Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Verneovo město a pečený pásovec aneb Civilizace na kraji bažiny. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Pantanalu

19.03.2022
Verneovo město a pečený pásovec aneb Civilizace na kraji bažiny. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Pantanalu

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Brazilské bažiny Pantanalu jsou stejně jako Amazonie zaslíbenou zemí všech rybářů

V minulém dílu putování po největších bažinách světa jsem se plavil se svým kamarádem Marcosem z kmene Čamakoko po Rio Paraguay. Kdybych s sebou měl svůj rychlý kajak, a nikoliv pronajatý nemotorný člun, mohl bych od dřevěných chatek poussady Sao Francisco, která byla mou základnou, pohodlně doplout až do jednoho z největších měst brazilského Pantanalu, ,steampunkového' zjevení jménem Corumbá.

Takto jsem musel opět využít pozemní dopravy a z pohostinné poussady Sao Francisco, jejíž obyvatelé ke mně byli velmi laskaví, dojít k vzdálené autobusové zastávce. Odtud jsem po prašné silnici vyrazil vstříc městu Corumbá, které jsem velmi toužil poznat osobně.

Corumbá (což v guaránštině znamená něco, jako místo, kde roste hodně pepřovníků) se dnes pyšní jménem, které mu dali už původní obyvatelé Guarániové dávno předtím, než ho v roce 1778 založili Portugalci. Zdá se mi, že Corumbá je daleko vhodnějším jménem než portugalský název Vila de Nosa Senhora da Canóceisao de Albuquerque, který se z praktických důvodů neujal.

 

Corumbá patří k největším městům v Pantanalu a vypadá tak trochu jako viktoriánská rytina z knih Julese Verna

Corumbá patří k největším městům v Pantanalu a vypadá tak trochu jako viktoriánská rytina z knih Julese Verna

Méně trpělivé čtenáře teď poprosím, aby tento odstavec přeskočili. Domnívám se totiž, že  je velmi obtížné vysvětlit, kde se právě nacházím. Z brazilského Corumbá je to kousek jak do Bolívie, tak do Paraguaye. Odpusťte mi tedy opět trochu toho zeměpisu. Brazílie se skládá z několika federativních států (asi jako USA) a jeden z nich se jmenuje  Mato Grosso do Sul. Tento stát sousedí s Bolívií a protéká jím brazilská řeka Rio Paraguay. No a kolem této řeky se rozkládají obrovské bažiny Pantanalu, které zasahují na území dvou brazilských států (Mato Grosso de Sul a sousedního Mato Grosso) a roztahují se také do Bolívie. A aby těch zmatků nebylo málo, tak mohutná řeka Rio Paraguay teče Pantanalem rovnou do státu Paraguay, který sousedí s Bolívií. Tak nevím, jestli jsem to vysvětlil srozumitelně, protože už jsem se v tom dávno ztratil i já sám.

 

Drobní jelínci mazana občas navštíví město ze svého domova v Pantanalu

Drobní jelínci mazana občas navštíví město ze svého domova v Pantanalu

Zní to trochu divně, ale město Corumbá opravdu vypadá spíš jako nějaká životem pulzující rytina z knih Julese Verna, který je ostatně považován za praotce steampunku, než stroze postavené sídlo uprostřed tropů, a navíc na okraji rozsáhlých mokřadů. Může za to především neoklasicistní styl, který zcela městskou zástavbu ovládl v druhé polovině devatenáctého století, a jakýsi sentimentální viktoriánský nádech mu zůstal dodnes. Zdejší městští architekti se zkrátka jali stavět způsobem, jenž nápadně připomíná vznešenou budovu našeho Národního muzea v Praze, a ozdobnými prvky na fasádách opravdu nešetřili. Corumbě dodává jisté vznešenosti i její přezdívka Cidade branca (Bílé město). Rozkládá se totiž na porcelánově bílé vápencové půdě

Když jsem se, tentokrát již bez pronajatého rybářského člunu, procházel po romantickém nábřeží, vůbec by mě neudivilo, kdyby sem přisupěl kolesový parník a zahalil okolí oblaky páry (anglicky steam, proto steampunk). Galantní muži v cylindrech a černých oblecích by pak pomáhali vystoupit na břeh dámám, oblečeným do pestrobarevných rób s vysoko vyčesanými vlasy, ozdobenými kloboučky s volavčím peřím.

 

Častým úlovkem pantanalských rybářů jsou také obávané piraně

Častým úlovkem pantanalských rybářů jsou také obávané piraně

Snová vize mi dala na chvíli zapomenout, že je dnes Pantanal, ještě daleko více než samotná Amazonie, ohrožován chovem věčně hladového dobytka a drancován průmyslovým rybolovem. I tak se však ještě na krajích města dodnes objevují půvabné siluety maličkých a zvědavých jelínků mazana. Na druhou stranu jsou však výhody civilizace pro místní obyvatele už na první pohled zřejmé. Přes řeku Paraguay se od roku 1947 klene most, pojmenovaný po tehdejším brazilském prezidentovi Dutruovi, a Corumbá se může pochlubit také mezinárodním letištěm. Pro mě je však daleko důležitější, že město protíná i významná železniční trať do bolívijského města Santa Cruz de la Sierra, které je další zastávkou na mém jihoamerickém putování.

Ještě jednou jsem se rozhlédl po úžasném panorámatu Corumbá a nasedl do pohodlného vlaku. Škoda, že vagóny netáhla nefalšovaná viktoriánská lokomotiva, aby byl můj odjezd ze ,steampunkové atmosféry' města Corumbá ještě stylovější.

 

Skutečným pánem jihoamerických tropů zůstává však i nadále hmyz

Skutečným pánem jihoamerických tropů zůstává však i nadále hmyz

Romantické verneovské rozjímání nad dávným průnikem viktoriánské civilizace do největších bažin světa mi však trochu pokazila nabídka palubního servisu v podobě pečeného pásovce, morbidně nabízeného ve vlastním krunýři. Nešťastné zvířátko se teď v mých očích tak trochu zhmotnilo v jakýsi  symbol mizející přírody obřích bažin a mokřadů. Vím, že jsem útlocitný, ale ta vonící flákota, z níž si každý mohl nabrat kousek, samozřejmě sledován bedlivým zrakem stewarda, mi opravdu neudělala dobře. Brrr, myslel jsem, že jsem odolnější! Na chvíli se mi udělalo nevolno stejně  jako kdysi v brazilském městě Sao Paulo de Olivenca. Tenkrát mi místní rybáři nabízeli k ochutnání maso z právě zastřeleného opičáka chápána, který vypadal jako zkroucená mrtvolka humanoidního mimozemšťana. Tak to už bych si asi raději dal toho nešťastného pantanalského pásovce. Naštěstí ho brzy z mého dosahu odnesli, a tak byla pečínka rychle zkonzumována ostatními cestujícími ve vagónu, kteří v honbě za tuto pochybnou pochoutkou projevili až nečekanou mrštnost a rychlost.

Vlak sebou opět trhnul, a pak se skřípavě rozjel. Příště mě vyloží až v bolívijském městě Santa Cruz de la Sierra, odkud vyrazíme až k temným vodám posvátného jezera Titicacá. To ale až v příštím dílu našeho putování.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma