Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Benefiční vystoupení mělo být pro postižené. Inkasovala ale OSA. Svět Tomáše Koloce

komentář 06.03.2022
Benefiční vystoupení mělo být pro postižené. Inkasovala ale OSA. Svět Tomáše Koloce

Foto: Pixabay

Popisek: Kytara, nástroj zločincův. Mnohdy alespoň podle OSA.

Minulou sobotu 26. února 2022 jsem na svém facebookovém profilu našel reklamu „OSA JE PARTNEREM DOBROČINNÝCH A CHARITATIVNÍCH AKCÍ“. Nezdržel jsem se překvapení a přiznávám, že trochu drze jsem pod reklamu napsal komentář: „Nekecejte! Fakt?“ A přidal jsem svůj příběh, který jsem v době, kdy se odehrál, sepsal a zveřejnil v řadě českých médií.

V letech 2008 až 2010 jsem vykonával praxi terapeuta v týdenním stacionáři pro osoby s kombinovanými postiženími Společenství Dobromysl v Srbči v okrese Rakovník. Jednou z přidružených aktivit, které jsem si zde vymyslel, bylo i pořádání cyklu benefičních vystoupení Jaro písničkářů v Srbči, během nichž v našem stacionáři vystoupila řada významných umělců. Tato vystoupení byla přirozeně inzerována v spřátelených médiích, přičemž bylo vždy uvedeno, že jde o BENEFIČNÍ KONCERT PRO POSTIŽENÉ. Smyslem těchto vystoupení nebyl výdělek (výtěžek z dobrovolného vstupného sotva pokryl náklady na cestovné a pohoštění písničkářů), ale hudební zážitek pro naše klienty a vytvoření povědomí o existenci našeho zařízení u veřejnosti z řad vystupujících i hostů.

První dějství – Benefiční koncerty

Když v červenci 2010 vypršela lhůta mé praxe, vrhl jsem se do jiné práce v jiném regionu a na společenství Dobromysl jsem trochu pozapomněl. Má bývalá práce se mi však opět připomněla, když se mi půl roku po mém odchodu ozvala bývalá vedoucí s tím, že se v stacionáři objevil pracovník Ochranného svazu autorského a žádal po ní seznam jednotlivých písní z improvizovaných koncertů. Tento seznam žádal pro OSA za účelem vytvoření faktury autorských plateb, která prý může činit až několik tisíc korun. Vylekaná vedoucí neziskového a nízkonákladového zařízení, pro niž tisícikoruna tehdy představovala náklady na týdenní péči o jednoho klienta, postoupila celou záležitost mně, coby organizátoru vystoupení (přestože jsem déle než půl roku nebyl zaměstnancem stacionáře). A aby se jako velice zaměstnaná vedoucí týmu, poskytujícího nadstandardní služby za podstandardní mzdu, nemusela danou věcí dále zabývat, slíbil jsem jí, že už o žádných autorských poplatcích neuslyší.

Ze svého bydliště v Hradci Králové jsem se nejprve vydal na pražskou adresu centrály OSA, kterou jsem zjistil z navštívenky zástupce společnosti Františka Müllera. Zde se mi postupně rozkrylo nejen moje pochybení, ale i struktura OSA. V pobočce, jejíž adresa byla uvedena na navštívence a kde pan Müller kupodivu nesídlil, mi regionální manažer společnosti Mgr. Bc. Jiří Cvrček na dotaz, jak je možné za benefiční vystoupení ve prospěch postižených účtovat jakoukoli platbu, odpověděl, že v případě podobných koncertů se o podobné prominutí žádá šest týdnů předem, přičemž u žádosti musí být přiložen seznam hraných skladeb. Žádost poté posoudí zvláštní komise OSA, která se schází jednou měsíčně. Této příležitosti jsem jako organizátor nevyužil, a proto můj ústav pro postižené musí platit.

Poté jsem byl odkázán zpět k první instanci, jíž byl pan Müller z Rakovníka.

Tentokrát jsem z navštívenky využil pro změnu telefonní číslo. Pan Müller vyhověl mé prosbě, abych za ním nemusel jezdit do Rakovníka, a sešel se se mnou o několik dní později v mnou vybrané kavárně v obchodním komplexu na pražském Zličíně. Asi šedesátiletý prošedivělý seriózní muž úřednického typu mi vysvětlil, že OSA zaměstnává řadu starších, přivýdělku potřebných lidí, jako je on, kterých má několik v každém okrese. Tito regionální brigádníci mají za úkol vyhledávat na webu zmínky o místních hudebních vystoupeních a kontrolovat, zda z nich byly vybrány autorské poplatky. Pokud zjistí, že nebyly, „zaměstnanec pohledávku zpracuje“.

Pan Müller i po mém odhalení, že se o celou věc zajímám i z novinářského hlediska, mi paradoxně vstřícně sdělil, že kromě fixního platu je součástí jeho výdělku regionálního zástupce také odměna (i když jen v řádu několika desítek promile) z každé vybrané platby. Dalšího prozření se mi dostalo informací, že malá venkovská vystoupení tohoto typu organizátoři většinou ,ošetřují' tím, že o nich nepodávají do médií žádné zprávy (tak jako jsem to udělal já v Britských listech a jinde), na základě nichž by potom mohli být odhaleni jako (ne)plátci ušlých poplatků. V tom jsme udělali kardinální chybu.

Vysvětlil jsem mu, že mediální povědomost o ústavu pro postižené byla jedním ze smyslů toho, proč jsme koncerty vůbec pořádali. Poté jsem mu nadiktoval slíbené údaje o počtu koncertů, diváků, délce vystoupení a přibližném počtu odehraných děl, a dotázal jsem se, zda a kde mohu proti požadavku platby podat odvolání, přestože inkriminované koncerty už proběhly. Na tuto otázku jsem se však od pana Müllera odpovědi nedočkal, protože ji prostě neznal. V té věci mě odkázal na svého šéfa, regionálního manažera OSA Mgr. Bc. Jiřího Cvrčka, který mi (stejně slušně a mile jako pan Müller) na můj telefonický dotaz sdělil, že „on za mě tuto věc nevyřeší“.

Druhé dějství - Dopis

Vzhledem k tomu, že všichni umělci, kteří v rámci mého cyklu vystoupili, byli srbečským společenstvím postižených a zdravých nadšeni, seznámil jsem postupně všechny tři, jichž se týkala pohledávka OSA, PEPU NOSE, VLADIMÍRA MERTU a JIŘÍHO DĚDEČKA (shodou okolností od roku 2006 dodnes předsedu svazu spisovatelů, českého PEN klubu) s ,peticí' o prominutí platby, kterou jsem zformuloval. Po některých procedurálních korekturách, během nichž mi umělci-klienti OSA radili, jak OSA správně požádat, aby stacionáři, kde benefičně vystoupili, platbu odpustil, VŠICHNI TŘI VYSTUPUJÍCÍ PODEPSALI ŽÁDOST NÁSLEDUJÍCÍHO ZNĚNÍ:

Praha 13. února 2011

Věc: Žádost o prominutí platby za benefiční hudební vystoupení ve prospěch neziskového stacionáře pro postižené

Dobrý den,

7. února 2011 přišel do Týdenního stacionáře pro osoby s kombinovanými postiženími Společenství Dobromysl (www. Dobromysl.info) v Srbči (okres Rakovník) zástupce OSA pan František Müller se zprávou, že jsme povinni uhradit autorský honorář za vystoupení Josefa Nose 8. 5. (vystoupil v rámci víkendu 7.-9. 5, kdy naše klienty a hosty učil základům jógy), Vladimíra Merty 26. 5. a Jiřího Dědečka 23. 6., kteří v roce 2010 benefičně vystoupili v našem neziskovém stacionáři pro postižené, který je příspěvkovým zařízením Ministerstva práce a sociálních věcí.

Po rozhovoru s vaším zástupcem nám byla za tyto tři koncerty vypočítána k uhrazení částka 1200 Kč, což je pro náš stacionář poměrně vysoká částka.

Stacionář Společenství Dobromysl byl založen v roce 2000 a od té doby jím prošlo celkem 20 osob (z nichž 10 v něm pobývá nastálo) s diagnózami autismus, epilepsie, obsedantně-kompulzívní choroba, Downův syndrom, schizofrenie a těžká mentální retardace. Ministerstvo práce a sociálních věcí pokrývalo do roku 2010 přibližně 50 % rozpočtu stacionáře (který se pohybuje v roční výši jednoho milionu korun včetně nutných renovací) a v roce 2011 svou podporu snížilo i z této částky o polovinu. Zbytek si musí stacionář získat od sponzorů.

Takovými sponzory se stali i naši přátelé, písničkáři Josef Nos, Vladimír Merta a Jiří Dědeček, kteří u nás v roce 2010 uskutečnili tři koncerty, určené jednak pro naše klienty a jednak pro další potenciální sponzory našich aktivit. Dobrovolný příspěvek, který nám ze své vůle odevzdali někteří diváci, byl spotřebován na pohoštění autorů a zaplacení benzinu za jejich cestu.

Autor tohoto dopisu, který byl zároveň pořadatelem těchto koncertů, byl tehdy v oboru začátečník, který nebyl obeznámen s nutností podat u agentury OSA žádost o prominutí autorských poplatků za benefiční koncert.

Vzhledem k tomu, že koncert, jak bylo také zdůrazněno ve všech obeslaných médiích, byl benefiční, prosí tímto Týdenní stacionář Společenství Dobromysl o zpětné prominutí výplaty autorského honoráře také agenturu, která autory zastupuje, tedy váš Ochranný svaz autorský.

K této žádosti se zároveň připojují i sami autoři.

S nadějí na kladné vyřízení žádosti

Tomáš Koloc (za Týdenní stacionář Společenství Dobromysl)
Josef Nos
Vladimír Merta
Jiří Dědeček

Tento dopis jsem pak poslal na příslušné místo, tedy na služební adresu regionálního manažera OSA, pana magistra Cvrčka.

Třetí dějství: Odpověď

O dva měsíce později byla do mé poštovní schránky doručena následující odpověď:

V Havlíčkově Brodě dne 15. 04. 2011

Věc: návrh licenční smlouvy o veřejném provozování hudebních děl

VP-2011_59856

Vážený provozovateli,

v příloze Vám zasíláme na základě Vaší žádosti ve dvojím vyhotovení námi podepsaný návrh licenční smlouvy provozování hudebních děl.
Jestliže s tímto návrhem souhlasíte, obě vyhotovení podepište.
Jedno vyhotovení si ponechejte a druhé vyhotovení nám, prosím, vraťte na adresu pracoviště do 30. 4. 2011.

Dovolujeme si Vás upozornit, že pokud Vámi podepsanou smlouvu v této lhůtě neobdržíme, není zaslaným návrhem OSA vázán. V tomto případě by licenční smlouva nebyla uzavřena, DÍLA BYSTE UŽIL BEZ SOUHLASU AUTORŮ NEOPRÁVNĚNĚ (pozn.: velkými písmeny zvýraznil autor článku) a byli bychom nuceni po Vás vymáhat zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé autorské odměny ve smyslu § 40 odst. 4 autorského zákona č. 121/2000 Sb. v platném znění. Jestliže byla odměna navržena za účelem uzavření smlouvy v snížené sazbě, výše bezdůvodného obohacení by činila dvojnásobek obvyklé odměny podle základní sazby.

Je-li při hudební produkci užita tzv. živá hudba a nezaslali jste OSA dosud seznam hraných skladeb (repertoárový list), pošlete nám jej, prosím, zároveň s Vámi podepsaným vyhotovením smlouvy.

Pokud se rozhodnete smlouvu neuzavřít z toho důvodu, že v údajích v návrhu uvedených došlo mezitím ke změně (např. nebudete pořádat vůbec, nebo podstatně méně), je nutné, abyste nám tuto skutečnost rovněž písemně nahlásili, abychom předešli zbytečným dalším opatřením ze strany OSA.

Pokud by v období, na které je smlouva uzavřena, došlo ke změnám, které by mohly zásadně ovlivnit výši autorské odměny (např. ukončení provozování), sdělte tuto skutečnost neprodleně písemně OSA, abychom mohli provést změnu smlouvy.

Prosíme o dodatečné poslání repertoárových listů!

Děkujeme a těšíme se na další spolupráci.

Přílohy: - 2x návrh smlouvy

za odbor veřejného provozování
Ivana Svobodová

Vyřizuje: Zákaznické centrum
Tel.: +420 220 315 000
e-mail:

Občanské sdružení registrované u Ministerstva vnitra ČR ze dne 22. 1. 1996 pod č. j. II/s. -- OS/I-29038/96-R“

K této odpovědi byla přiložena obsáhlá licenční smlouva o deseti bodech, z nichž jeden 'provozovatele' ZAVAZOVAL K ZAPLACENÍ NEJNIŽŠÍ SAZBY VE VÝŠI 958 Kč.

Když jsem se uklidnil, rozhodl jsem se, že neziskové občanské sdružení, které se stará o postižené, ziskovému občanskému sdružení, které se stará o autory, částku zaplatí. Opět jsem se vydal do pražské pobočky OSA, obě vyhotovení smlouvy jsem podepsal, jedno odevzdal a na recepci pražské OSA žádanou částku proti potvrzení zaplatil ze svého. S radostí, že jsem splnil svůj slib, daný vedoucí stacionáře pro postižené, že totiž o dané kauze už neuslyší.

Epilog: Všechno při starém

Tento můj příběh, zveřejněný před týdnem, 26. února 2022, na facebookovém profilu OSA s reklamou „OSA JE PARTNEREM DOBROČINNÝCH A CHARITATIVNÍCH AKCÍ“, vyvolal velkou pozornost komentujících. Jeden z nich, Radek Vyšinka, kauzu okomentoval:

„Aha, takže vám teda zpětně platit musí, ale vy zpětně neodpouštíte, i když ty peníze oni po vás nechtějí, z toho som volaký zmätený. Podporovat dobročinné a charitativní akce tím, že si za ně necháváte platit, to je obdivuhodné…“

Odpověď panu Radkovi zněla:

„OSA je opravdu partnerem dobročinných a charitativních akcí. Příběh, který se zde rozebírá, je několik let starý a posuzuje se na základě jednoho článku. Pro více informací přikládáme link, týkající se Grantového programu Partnerství OSA. Hezký den, tým OSA.“

To zase rozrušilo mě, a tak jsem zaregoval:

„Vážený anonymní týme OSA - Ochranný svaz autorský, to není ´nějaký článek´, ten článek jsem napsal já, protože jsem to byl já, kdo ten cyklus charitativních koncertů pořádal, a tehdy ten článek převydala řada médií a udělal vám pěknou ostudu, a já vám ji s radostí budu (či nebudu) dělat dál. Píšete, že to už je řada (přesněji 11) let, což chápu tak, že se u vás od té doby něco změnilo. Dobře, pak mi odpovězte na jedinou otázku. Kdyby věci opět proběhly tak, jako tehdy, musel by vám neziskový stacionář pro postižené opět zaplatit poplatek za vystoupení autorů, o jehož prominutí žádali sami autoři, tj. Vladimír Merta, Josef Nos a Jiří Dědeček (tehdy i dnes předseda PEN klubu!)?“

Odpověď OSA zněla:

„Dobrý den, Tomáši, nyní již nejste neznalý, jak píšete v článku, a víte, že je potřeba před samotným koncertem zažádat o grant na podporu charitativních, benefičních a obdobných akcí. Žádosti jsou projednávány vždy v rámci tříměsíčních projektových kol. Žadatelé jsou o výsledku informováni vždy až po ukončení příslušného kola. V případě rozhodnutí o podpoře projektu obdrží žadatel e-mailem návrh grantové smlouvy, logo OSA Partner a přehled způsobů doložení realizace projektu. Následně je grant zpravidla vyplácen až po realizaci projektu. Hezký den, tým OSA.“

Tomáš Koloc:

„Rozumím tomu tedy dobře, že kdyby se věci znovu staly úplně stejně jako tehdy, platila by naše neziskovka znovu?“

OSA:

„Tomáši, úplně stejná situace se přece nebude opakovat, když nyní víte, že před takovouto podobnou akcí musíte požádat o grant. Hezký den, tým OSA“

Tomáš Koloc všem:

„Děkuji za odpověď. Takže přátelé, co to tu čtete. Je to tak, že v OSA se nic nezměnilo, protest jejich vlastního klienta pro ně nic neplatí, a kdyby se to stalo dnes, ústav pro postižené by OSA za písničky vystupujících, kteří se platby za ně sami vzdali, musel zaplatit zas.“

 

Vložil: Tomáš Koloc