Konec flašinetářství v mezinárodní politice. Komentář Štěpána Chába
komentář
28.02.2022
Foto: FTV Prima
Popisek: Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea Svět podle Putina
Skončilo třicetileté období snahy o komunikaci. Celá snaha se plácala ode zdi ke zdi. Společnou řeč jsme nenašli. Házeli jsme si klacky pod nohy a mezinárodní diplomacie se často měnila na tupá ultimáta. Začíná bipolární svět 2.0, kde Rusko a Čína stojí – nyní již zcela viditelně – na straně našeho nepřítele.
Bývalý prezident, premiér a pravá ruka Vladimira Putina Dmitrij Medveděv vzkázal na Západ, že Rusku je úplně jedno, že na sebe začneme koukat přes hledáčky zbraní. To je jasný a v diplomacii ostrý… co ostrý, přímo vostrý vzkaz, který říká, zahajujeme studenou válku číslo dvě. Tečka. Putin není šílenec, jak zní z mnoha stran, jen začíná budovat hranici nové železné opony, která bude stát mezi Slovenskem a Ukrajinou, mezi Polskem a Ukrajinou, což plánoval roky, minimálně od Krymu. Šílenec jedná impulzivně, Putin si vše naplánoval. To, aby byla dělící linie mezi Ukrajinou a Ruskem, teprve to by bylo z pohledu Ruska šílené. Z pohledu Ruska. Z mého pohledu je celá ta válečná obludnost čistý sadomasochismus lidstva. Smiřme se s tím, že z Ruska je nepřítel ne na několik dalších pár týdnů, ale na roky a desetiletí. Bipolární svět, i s jeho poruchami, je postaven. Tečka, žádný paragraf.
Proč se z Ruska stal nepřítel? Důvod je nasnadě. Žádné kamarádské poplácání po zádech, při kterém by nedošlo k probrání kapes a vyluxování všeho kompromitujícího, co tam je, neproběhlo. Zbraně, přes které na sebe velmoci hleděly při první studené válce, si stejné velmoci jen opřely o zem, ale z ruky je nedaly. Devadesátá léta byla pro Rusko ponižující. Ožralý Jelcin a rozpad všeho, pád do bezvýznamnosti.
Nastoupil Putin a nesměle se rozhlížel po světové šachovnici. Dokonce krátce uvažoval, že by podal za Rusko přihlášku do NATO, zaznamenal jsem někde. Ovšem v posledních letech si začal bytostně uvědomovat, že nechce Rusko vést do společenství, kde je neustále upozorňován na nedemokratičnost jeho země, na věznění politické opozice, na pronásledování opozice a kde by hrálo Rusko druhé, ne-li třetí, páté, desáté housle, a tak radši svět přešaltuje do stavu, kde Rusko bude v jedné jeho části zase pánem. Ovšem netuším, jestli si uvědomuje, že tímto krokem udělal z Ruska příruční zavazadlo Číny. Přiznávám, že mi to přijde trochu zvláštní, když přihlédnu k velmi elegantní válečné piruetce Ruska v Sýrii, kde díky němu během několika málo měsíců skončil válečný stav. To bylo, přiznejme si, obdivuhodné. Na něčem takovém Rusko mohlo stavět. Nestavělo, místo toho předvedlo válku u svého souseda. Zahodilo diplomacii jako zbytečný zmetek, který jen zdržuje. A ukazování na zvěrstva druhé strany nikdy nesmí být obhajobou zvěrstev vlastních. Což Putin dělá, ukazuje na válku v Jugoslávii.
Ale teď je Rusko nepřítel. Všichni, kdo se teď na Západě postaví na barikádu za Rusko, jsou bláhoví. Z počátečního šoku si tady u nás budeme hrát na výkřiky o kolaborantech a ruských švábech, budou se zavírat weby a zatýkat demonstranti. Karty byly rozdány a začnou se rozdávat i flastry. Ale to jen do doby, než nám skutečně dojde, že svět byl rozdělen. A to s konečnou platností na dalších mnoho desetiletí. Pak už bude bláhovců pomálu. Pravda, trochu se v této věci obávám, aby se u nás nerozjela nějaká nesympatická obdoba mccarthismu, který probíhal v padesátých letech v USA, při němž byly pronásledovány stovky tisíc lidí s podezřením z podpory komunismu, odnesl to i Charles Chaplin, kterého taková pronásledující a očerňující politika vyhnala z USA, nebo Jiří Voskovec, který kvůli této politice strávil rok za mřížemi nedaleko Sochy svobody. Nesklouzněme k mccarthismu, i samotné USA se za tuto éru lynčování stydí. O mccarthismu, mimo jiné, má v USA natočit film Václav Marhoul. Proč Marhoul? Protože si prožil své v zemi za ostnatým drátem. A tedy pochopí tu tíseň podobného pronásledování. Prosím, buďme přísní, ale ne předpojatě nenávistní a paranoidní. Jinak – dejme nepříteli pocítit naši svobodu. Ta je mnohem cennější než vyřizování si účtů s někým, kdo není kolaborant, jen se mu nelíbí to, co se děje.
Jaký bude dle mě vývoj. Oj, pouštím se na pole prognostika. V této roli tradičně selhávám, takže to berte s rezervou, prosím. První zástupný konflikt mezi Východem a Západem neproběhne v Evropě. Útok na Ukrajinu byl pro všechny šok. Pokud se Ukrajinci neubrání, zabere Putin Ukrajinu a dělící linie bude tam. Dál Putin nepůjde, protože tam už jsou členské země NATO, a to i Putin ví, doufejme, že taková konfrontace by byla s největší pravděpodobností konečná. Tady na sebe budeme zle koukat přes hledáčky zbraní.
Konflikt se přesune do Asie, kde si to bude potřebovat pofackovat Čína. Je možné, že konfrontace začne o Tchaj-wan, ale tady bych byl zdrženlivý, protože to by byl přímý střet s Čínou, a do toho se nikdo vyždímaný covidem pouštět nechce. A tak by mohly přijít ke slovu obě Koreje. Severní by si vyzbrojil Východ, jižní pak Západ. A tam by to mohlo propuknout ve vší své obludnosti. Ale jak říkám, prognostik jsem amatérský a většinou střílím do terče, který je nejspíš v jiných dimenzích. Ale což.
A dáme si do toho jednu konspirační teorii. Studená válka číslo dvě není impulzivní nápad šílence z Kremlu, ale promyšlený plán, ke kterému se ze strany našeho nepřítele mnoho let spělo. Viz ruské rezervy, ruský nízký státní dluh, ruská průmyslová i zemědělská připravenost na sankce. To je dlouholetý plán, který vymýšlela spousta zainteresovaných osob jak v Rusku, tak i v Číně.
A je tu otázka právě covidu. Já bych se nebál dát na stůl několikrát nesměle zvednuté téma covidu, vyrobeného v čínské laboratoři. To podezření se několikrát vynořilo, řešila to WHO (a vehementně zamítla, ač všichni vědci, krom jednoho, kteří se na zkoumání podíleli, byli v minulosti spojeni s čínskou laboratoří zkoumající koronaviry, nebo byli propojeni s jejími výzkumníky). A na stole je otázka – nebyl vir vypuštěn záměrně? Čistě z logiky věci to dává smysl. Rusko vytváří jako mourovaté rezervy, zbavuje se dluhu, dedolarizuje svůj rozpočet, protože ví, že současná krize přijde, jelikož ji plánuje. A v rámci plánu na druhou studenou válku je pak oslabení nepřítele, tedy Západu. A jak ho oslabit? Co takhle aby se lidumilně zadlužil na zachraňování ekonomiky a lidí před virem? Dobrodružství konspiračních teorií, bijte mě, ale možnost to je. Ta časová posloupnost je až fascinující. Můžete mi ode dneška říkat Jaroslav Kojzar, já to unesu.
Slovo ke slovu nepřítel. Došlo mi, že jsme se ve čtvrtek skutečně probudili do nového světa, kde bude přísněji, protože se najednou oficiálně a na dlouhá léta dopředu definoval politický, geografický i ideologický nepřítel, ta druhá strana, s kterou už se nepůjde diplomaticky mazlit, protože na sebe prostě budeme koukat přes hledáčky zbraní. Přistoupil jsem okamžitě na tu hru? A dá se nepřistoupit na realitu? Probudili jsme se prostě v nové studené válce, s novou železnou oponou, k novému přeměřování zbraní. Realita jako vyšitá. Líbí se mi to? Vůbec. Ani válka na Ukrajině, ani zjevení druhé studené války, ani ta nenávist, která bude létat po planetě. Já jsem duší pacifista, nenávidím nenávist. Snažil jsem se Rusko chápat, vnímat jeho problémy i jeho řešení. Ale netrpím nějakým naivním panslavismem, kdy začnu obhajovat i válku. Nezačnu, velmoci a jejich zájmy ničí malé země. A my rozhodně nejsme velmoc. Ale malá země. Stejně jako Ukrajina. Ve vleku zájmů, které nejsou její, ale jsou jí vnucovány. A tam vlak mého přesvědčení narazil nutně do zdi naprostého odmítání.
Všichni budeme zbrojit, nafukovat své armády i rozpočty na armády, možná se zavedou povinné odvody a branná výchova ve školách, budeme se zase učit pracovat s plynovou maskou a učit se, jak si má člověk lehnout k epicentru jaderného výbuchu. Prostě nás čeká opáčko. Asi jsme při minulé studené vojně něco nepochopili. Jen u toho, probůh, nezačít hajlovat, vázat pionýrské šátky a podepisovat nějaká tupá provolání, která když člověk nepodepíše, odsedí si to v base.
Ale skýtá to nejistou naději. Studená válka zajistila světu dlouhý mír. Když na sebe dvě části světa míří zbraněmi hromadného ničení, bojí se je použít obě. A věnují se právě tomu, aby dost mířily a aby měly ty zbraně fakt velké. Což by mohlo, říkám že mohlo, zajistit to, že se začneme věnovat něčemu rozumnějšímu, než nekonečnému množství pohlaví a právu pro každého, kdo si vzpomene, že má nějaká navíc než všichni ostatní. To znamená, že bychom se mohli vrátit k rozumné prosperitě. Nepřítel je daný. Na druhou stranu barikády si stoupl sám. Diplomacie v této chvíli postrádá své možnosti. Mluví zbraně. Válka je vůl, ale mnoho lidí s prstem na spoušti to pořád neví. Škoda. Přeškoda. Ono k Rusku teď nejde zaujmout jinou pozici než pozici nepřítele. Jako kdyby přišel pán, podal tlapu a řekl – dobrý den, já jsem Karel. Realita. Je to Karel. To samé teď udělalo Rusko – dobrý den, já jsem nepřítel. Obě strany ví, k čemu to povede.
Nepříteli přeju vše hezké, nám také. Nebijme se, nezabíjejme se, prosperujeme. Všichni spolu, nebo rozděleni na dvě části, ale bez možnosti reklamace a stížností na jedné planetě a bok po boku. To je také realita, kterou neokecáme. Buďme lidé, ne vzteklí psi. Obzvláště v takovéto krizi lidskosti a příčetnosti vše rozmýšlejme hned třikrát, aby se krize nepřelila v apokalypsu biblických rozměrů. A to jak na mezinárodním poli, tak i mezi sebou. Zítra je také den a je neprozíravé ho prožít v kocovině. Ani na samotce. Nebo dokonce v započínajícím rozkladu.

Vložil: Štěpán Cháb