Farma hrůzy aneb Na skok k predátorům. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou do Thajska
26.02.2022
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Někteří zubatí chovanci krokodýlí farmy v Samut Prakanu váží více než tunu. Skok mezi takové predátory nelze přežít.
O krokodýlí farmě Samut Prakan v thajském Bangkoku se v asijských médiích píše velmi často. Jednak zde chovají největšího krokodýla na světě, a navíc předvádějí show, při níž tuhne krev v žilách. Ošetřovatelé zde vytahují třímetrové plazy za ocas z vody, a potom s nimi laškují způsobem, jenž nelze s klidným svědomím nikomu jenom trochu příčetnému doporučit.
Do otevřených tlam jim strkají nejprve své končetiny, a na závěr jim tam pokládají i předpisově vyholené hlavy. Viděl jsem, jak jeden málo vycvičený exemplář dunivě sklapl tlamu poněkud dříve, než bylo domluveno, a hbitý krotitel ucukl opravdu na poslední chvíli. Občas se to ale nepovede, a pak jsme se před časem mohli v teple domovů děsit nad snímkem krokodýla, třímajícího v tlamě ukousnutou sevřenou lidskou ruku. Průšvih je, že to, co krokodýl chytí, už nepustí, a navíc začne rotovat kolem své osy, takže ukroutí prakticky cokoliv, od antilopí nohy až po sloní chobot, jak ostatně dobře dokládají snímky a záběry z divoké přírody.

Nejslavnější hříšná ulice na světě Khao San nikdy nespí a nabízí návštěvníkům zakázané ovoce
Do Thajska jsem před časem vyrazil jenom tak na skok, abych si prohlédl největšího plaza současnosti. Podařilo se mi navíc ulovit letenku v ceně, za niž bych si nemohl dopřát ani víkendový pobyt v lacinějším pražském hotelu. Říkám si někdy, jestli to mám v hlavě v pořádku. Jiní turisté jezdí do Thajska hlavně k moři, pašují drogy nebo si užívají v zdejších go-go barech, zatímco já toužím spatřit zubatou nepříjemnou tlamu jakéhosi opancéřovaného monstra, hovícího si ve vybetonovaném bazénku uprostřed osmimilionového Bangkoku. Jako by mi nestačil pohled na licoměrný zubatý úsměv jednoho europoslance, který se, ve snaze získat politické body, začal angažovat v bizarním sporu mých nejbližších.
Když jsem do Krung Tepu Maha Nakhonu (což je původní thajský název metropole) dorazil, dostal jsem, ostatně jako obvykle, horkou tropickou facku. Tento náraz, plný tepla a vlhkosti, úplně miluji. Možná to vlastně není ani facka, ale jenom důrazný a pořádně mlaskavý polibek asijských tropů na přivítanou. Ani jsem se pořádně po bangkokském letišti nerozhlédl a už jsem seděl v taxíku, který mě zavezl na velké autobusové nádraží. Odtud jsem pak chytil přímý spoj na proslavenou ulici Khao San ve čtvrti Bang Lamphu, jež je plná těch nejlacinějších hotýlků s pokojíky, oddělenými jenom tenkou překližkou.

Pitoreskní brána farmy v Samut Prakanu láká k návštěvě slavné farmy
Půlkilometrová vyasfaltovaná ulice je, společně se svým nejbližším okolím, považována za centrum baťůžkářského vesmíru. Je doslova nacpaná k prasknutí spoustou mladých, většinou západních turistů, kteří chtějí za pár dolarů zažít své tropické dobrodružství. Je to však spíš šílenství a třeštění, než nějaká touha po oněch křehkých prožitcích, ozvláštňujících všední život. Khao San nikdy nespí a je k dispozici dychtivé omladině 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Smažené thajské speciality, hadí srdce, servírované z živého plaza, drogy, masáže a prostituce, to všechno Khao San nabízí. Připomínám, že Khao San měří necelého půl kilometru. Co je to proti nejdelší bangkokské ulici Sukhumvit Road, která se táhne úctyhodných 400 kilometrů podél východního pobřeží Thajska!
Slavnou Khao San někteří čeští turisté srovnávají s ostravskou Stodolní ulicí, o níž dnes již profláknutý slogan říká, že také nikdy nespí. Vzhledem k tomu, že jsem byl prakticky u rozjezdu tohoto „Stodolního fenoménu“ (měl jsem to z redakce Deníku Svoboda, kde jsem na konci devadesátek a začátku milénia pracoval, kousíček), musím vášnivě nesouhlasit. Stodolní alespoň občas oči zavře a nechá okolní obyvatele chvíli vydechnout. Khao San však z dunivého rytmu nikdy nevypadne. Možná až dnes, v koronavirové době, plné lockdownů, si přece jenom trochu zchrupla.

Big Yai osobně! Horní hlava patří největšímu krokodýlovi na světě jménem Yai.
Z Khao San to do krokodýlí farmy v Samut Prakanu trvá taxíkem asi tři čtvrtě hodiny. Během cesty jsem si mohl alespoň vychutnat panoráma Krung Tepu Maha Nakhonu a letmo poznat i jeho nevábná předměstí. Život zde asi musí být velmi těžký. Taxikář mě vyklopil před podivně ozdobenou bránou krokodýlího svatostánku a přes mé protesty prohlásil, že na mě zcela zdarma klidně počká několik hodin a pak mě odveze zpátky do hotýlku na Khao San. Mávl jsem tedy rukou a vkročil do hájemství ozubených příšer. Šel jsem tam s jistotou, že mám zpáteční cestu zajištěnou, a zároveň s přízračnou evropskou nervózní zodpovědností, aby na mě chudák taxikář dlouho nečekal a mohl vyrazit za dalším ritem. Jak jsme my, obyvatelé bývalého mocnářství úřednického Franze Josefa, stále podivně sešněrovaní a zatížení pořádkem a možnými důsledky svého chování!
Krokodýlí farma v Samut Prakanu je vskutku trochu podivným zařízením, ale jedno mu upřít nejde, jeho téměř stoletý majitel měl vždy jedinečnou schopnost pro reklamu. Lákadlem číslo jedna je samozřejmě Yai, který je největším krokodýlem, chovaným v zajetí. Yai je křížencem krokodýla mořského a siamského. Měří dnes přes šest metrů a váží tunu a půl a navíc, jako ostatně všichni krokodýlové, stále roste a roste. Netvor je tak výjimečným exemplářem, že se dokonce každoročně slaví jeho narozeniny, které připadají na desátého června. Letos se tedy Yai dožívá 49 let, takže nezapomeňte, prosím, poslat na adresu thajské krokodýlí farmy balíček s dárky. Yai má údajně nejraději kuřata. Pokud tedy jste majiteli drůbeží farmy, můžete udělat drobečkovi radost.

Když jsem se v Samut Prakanu dožadoval, ať mi největšího krokodýla na světě, mezi těmi desítkami otevřených mord zírajících z vody, ukáží (vážil jsem se přece jenom poněkud dlouhou cestu), musel jsem zpočátku vzít zavděk „druhým největším krokodýlem na světě“. Alespoň tak mi to vysvětlovaly tři starší Thajky, které na březích krokodýlích jezírek prodávaly kuřecí skelety. Těmito ubohoučkými a prakticky dočista obranými kostřičkami totiž soucitní návštěvníci krokodýlí farmy přikrmují vyzáblé a zjevně nedostatkem vitamínů trpící krokodýly. Nakonec jsem se však přece jenom dočkal. Monstrum, které zanedlouho doplulo k místu, kam jsem kuřecí kosti házel, bylo totiž ještě o poznání delší než onen „druhý největší krokodýl na světě“. Big Yai osobně! Tento opancéřovaný gigant navíc neměl na hlavě žádná zranění, což ho výrazně odlišovalo od jeho podstatně ohlodanějších druhů. Asi si zkrátka nikdo z nich na krále vybetonovaného výběhu netroufl.
Farma v Samut Prakan má však i temnou stranu, která ho pravidelně dostává do světových médií. Už několikrát se zde stalo, že mezi krokodýly skočili sebevrazi a tímto drastickým způsobem ukončili svůj život. Naposledy si o tom mohli přečíst čtenáři v roce 2014, kdy mezi opancéřovaná monstra skočila nešťastná thajská důchodkyně. Neměla šanci, i přes rychlý zásah ošetřovatelů ji věčně hladoví krokodýlové během několika minut roztrhali. Říkat tedy, že člověk na skok navštíví Samut Prakan, má zřejmě v Bangkoku jiný význam než pro turistu z České republiky.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma