Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Viděno třemi: válka je vůl! Ukrajina mezi mlýnskými kameny. Komentář Krajských listů.cz

komentář 23.02.2022
Viděno třemi: válka je vůl! Ukrajina mezi mlýnskými kameny. Komentář Krajských listů.cz

Foto: Se svolením PSP ČR

Popisek: Ukrajinská vlajka na Sněmovně parlamentu ČR

Přišla s tím naše šéfredaktorka. Sepsat komentář tří seniorních členů naší redakce, který by k situaci zaujal postoj. Je jednotný? Ale ani náhodou. V tom základním se (nejspíš) shodujeme. V detailech už brousíme hrany a někdy se rozcházíme úplně. Ale tak to má být. A tak si přečtěte komentář naší šéfredaktorky Anny Vančové, po které následuje komentář Adiny Janovské (možná leckoho překvapí, že dáma, co píše Tajnosti slavných, má výrazné politické názory) a pak komentář našeho komentátora Štěpána Chába. Ten to má v popisu práce :-). Někdo z nich, v mnohém jistě i všichni, mají pravdu. Teď kde je a jak ji hledat. To už je ovšem na vás.

Válka na Ukrajině očima šéfredaktorky

Krajské listy.cz mají svůj étos, to píši zdaleka ne poprvé. Za prvé, ‚chodíme s Mirkem‘, tj. s mírou, zlatá střední cesta, znáte to. Což odpovídá pokročilému věku redakce, kde nejmladší je filmový recenzent Viktor Horák, většina ale dosáhla šedesátky, jen komentátor Štěpán Cháb a Tomáš Koloc jsou v nejlepších letech, je jim cca čtyřicet. Na aktivismus veškerého druhu tedy moc nenaskakujeme. Což sice negeneruje statisíce čtenářů, zato konvenuje těm nemnohým, kteří si věci rádi promyslí, než vystoupí s nějakým ‚silným‘ a náležitě hlasitým názorem. Ostatně, na mnoho věcí názor ani nemáme, protože jsme si vědomi svých omezených znalostí v tom kterém oboru; příkladem budiž covid-19, kdy očividně panuje obrovská neshoda napříč vědeckým spektrem – no, a co s tím teprve my, vesměs humanitně vzdělaní redaktoři, že?

Za druhé, nehrajeme si na ‚názor redakce‘. Pokud ho někde mají, nevěřím, že není nařízený shora. U nás si každý může tvrdit, co chce, POKUD si to relevantně vyargumentuje. Jako šéfredaktorka se necítím být capo di tutti capi, abych ten svůj někomu vnucovala. Má to své hranice, samozřejmě. Nedávno jsem vyhodila dva články, nebudu psát, čí, kde v jednom autor tvrdil, že současná ČR je stejná jako protektorát (no, to teda není, což říkám jako židovský míšenec prvního stupně), v tom druhém zas, že porucha autistického spektra vlastně neexistuje. Tak jako jo, existuje, znám to z vlastní dvojité zkušenosti, a není to žádná lahoda, to mi věřte.

Vpád cizí mocnosti

Takže Ukrajina. Co si o vpádu ruských vojsk do dvou jen Ruskou federací a Běloruskem uznaných republik, Doněcké a Luhanské, myslíme? Za mne, je to složité. V květnu 2014 bylo v oblasti referendum, kde obyvatelé se z 90 % prohlásili za Rusy, nikoli Ukrajince. A od té doby obě ‚republiky‘, podporované a tlačené Ruskem, fungují více méně nezávisle na kyjevské centrální vládě. Která to tak nějak moc neřešila. Jenže, srovnáme-li to s Mnichovem a zabráním Sudet, i tam žilo z většiny německé obyvatelstvo, s jediným rozdílem, že dlouhá staletí v českém státním útvaru. Konec konců, to, co slíbil před vznikem republiky TGM českým Němcům, také nesplnil, což později vedlo k masivní podpoře Henleina… Historie Ukrajiny je složitá, podívejte se ZDE.

Geopolitika. Chvíli jsme si, počátkem devadesátých let, mysleli, že nastal ráj na zemi a stará pravidla impérií a jejich závislých území nebudou platit. No, tak platí, a impéria mají ‚imperiální choutky‘ ve svých DNA. Jako již tisíce let. Máme na naší zeměkouli zatím tři, Indie se takto zatím moc, bůhví proč, neprofiluje. Čína chce Jihočínské moře, USA si hlídají ‚zadní dvorek Ameriky‘, střední a jižní Ameriku, byť většinou k polovojenským akcím tam využívají CIA…, no a Rusko? To chce své historické hranice. Kam patřila Ukrajina, již za cara. A my můžeme jen doufat, vzhledem k impotenci EU a NATO (které neřeší pro změnu pátou kolonu, Turecko, přičemž ale při vojenské akci musí jednat jednomyslně, dle stanov), že Putin, bývalý kágébák, nekouká po SSSR a jeho satelitech.

Z hlediska geopolitiky dávají Putinovy kroky smysl. A co na to Evropa? Uvidíme, i když na Ursulu von der Leyen bych moc nesázela, ta fakt žádná paní Churchillová není. A Biden? Jeden se nestačí divit, že to nejlepší, co byli schopni demokraté proti Trumpovi postavit, byl tenhle zmatený starý pán… Takže co můžeme dělat? Odsoudit vpád na Ukrajinu jako válečný akt? Ano, rozhodně ANO! A pak vyvěsit ukrajinskou vlajku. Takže ji jdu někam shánět. (K přečtení doporučuji též Martina Stropnického na webu PrahaIN, ZDE, má recht, kluk jeden ušatá.) A mohu, po pečlivém uvážení, sem - s dovolením shora - vložit song, s nímž by se nemělo plýtvat, brát jeho slova na lehkou váhu.

 

 

 

 

Mezi mlýnskými kameny

Kdo vlastně jsme a kam patříme? Otázka, na kterou se Ukrajinci neustále snaží najít odpověď, je podle mě prapříčinou veškerých domácích šarvátek i událostí, na nichž mají lví podíl mocnosti, které se přetahují o vliv ve střední a východní Evropě. A rozhodně nejde jen o události posledních let či desetiletí, v mlýnici mocných se Ukrajina zmítá už po celá staletí. Národu, žijícímu na hranici střetu dvou sfér vlivu, není co závidět. Sousedé se o kdysi mocnou Kyjevskou Rus totiž přetahovali už od 13. století.

Na chvíli se země nadechla ke svobodě jen v 17. a 18. století, aby si ji nakonec stejně rozdělilo Polsko s Ruskem. V roce 1917 konečně přišla vytoužená samostatnost, jenže už v roce 1922 upadla země do chaosu a nakonec obě části, východní i západní, bojovaly nezávisle na sobě své vlastní války. Západní s invazí Poláků, na východě s ruskými bolševiky. Nakonec byla samostatnost opět poražena a o ukrajinskou zemi se podělili Sovětský svaz, Polsko, Rumunsko a Československo.

Není divu, že v boji o národní samostatnost přicházely v celé historii ke slovu i fanatismus a násilí, mimo jiné během druhé světové války někteří západní Ukrajinci vítali Němce jako osvoboditele. Nadšení jim ale dlouho nevydrželo, protože nacisté brzy zahájili program vylidnění. Nechvalně tehdy vstoupila do hry některá nacionalistická hnutí, například banderovci vyvraždili zhruba sto tisíc civilistů. Většina Ukrajinců ale bojovala proti nacismu v sovětském odboji nebo přímo v řadách Rudé armády. Ukrajinské válečné ztráty nakonec činily více než 40 procent celkových ztrát celého Sovětského svazu. Zničeno bylo více než 700 měst a 28 000 vesnic a země byla doslova zdevastována.

Nezávislost Ukrajiny byla vyhlášena současně s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991, jenže následný přechod k tržní ekonomice bez potřebných reforem totálně zdevastoval ekonomiku země, která byla kdysi považována za obilnici Evropy. A s příchodem nového tisíciletí se začaly znovu naplno projevovat rozpory mezi proevropským západem a proruským východem země. Obě strany mají logicky podporu příslušných mocností, protože nejde o nic menšího než o upevnění linie, dělící dvě sféry vlivu v Evropě. Současný spor mezi USA a Ruskem lze přirovnat k hozené kosti, kterou Ukrajinci z obou stran ochotně ohlodávají. Konečné zisky si ale opět přičte na konto někdo jiný, mnohem mocnější. Na jejich straně zase zbudou jenom další ztráty.

 

 

Azovský batalion jako ilustrace

Putin projevil jistou míru moudrosti, když hodil do situace vidle 22. 2. 2022. Podle Cimrmanova pravidla, kdy se historické okamžiky mají dít v zapamatovatelné datum, z tématu budoucí žáci u tabule nebudou chytat pětky. Promyšlené datum. Z hlediska numerologie datum výsostně zajímavé. „Dvojka je jemný, taktní a diplomatický typ člověka. Dokáže odpouštět a disponuje velkou dávkou porozumění. Pokud může, snaží se dvojka v životě vyhnout konfrontacím. Má dobrý pocit, pokud kolem panuje mírná a klidná atmosféra.“ Při trochu ironickém zamhouření očí je to použitelné i na situaci na Donbasu.

Zajímavé je i zapojení batalionu Azov do ukrajinských rozmíšek s Ruskem a Ruska s Ukrajinou. On jak Putin mluví o tom, že na Ukrajině řádí i neonacistické skupiny. No, řádí, hajlují, vystavují se s vlajkami s hákovým křížem. A obrázek o Ukrajině udělá právě i batalion Azov. Na Ukrajině je možné, aby takový batalion se sympatiemi k neonacismu existoval a rekrutoval další a další pěšáky. Dokážete si představit, že u nás, v České republice, vznikne batalion Kalich, bude se promenádovat na tancích a s kulomety a křičet sláva houskám z Kauflandu? Třeba? To je doslova absurdní blbost, která není v souladu s představou země v rozkvětu a se stabilizovanou politikou a bezpečností. Ukrajina je už od EuroMajdanu v naprostém rozvratu. Přelévají se tam vášně, kterých se umně chytají oligarchové a dělají si z Ukrajiny eldorádo, včetně syna současného amerického prezidenta. Nějaké snahy o uklidnění situace a stabilizaci politiky a ekonomiky? Ale dejte pokoj. Děsivý kotel vášní a ziskuchtivosti, který se tváří jako státní zřízení.

V nastalé situaci má své pazgřivé hnáty i Západ a jeho silové organizace. Na jakém základu vznikl EuroMajdan? Na tom, když unie schválila přístupové rozhovory s Ukrajinou. Pak došlo k masakru v Kyjevě i v Oděse, k převratu a k následnému bordelu bez omezení. Do toho laškování s nabídkou vstupu do NATO, ač USA musely vědět, že tady se žene celá situace do přímé konfrontace s Ruskem, protože vstupem Ukrajiny do NATO by Rusko přišlo o přístup k Černému moři, o jednu svou nanejvýš strategickou vojenskou základnu. Tedy přímé ohrožení a oslabení Ruska. A přitom to bylo zbytečné, jednomyslnosti by se při přístupových rozhovorech Ukrajina nedočkala ani u NATO, ani u EU. A Západ věděl, že Ukrajinu do svých struktur nejen nepustí, ale ani nechce pustit. Mouřenín, který posloužil. Je to tam? Ale jistěže to tam je. Velmocenské hry, kterých jsme všichni oběti.

Toliko k Ukrajině. Teď k Rusku a jeho akci. Z geografického hlediska je to pochopitelné. Kotel vášní na své hranici nechce mít nikdo. A tak to tam zajely ruské tanky pofackovat. Souhlasím s tím? Ani náhodou. Je až ostudné, že ty naše hyeny s těmi jejich hyenami nebyly schopné celou situaci vyřešit u stolu a tak stvořily situaci, kde se dobře žije tak leda hyenám. Lidi na Donbasu i Ukrajině čekají zajímavé časy. A zajímavé časy jsou ty nejhorší. Rusko, Ukrajina a ani Západ nedokázaly jednat s diplomacií a grácií, místo toho Rusko popadlo kyje a jde mlátit Ukrajince po hlavě. To o naší civilizaci dost vypovídá. Ruské tanky na Donbasu jsou svinstvo. Země, která zrodila Puškina, Dostojevského nebo třeba Čajkovského nemá nárok chovat se jako dobytek. Ale i Německo se svým Bachem a Goethem sem tam popadne rapl a zlikviduje všechno v dosahu. Teď udělalo Rusko tragickou chybu, z které se bude lízat desetiletí. Tragickou chybu, protože Rusko není nekulturní a hloupý stát. Jen se zachovalo v rukou svých politiků zkratkovitě a hloupě. Západ i Rusko měly mluvit, ale i naslouchat. Ani jeden neumí ani jedno. Mluvte spolu, domluvte se spolu. Pustit si muziku a dát si pivo je mnohem příjemnější, než umírat ve jménu hyen. Válka je vůl. Vždycky byla, vždycky bude. Zabraňte jejímu možnému propuknutí.

 

Vložil: Anička Vančová