Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsem naskočil na lynč katolíků. Komentář Štěpána Chába

komentář 16.02.2022
Jak jsem naskočil na lynč katolíků. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Katolíci; ilustrační foto

V polovině loňského roku vypukla velká mela kolem objeveného dětského masového hrobu v Kanadě, kde se mělo nacházet na dvě stě zabitých a narychlo pohřbených tělíček domorodých dětí, které si tamní církevní škola vzala do prádla. Z celého skandálu vyplynulo, že děti zahynuly vinou šikany, sexuálních útoků, špatné hygieny i stravy.

Na to konto se začalo provětrávat i násilné odebírání dětí z indiánských kmenů a jejich záměrné převážení co nejdál od rodin, aby se děti zbavily návyků svých předků a začaly užívat ty přijaté od převýchovných škol. Jak se patří jsem se nad tématem rozhořčil. Konzervativní noviny donesly ovšem včera doplňující informace. Ne vše se stalo tak, jak se popisovalo. Byli jsme svědky další formy přikrášlování skutečnosti. Jinak řečeno – lhaní a překrucování.

Jak uvedly Konzervativní noviny, tak v roce 2000 byla v oblasti náhodně nalezena turistou žeberní kost. Pak byl nalezen jeden dětský zub. Tak nějak začíná příběh, v jehož závěru by měly spatřit světlo světa stovky kostí a zubů dětských obětí. Jenže to tak nebylo. Zůstalo u jednoho žebra a jednoho zubu, přibylo jen na dvě stovky odhadů toho, že v zemi jsou tam pohřbené další stovky kostí a zubů. Jenže k vykopávkám nedošlo. Stačil jen ten odhad, s kterým se začalo mediálně šermovat.

Na to konto v Kanadě přišlo období kajícnosti. Kanaďané neslavili den Kanady, kněží i katolická církev lezli kanalizací, vlajky byly na půl žerdi a ke zlynčování byl pozván i papež. A pak přišel, to už je nedávno, profesor Jacques Rouillard a celou tu historku o masovém hrobu zcela rozkopal. Zásadní, alespoň z mého pohledu, je, že k ponižování katolické církve došlo na základě předpokladu, že v oblasti masové hroby jsou. Ač to nikdo nedokázal potvrdit… nikdo nevzal lopatu a krumpáč a prostě je nevykopal. To, že se k převýchově dětí tehdejší doba rozhodla a za jakých okolností, je tehdejší dobou, která se nemazlila s nikým. Viz třeba fotografie chudinských dětí z průmyslové revoluce ve Velké Británii. K tomu není potřeba fantazírovat o masových hrobech. 

Naskočil jsem na kopání do katolické církve. A za poslední čtvrt rok zjišťuji, že dosti hloupě a právě předsudečně. Proč poslední čtvrt rok? Sice e-mail nevystavuji, přesto někde je a mnozí jej z útrob internetu vykutají a pak mi napíší. Mezi mnohými i pár lidí, kteří jsou katolíci a prostě se mnou téma chtěli probrat. S některými už vedu několikaměsíční polemiky o mnoha desítkách stran. A z nich jsem si postupně uvědomil, jak arogantní (a blbý) styl boje jsem se rozhodl vést. Pravdou je, že po těch třech měsících hledím na katolickou církev trochu jinak. Rozhodně ne tak odmítavě a sveřepě, stále s nedůvěrou, ale s nedůvěrou již důvěrněji poznaného. Všem mým dopisovatelům tímto děkuji. Mělo to cenu. Na modlení se sice nedám, ale do kasičky v kostele ten peníz bez rozpaků dám.

Vylhaný skandál s masovými hroby ovšem ukazuje další prazvláštnost Západu. Ten se rozhodl zbavit se veškerého vlastního kulturního, ale i duchovního dědictví a označuje je za násilné, kořistnické, vykořisťující, brutální, rasistické, mačistické a bůh ví jaké ještě. A to do toho, samozřejmě a v první řadě, patří i vše katolické. A tam pak nevadí sáhnout ke lži s masovými hroby, nevadí sáhnout k lynči, nevadí vyvolávat vinu tam, kde není obětí. Psal jsem nedávno, že Rusko žije rádo ve své minulosti. A kde rád žije Západ? Ten své hrabání se v minulosti označuje na budování progresivní budoucnosti. Rusko je hrdé na svou minulost, kterou skutečně prožilo a díky níž jsme přišli o tu hrůznou budoucnost žít pod diktátem Hitlerova Německa. Západ se hrabe lživě ve své minulosti, aby na těchto dost vratkých nohách postavil budoucnost. Ovšem budoucnost bez uvědomění si minulosti, té skutečné, ke které patří i hrdost, je falešná. Falešná stejně, jako lži o hromadných hrobech. Žijeme v celosvětové křeči.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb