Jak jsem naskočil na lynč katolíků. Komentář Štěpána Chába
komentář
16.02.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Katolíci; ilustrační foto
V polovině loňského roku vypukla velká mela kolem objeveného dětského masového hrobu v Kanadě, kde se mělo nacházet na dvě stě zabitých a narychlo pohřbených tělíček domorodých dětí, které si tamní církevní škola vzala do prádla. Z celého skandálu vyplynulo, že děti zahynuly vinou šikany, sexuálních útoků, špatné hygieny i stravy.
Na to konto se začalo provětrávat i násilné odebírání dětí z indiánských kmenů a jejich záměrné převážení co nejdál od rodin, aby se děti zbavily návyků svých předků a začaly užívat ty přijaté od převýchovných škol. Jak se patří jsem se nad tématem rozhořčil. Konzervativní noviny donesly ovšem včera doplňující informace. Ne vše se stalo tak, jak se popisovalo. Byli jsme svědky další formy přikrášlování skutečnosti. Jinak řečeno – lhaní a překrucování.
Jak uvedly Konzervativní noviny, tak v roce 2000 byla v oblasti náhodně nalezena turistou žeberní kost. Pak byl nalezen jeden dětský zub. Tak nějak začíná příběh, v jehož závěru by měly spatřit světlo světa stovky kostí a zubů dětských obětí. Jenže to tak nebylo. Zůstalo u jednoho žebra a jednoho zubu, přibylo jen na dvě stovky odhadů toho, že v zemi jsou tam pohřbené další stovky kostí a zubů. Jenže k vykopávkám nedošlo. Stačil jen ten odhad, s kterým se začalo mediálně šermovat.
Na to konto v Kanadě přišlo období kajícnosti. Kanaďané neslavili den Kanady, kněží i katolická církev lezli kanalizací, vlajky byly na půl žerdi a ke zlynčování byl pozván i papež. A pak přišel, to už je nedávno, profesor Jacques Rouillard a celou tu historku o masovém hrobu zcela rozkopal. Zásadní, alespoň z mého pohledu, je, že k ponižování katolické církve došlo na základě předpokladu, že v oblasti masové hroby jsou. Ač to nikdo nedokázal potvrdit… nikdo nevzal lopatu a krumpáč a prostě je nevykopal. To, že se k převýchově dětí tehdejší doba rozhodla a za jakých okolností, je tehdejší dobou, která se nemazlila s nikým. Viz třeba fotografie chudinských dětí z průmyslové revoluce ve Velké Británii. K tomu není potřeba fantazírovat o masových hrobech.
Naskočil jsem na kopání do katolické církve. A za poslední čtvrt rok zjišťuji, že dosti hloupě a právě předsudečně. Proč poslední čtvrt rok? Sice e-mail nevystavuji, přesto někde je a mnozí jej z útrob internetu vykutají a pak mi napíší. Mezi mnohými i pár lidí, kteří jsou katolíci a prostě se mnou téma chtěli probrat. S některými už vedu několikaměsíční polemiky o mnoha desítkách stran. A z nich jsem si postupně uvědomil, jak arogantní (a blbý) styl boje jsem se rozhodl vést. Pravdou je, že po těch třech měsících hledím na katolickou církev trochu jinak. Rozhodně ne tak odmítavě a sveřepě, stále s nedůvěrou, ale s nedůvěrou již důvěrněji poznaného. Všem mým dopisovatelům tímto děkuji. Mělo to cenu. Na modlení se sice nedám, ale do kasičky v kostele ten peníz bez rozpaků dám.
Vylhaný skandál s masovými hroby ovšem ukazuje další prazvláštnost Západu. Ten se rozhodl zbavit se veškerého vlastního kulturního, ale i duchovního dědictví a označuje je za násilné, kořistnické, vykořisťující, brutální, rasistické, mačistické a bůh ví jaké ještě. A to do toho, samozřejmě a v první řadě, patří i vše katolické. A tam pak nevadí sáhnout ke lži s masovými hroby, nevadí sáhnout k lynči, nevadí vyvolávat vinu tam, kde není obětí. Psal jsem nedávno, že Rusko žije rádo ve své minulosti. A kde rád žije Západ? Ten své hrabání se v minulosti označuje na budování progresivní budoucnosti. Rusko je hrdé na svou minulost, kterou skutečně prožilo a díky níž jsme přišli o tu hrůznou budoucnost žít pod diktátem Hitlerova Německa. Západ se hrabe lživě ve své minulosti, aby na těchto dost vratkých nohách postavil budoucnost. Ovšem budoucnost bez uvědomění si minulosti, té skutečné, ke které patří i hrdost, je falešná. Falešná stejně, jako lži o hromadných hrobech. Žijeme v celosvětové křeči.


Vložil: Štěpán Cháb