Jedovatí perutýni a protivní turisté. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou pošesté do Vietnamu
05.02.2022
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Pohoda na vlnách Jihočínského moře u města Nha Trang. Namalované stylizované oči na lodi mají zastrašit mýtického mořského netvora makaru a odvrátit ho od napadení a potopení kocábky.
Malebné jihovietnamské letovisko Nha Trang se rozkládá na pobřeží Jihočínského moře a vlastně ještě trochu dál. Na dohled lze totiž vidět pohupující se ploché dřevěné konstrukce s chráněnými hlubokými bazénky, vystlanými hustými sítěmi. V nich místní obyvatelé chovají lahodné korýše, jako jsou tygří krevety, masité langusty a obřími klepety ozbrojené humry. Svěží mořská voda, proudící přes drobná oka sítí, je vždy zaručeně čerstvá, a tak se zde této havěti daří a úspěšně nabývá na hmotnosti. Pak samozřejmě skončí dílem na talířích domorodců a také hlavně v jednoduchých a někdy i luxusních restauracích na pobřeží.
Nha trang je symbolem prázdninového lenošení pod žhavým sluncem. Pravidelně sem jezdí zahraniční turisté, kteří se touží potápět mezi pestrobarevné obyvatele podmořských hlubin. Vedle francouzštiny tu nejčastěji slyšíte ruštinu a teprve potom následuje angličtina, která tady nečekaně přichází o svůj primát. Vypadá to, že Rusové pro sebe objevili vietnamské či spíše Jihočínské moře tak, jako Češi chorvatský Jadran.
Každý den čeká v přístavech na březích Nha trangu spousta motorových lodí i lodiček na své zákazníky. Nabídka zdaleka převažuje nad poptávkou, takže ceny jsou velmi rozumné. Celodenní výlet, včetně šnorchlování nebo potápění vás přijde v přepočtu asi na tisíc korun. Když však potlačíte strach a nastoupíte na palubu nějaké obskurnější neregistrované bárky a obejdete se bez jídla, pak ještě na mnohem méně.
Nádherní, ale jedovatí perutýni patří k obávaným obyvatelům Jihočínského moře. Jejich jed je stejně účinný jako jed kobry.
Prakticky každý kapitán zná pobřeží velmi dobře a zaveze vás k nějaké té rybami a ostatními tvory oplývající podmořské skále, porostlé rudými řasami, elegantními korály a žahavými sasankami. Když se ponoříte pod klidnou hladinu nedaleko útesů, čeká vás úžasná podívaná.
Jako první mě uvítalo hejno drobných rybek klunatek s dlouhými nosy, které spíše pohopkávalo, než vážně plavalo širými modravými pláněmi. Navíc jsou tito skřítkové mořského světa prakticky celý svůj krátký život otočení čumáčky dolů, takže pohled na ně, jak si tak poskakují nohama, tedy vlastně ploutvičkami nahoru, je opravdu hodně legrační. Opatrně a trochu bázlivě mě minula dlouhatánská lulanka troubelová, což je ryba nápadně připomínající vysavač s širokou hubicí a extrémně tenkým tělem, zakončeným na konci dlouhým bičovitým výrůstkem, který trčí z ocasní ploutve jako korouhev nějaké španělské galeony. Ještě chvíli jsem plaval pod azurovou hladinou a pozoroval překrásně pruhované zobouny, dobře známé z filmu Hledá se Nemo, kteří kousek ode mne proplouvali jako hrdé malé koráby, sešikované k námořní bitvě.
Mořská farma na chov korýšů u Nha Trangu produkuje mimo jiné krevety a langusty.
Všichni tito obyvatelé podmořské říše se chovají sice plaše, ale s jistou dávkou důstojnosti a otevřenosti. To však už vůbec nelze říci o plouživých, zlovolných, ale nádherně vybarvených perutýnech, kterým se zde říká lví nebo škorpioní ryby. Vybaveni vějíři jedovatých ostnů, jimiž jsou posázeny jejich masivní prsní ploutve, se pomalu plíží kolem útesů a v jejich obrovských bezedných tlamách mizí jedna rybka za druhou. Jsou naprosto nenasytní a díky své jedovaté výzbroji nemají prakticky žádné nepřátele. Nebojí se vůbec nikoho a neloví je dokonce ani žraloci. Možná to jednou nějaký mladý a nezkušený dravec tu tam zkusí, ale zkušenost s perutýním jedem a fakt, že se málem zadusí ostrými výčnělky, ho příště poučí o tom, že je potřeba nechat škorpioní rybu na pokoji.
Čas určený k ‚šnorchlování‘ se naplnil a kapitán našeho škuneru dává pokyn k odjezdu. Mně, jako naivovi z plochých rovin Hané září oči nadšením, ale dvojice arogantních ruských potápěčů s luxusním vybavením (a zřejmě i dobře nabroušenými harpunami) je evidentně rozladěná. Pohrdavým tónem poučují posádku lodi o tom, jak jsou zdejší vody ubohé proti tomu, co na svých podvodních dobrodružstvích zažili někde v Oceánii a Karibiku.
Kulaté proutěné čluny, vymazané asfaltem, jsou typické pro oblast Jihočínského moře.
Říká se, že člověk cestuje proto, aby mimo jiné získal nadhled a porozumění pro jiné kultury. Já se naopak neustále utvrzuji ve všech stereotypech a klišé, které jsem kdy o rozličných entitách slyšel. Myslím, že to byl spisovatel Douglas Adams, který napsal, že všechno, co se říká o protivných tchýních s knírem, hloupých Američanech s prostředními jmény a nakřivo naraženými texaskými klobouky a (ve svých vlastních představách) dokonalých Němcích, kteří pochopitelně všechno dokáží udělat lépe než zbytek světa, je ‚pravda pravdoucí‘. Já bych k tomu přihodil ony zmíněné arogantní ruské turisty a pro vyvážení přihodil ještě jednoho hloupého českého občanského novináře a cítím, že můj obraz, kolorovaný všemi světovými stereotypy je opravdu hotový. Pravda je samozřejmě úplné jiná! Na svých cestách po Rusku jsem potkal ty nejúžasnější lidi na světě a moje tchýně je vlastně docela fajn ženská. Znám spoustu férových novinářů, a abych nezapomněl, tak na mezinárodním pionýrském táboře jsem málem přebral jednomu sebevědomému týpkovi moc milou a skromnou dívku snad odněkud z Karl Marx Stadtu. A my Hanáci také nejsme všichni lakomí! Stereotypy jsou zkrátka blbost, ale občas to člověku zkrátka nedá a pochopení jiných si tak pro své vlastní pohodlí zjednoduší.
Musím se však vrátit na naši kocábku, kotvící u pobřeží Jihočínského moře. Oběd, který nám ochotná posádka naservírovala, byl prostě vynikající. Zdálo se mi, že roztáli i ruští potápěči a na lodi zavládla mezinárodní pohoda, kterou nenarušil ani hýkavý smích zamilovaného amerického párečku. Ach jo, už zase vím, proč tak rád cestuji sám. Příští týden si vás nicméně dovolím pozvat do míst, kam se valí davy turistů a slibuji vám také návštěvu u mořské panny, která bude úplně v lihu!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma