V Německu vedou vážnou debatu nad parlamentním básníkem. Komentář Štěpána Chába
komentář
13.01.2022
Foto: Česká televize
Popisek: Jiřina Švorcová, Nedělní chvilka poesie
Katrin Göring-Eckardtová, poslankyně za Zelené v německém Bundestagu, volá po tom, aby německý parlament zřídil funkci parlamentního básníka. Jako vzor si vzala americkou básnířku Amandu Gormanovou, která svým nevázaným rýmem opentlila inauguraci Joea Bidena na post amerického prezidenta. Báseň musí být uvědomělá a angažovaná. Proti zelené političce se zvedly hlasy, které ji odkázaly do patřičných míst. Ale odejde tam?
Wolfgang Kubricki, místopředseda Bundestagu, se proti návrhu postavil. Deníku Tagessspiegel řekl: „Umělci mají být trny v těle vládců, ne jejich zaměstnanci. Bylo by lepší dát všem umělcům, kteří byli těžce zasaženi pandemií, možnost svobodně pracovat, místo aby realizovali takový elitářský projekt.“
S nápadem zelená poslankyně nepřišla sama, ten jí vnukla redakce deníku Süddeutsche Zeitung, kde redaktoři Mithu Sanyal, Dmitrij Kapitelman a Simone Buchholz volali po tom, aby politika byla poetičtější a poezie političtější. Opět s odvoláním na Amandu Gormanovou. U angažovanosti a bojovnosti Gormanové je dobré se zastavit. Ta si kolem své inaugurační básně The Hill We Climb udělala krásné aktivistické PR, kdy zakazovala, aby její tvorbu překládali bílí muži. Dokonce to došlo tak daleko, že když báseň začala překládat do holandštiny bílá nebinární anižena animuž, byla všeobklopujícím tlakem vypohlavkovaná, protože není černá, a tudíž nemůže pochopit hloubku oné básně.
Toliko inspirace zelené poslankyně německého Bundestagu pro vytvoření parlamentního básníka. Básníka psa, který bude svou tvorbou trhat společnost, rozdělovat ji a štěkat na staré a hnilé nepořádky, olizovat všechny nové, progresivní pořádky. Každou novou legislativu převede do milé rýmovačky bez rýmu, ale s notnou dávkou lásky ke svému ideologickému chlebodárci.
Jan Noha: Říjnová revoluce
Rodiče moji neměli kde bydlet.
Boháči měli paláce.
My však už nikdy nepoznáme,
co je to býti bez práce!
V palácích jsou dnes ozdravovny,
pracovny našich závodů.
Zítra pro chleba si půjdem
tak jako dneska pro vodu!
Kdo tohle všechno způsobil,
kdo podal chudým ruce?
Dělníci spolu s rolníky,
říjnová revoluce.
|
Je to zvláštní svět, poezie má sloužit zářivé budoucnosti z vizí uvědomělé věrchušky, která se nebude bát měnit svět k lepšímu. K prvomájovému průvodu dojdeme hned po podpisu v rudé knížce, na národním výboru zazpíváme hymnus na zdražující se odvoz komunálního odpadu (nám to letos starosta zdražil na 1100,- na hlavu, to se máme, přemýšlím, že o tom sepíšu hymnus, ale ne oslavující, kde to starostovi vytmavím, ale volal mi a přemlouval, ať to nedělám, je to sranda), do tisku předáme svou přísahu, že Zelený úděl přijmeme s pokorou a nadšením, válku povedeme s nepřítelem vždy se slovy o světovém míru. Mír je základ, hlavně když se válčí. A je jedno proti komu, hlavně ať se za ten světový mír válčí.
Jan Noha: Radostné volby
Táta, máma, ba i děti,
k volebním urnám rychle letí.
Koho pak to všichni volí?
Je to soudruh Gottwald milý!
|
Přiznávám se, že než luštit myšlenkové mapy Amandy Gormanové, radši bych racionální politiku, kterou nemusíme skrývat za mlžná opojení básníků, aby nevyzněla málo (nebo příliš) revolučně. A kdy, napadá mě, začneme volat po tom, aby v Senátu kteréhokoliv členského státu byly povinné kvóty na koně? Kůň senátorem. To už tu někdy bylo. Takový ten pocit obyčejného občana, že těm nahoře už dokonale hrabe, je neodbytný.

Vložil: Štěpán Cháb