O chutích, vůních a jednom korunovaném šílenci. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou poprvé do Vietnamu
25.12.2021
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Vietnamské ženy se sešly na kus řeči na nábřeží kanálu Thu Bon u města Hoi An. Vietnam není žádným homogenním státem a společně zde žije více než padesát etnických skupin.
Z věčně zeleného ostrova Borneo, v jehož lesích rostou největší masožravé rostliny světa, se teď přesuneme do Vietnamu. Jeden z ekonomických asijských tygrů, Země menšího draka či vítěz nad velmocemi, to jsou jen jedna z mnoha jmen, kterými lze v historickém kontextu počastovat Vietnam.
Zejména poslední sousloví je dost vypovídající o pohnuté historii tohoto pozoruhodného asijského státu. Která jiná země se může pochlubit tím, že úspěšně odrazila útoky vojensky tak zdatných soupeřů, jako jsou Francie, Spojené státy a Čína?
Vítejte ve Vietnamu, zemi, která dala světu nejen příklad obrovského hrdinství a bezmezného odhodlání k životu, ale také vodní loutkové divadlo, rybí omáčku nuoc mam, slavné jarní závitky cha nem, plněné masem a zeleninou, a hlavně polévku phó, což je siný hovězí vývar, kořeněný koriandrem, zázvorem a spoustou dalších bylinek, často zcela neznámého původu. Úplně si tu úžasnou a plnou chuť vybavuji. Nemohu proto nedodat, že se do polévky phó také přidávají ploché rýžové nudle a kousky kuřecího či hovězího masa. Co polévka, to originál, a zkušení labužníci prý dokáží dokonce bezpečně poznat, v které části země byla phó uvařená. O něco méně lákavá je hustá rýžová polévka xhao s koprem a syrovým vajíčkem, v níž stojí lžíce.

Hanojská tržnice nabízí i psí maso, což je pro většinu Evropanů dost nezvyklý zážitek
Říká se, že láska prochází žaludkem, a v této zemi to platí dvojnásob. Vietnam je krajinou tisíců vůní a kulinářských zázraků. Pokud si je chcete všechny vychutnat, musíte začít návštěvou místních tržišť. Ale pozor, rozhodně to není procházka pro citlivé duše, a tím nemyslím prohlídku stánků s nejlákavějším tropickým ovocem, jaké si jen dovedete představit (malou ukázkou budiž má fotografie). Šok vás čeká spíš u prodejců, kteří nabízejí žáby, hady a želvy v různém stadiu rozpracovanosti. Snad nejkontroverznější zážitek mě čekal na tržišti v metropoli Hanoji u stánku, kde prodávali a zároveň porcovali pokrm s poetickým názvem thit cay. Na první pohled se jednalo o rožněná selátka. Při bližším prozkoumání lákavě vonícího pultu ve mně ale zatrnulo, přede mnou ležela hromada do bronzova upečených psů, cenících zuby na imaginárního nepřítele. Nevím, jestli je to pro někoho uklidňující, nebo spíš naopak, ale je potřeba říci, že se nejednalo o nějaké pochytané toulavé pejsky, ale o zvířátka jednotné velikosti. Těm se zde říká dlouzí žlutí psi a chovají se údajně na farmách. Psí maso ve Vietnamu rozhodně není levné a patří spíš k vzácnějším delikatesám, které údajně dodají tělu teplo, a jeho konzumentům dokonce přinášejí štěstí. Musí se ovšem jíst až na konci lunárního měsíce, aby všechno fungovalo tak, jak má.

Ve Vietnamu se jí opravdu všude. Pokrmy, prodávané a konzumované přímo na ulici, patří k těm nejoblíbenějším.
Leč opusťme překypující tržiště i s jeho vůněmi a pachy. Mnozí turisté, mezi které se rozhodně počítám, se raději (než nad nakrájenými živočichy a tropickými plody) rozplývají nad přírodními krásami Vietnamu, jež lze nalézt na zdejším, tři tisíce kilometrů dlouhém mořském pobřeží. Jiní zase chválí pitoreskní vápencové hory, smaragdově zelené pralesy či dobře zachované památky, které zde po sobě zanechaly staré kultury, o nichž dodnes mnoho nevíme. Popravdě většina z nás neví nic ani o etnickém složení dnešního obyvatelstva a mylně je považuje za příslušníky jediné homogenní skupiny Vietnamců, či lépe řečeno Vietů. Tak to ale vůbec není! Z téměř devadesáti milionů obyvatel tvoří Vietové sice dobrých osmdesát procent, ale zbytek patří mezi více než padesát etnických skupin či národů, jako jsou Tyové, Nungové, Hmongové, Daové, Xo-dangové nebo Gai-raiové, což je vůbec nejpočetnější skupina ze zdejší Centrální vysočiny. Zní to trochu jako z Pána prstenů, co říkáte?

Tržiště překypují nabídkou tropických plodů
A to už vůbec nemluvím o národu Sedangů, vedených svého času šíleným francouzským dobrodruhem Marie-Davidem de Mayrénem. Tento neúspěšný bankéř a plantážník využil chaotické situace v zemi, která byla tehdejším francouzským protektorátem, a chopil se kuriózním způsobem moci v části Centrální vysočiny. Okouzlil totiž zdejší kmenové náčelníky ze skupiny Sedangů natolik, že ho provolali svým králem a dali mu své dcery za manželky. Bláznivý, vousatý a modrooký Mayréna vládl však jenom tři měsíce. Jeho palácem přitom byla děravá chatrč, pokrytá palmovými listy a ozdobená bílomodrou národní vlajkou s červenou hvězdou, jež se pyšně třepotala ve větru nad celým nově vzniklým královstvím Sedang. Během své neblahé vlády stačil Mayréna mimo jiné vytisknout vlastní známky s erbovním lvem a také vyhlásit válku vzpurnému sousednímu kmenu Jaraiů.

Kamenný dráček hlídá dveře domu. Historie je ve Vietnamu pevnou součástí přítomnosti a vždy do ní zasahovaly hlavně síly zvenčí. Operetní král Marie I. Sedangský, o němž jste si mohli právě přečíst, patřil naštěstí k těm neškodným.
Král Marie I. Sedangský, jak se náš dobrodruh nechal skromně titulovat, se poté vydal na spanilé turné po Evropě, aby získal peníze na svůj šílený monarchistický projekt. Francouzská vláda však pro jeho plány neměla příliš pochopení a zanedlouho na něj vydala zatykač. Marie I. Sedangský tak raději uprchl pryč z Evropy, aniž platil za nákladné ubytování v hotelích, jejichž ředitele ovšem dekoroval státními vyznamenáními a zahrnoval je šlechtickými tituly stejně jako každého, kdo byl ochoten pustit nějaký ten chlup do poloprázdné královské pokladny. Vyčerpaný monarcha se už do svého království Sedang nikdy nevrátil a v roce 1890 zemřel po kousnutí kobrou na tehdejším britském ostrově Tioman, který dnes patří Malajsii.
Vietnam je plný podobných a neuvěřitelných příběhů, které jsou však až děsivě skutečné. O dalším z nich vám budu vyprávět v příštím dílu našeho putování po této úžasné asijské zemi.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma