O nové republice, co se utrhla ze svazu království Alžběty II., a o řetězové reakci odvážných myšlenek. Svět Tomáše Koloce
komentář
11.12.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Vlajka Barbadosu, nové republiky, která zmizela z portfolia britské královny Alžběty II.
Málo se ví, že královna Alžběta II. byla do pondělí 29. listopadu královnou nejen Británie, ale dalších 15 samostatných států, které jsou s Británií spojeny jen jí – společnou hlavou státu: počínaje celým australským kontinentem, Kanadou, rozlehlejší než USA, středoamerickým Belize, rozlehlejším než Morava, prostornými ostrovními státy Nový Zéland a Papua-Nová Guinea, ale i malými ostrovními státečky v Tichomoří (Šalamounovy ostrovy, Tuvalu), a v americkém Karibiku (Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Grenada, Jamajka, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, a taky Svatý Vincenc a Grenadiny, jehož součástí je i soukromý ostrov britské královské rodiny Mustique). Od čtvrtka však královně jedno břímě ubylo: ostrůvek Barbados v Karibiku (rozlehlý přibližně jako evropská Andorra a lidnatý jako Island) se stal republikou a jeho bývalá generální guvernérka (zástupkyně královny v zemi) Sandra Prunella Mason prezidentkou…
V pásu Malých Antil, kde jsou kromě samostatných ostrovních království v čele s britskou královnou ještě stále i britské, nizozemské, francouzské a americké kolonie s přímou správou z Londýna, Amsterodamu, Paříže a Washingtonu (do začátku 19. století tam byly i ostrovy, patřící dánsko-norské unii, ale okupovali je Britové), byla až dosud jen jediná prezidentská republika: Trinidad a Tobago, která ale stejně jako Barbados dál zůstává členem Commonwealthu (Britského společenství národů, v doslovném překladu 'Světa kmánů').
Dokonce i sousední Grenada, která v roce 1983 pod vedením revolucionáře Maurice Bishopa vyhlásila svou příslušnost k východnímu bloku, přesto zůstala formálně pod královnou, respektive nestačila vyhlásit republiku, protože už za sedm měsíců vojska USA, Antiguy a Barbudy, Barbadosu, Dominiky, Jamajky, Svaté Lucie + Svatého Vincence Grenadu okupovaly a režim sesadily. (Nepřipomíná nám to něco z našich dějin?)
Malinký Barbados získal svůj status republiky, foto se svolením DreamsTime
Zajímavosti ohledně Barbadosu jsou tři: Kromě notoricky zdůrazňovaného faktu, že se tam narodila slavná dnes americká zpěvačka a herečka Rihanna, Barbados jednak paří mezi země regionu, jejichž název má v španělštině svůj význam (Barbados znamená Vousatí, Florida = Květnatá, Salvador = Spasitel, Honduras = Hloubky, Costa Rica = Bohaté Pobřeží, Venezuela = Benátečky, Ecuador = Rovník, Argentina = Stříbrná, Puerto Rico = Bohatý Přístav, Antigua y Barbuda = Stará a Vousatá, Anguilla = Úhoř, Trinidad y Tobago = Trojice a Tabák), a za druhé na Barbadosu stojí vila českého emigranta Milana Sládka, jednoho z největších světových obchodníků s obilím, kam po svém odstoupení v době dělení ČSFR v červenci 1992 odjel přemítat československý exprezident Václav Havel.
Zajímavost ohledně britské královny Alžběty II. je, že když se (i po ztrátě Barbadosu) spočítá rozloha území, jemuž formálně vládne, včetně britské, australské a novozélandské části Antarktidy, je královna vládkyní rozlehlejšího území, než jemuž vládne prezident nejrozlehlejšího státu světa, Vladimir Putin. Kdyby byl na jejím místě autor tohoto textu, určitě by se vykašlal na šplhounství vůči jejímu faktickému šéfovi, Spojeným státům americkým.
Nicméně autorovi ne dost na tom, že se ve světové politice stala výše popsaná drobnost, která vychýlila disciplinované směřování světové oligiky, kovidiky politiky. Cestou z noční směny v práci (která mu už jako neočkovanému asi taky dlouho nevydrží), a následné mše v kostele (i za tu práci) se během oblíbeného pouličního focení, v zjitřeném stavu, který občas má, a v kterém všechno vidí jakoby poprvé, pozastavil nad displejem s kurzem obligátních cizích měn, jako je britská libra, ruský rubl, dánská koruna, a přišlo mu líto, jako málo zemí Evropy, které si udržely svou samostatnost, si udrželo v posledních letech i svou původní měnu. Tudíž ho, jak má ve zvyku, napadlo jít na věc naopak a udělit vlastní měnu i těm evropským zemím, které nemají ani vlastní mezinárodní samostatnost a které se ve vlastních jazycích označují tajemnými jmény Alba (Skotsko), Cymru (Wales), Euskadí (Baskicko), Sápmi (Laponsko), Breizh (Bretaň), Apsny (Abcházie), Iryston (Osetie), Nochčijčo (Čečensko), Galgajče (Ingušsko) a tak dále. Tehdy autor promptně sestavil tuto vzdorotabulku národních měn, kde měna čím méně globálnější a víc regionálnější, tím lepší:
Evropa je národnostně velmi rozmanitá... a z rozmanitosti často i dosti rozpačitá, foto Wikimedia Commons
lužickosrbský krabat (národní hrdina)
bretonský asterix (také)
velšský bard
skotské vštrozoku
severoirský oranž (zvídaví si vygooglí…)
fríské frisco
kašubský grass nebo tusk (dle tamního nejslavnějšího spisovatele a politika)
rusínský biľak
livonský biron (dle tatínka paní kněžny z Němcové Babičky, který odtud pocházel)
laponský santaclaus (dělí se na 8 sobů)
baskický cid anebo d´artagnan anebo cyrano z bergeracu anebo ignác z loyoly, protože ti všichni byli Baskové, ačkoli nám Čechům by možná nejbližší byla baskická guernica
katalánský dalí nebo gaudí
galicijské santiago (přečti si Coelhova Poutníka)
korsický buonaparte
krymskotatarský bachčisaraj (dle Puškinovy básně)
lipeckotatarský sienkiewicz nebo bronson (nejslavnější sochař a herec odtamtud)
tyrolský messner, trenker nebo demetz (horolezec, režisér či historik, z nichž poslední dva byli z tamního původního národa s moravsky znějícím jménem Ladinové)
valonský brel
vlámský brel
čečenský fundamentalista
kosovskoalbánský kanibal
atd…
(Každý, kdo v tomto výčtu nějaké slovo nezná, si ho vygooglí, a každý, kdo se i v dnešní době odváží mít tak vlastní hlavu jako autor, může pokračovat ve výčtu, nebo i v jiných snech, které nastartovalo jedno království z velkého impéria, které mělo tu drzost stát se republikou.)
Vložil: Tomáš Koloc