Na nafukovacím kajaku po řece Gambii za domorodou legendou. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou poprvé do Afriky

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Gambijská maminka s dítětem odpočívá před svou chatrčí. Africká Gambie je jednou z nejchudších zemí světa a každodenní život je zde proto velmi obtížný.

Po brazilském putování si vás dovolím pozvat na další výpravu. Tu jsem před časem podnikl po tropické řece Gambii, která protéká stejnojmennou západoafrickou zemí. Na cestu mě vylákaly podivné zprávy o říční příšeře jménem ninkenanka, která má právě zde provádět své strašidelné rejdy. A takto jsem si zapamatoval onu podivnou atmosféru, která mě na řece Gambii obklopila.

Nad žlutavou řekou pomalu padá soumrak a člověku, plujícímu na kánoi a rázem vnímavějšímu vůči všem zvukům, se historky o vod­ním drakovi už nezdají tak směšné. Na první stopu tajuplné příšery, obývající údajně mangrovové močály podél západoafrické řeky Gambie, mě přivedl často citovaný dopis Angličana Thomase H. Dalrymplyho, v němž popisuje podivné devítimetrové monstrum, zvané ninkenanka, s koňskou tlamou a žira­fím krkem, které čas od času vylézá z močálů, rozprostřených podél řeky Gambie, kde žije ponořené v bahně.

Další svědectví o podobné dlouhokrké příšeře, tentokrát ovšem z první ruky, podal veřejnosti britský student Owen Burnaham. Tento mladý, nadšený obdivovatel přírody totiž našel v deltě Gambie obrovskou zdechlinu podivného zvířete. Ačkoliv bezpečně znal všechny druhy větších pozemních i vodních zvířat, žijících v této oblasti, tohoto obludného netvora ne­dokázal identifikovat. Zvíře bylo asi pět metrů dlouhé, na hřbetě bílé, mělo dva páry ploutví, špičatý ocas a nozdry na špičce horní čelisti. Naneštěstí se ho nepodařilo důkladně prostudovat, protože domorodci mu od­řízli hlavu a Burnham nestihl zachránit ani tělo.

Na cestách s člunem a mačetou

Takové informace musí nutně zažehnout v každém pro krypto-zoologii bijícím srdci plamen touhy, a tak jsem jednoho krásného dne, vyzbrojen mačetou a nafukovacím člunem, opustil domov, abych se z Prahy přepravil do Bruselu a po šesti hodinách letu nad západní Saharou přistál v gambijské metropoli Banjulu.

Najít na mapě Afriky maličkou Gambii není zrovna lehké. Minia­turní republika je totiž jen něco kolem čtyřiceti kilometrů široká a čtyři sta kilometrů dlouhá. Celkově tak připomíná spíš vlasovou nudli, než vážně míněný státní útvar. Kuriózní hranice, která vůbec nerespektuje etnické složení obyvatelstva, vytváří jakýsi dlouhý a kostrbatý klín, vražený do území frankofonního Senegalu, jenž anglicky mluvící Gambii ze tří stran obklopuje.

Měl jsem možnost strávit v nejmenším africkém státě celý měsíc a během svého putování po stopách záhadného říčního monstra jej alespoň trochu poznat. Záměrně jsem se vyhýbal turistickým cent­rům a žil hlavně v chudých, ale o to srdečnějších rodinách domorodých Wolofů, Fulů a Mandinků, nebo jen tak ve stanu na březích čarokrásné řeky Gambie.

Můj nafukovací člun s drzým nápisem Challenger neboli Vyzyvatel, zakoupený v ostravském hračkářství, pluje po řece Gambii

Zmíněný veletok, obývaný mimo jiné hrochy a krokodýly, půlí jako bronzový břit již tak útlou zemi na dvě části. Řeka pramení na území Guiney a protéká senegalským národním parkem Niokolo-Koba, kde se vy­skytují lvi, hyeny, levharti, buvoli a také největší suchozemská zvířata na světě, sloni. Po senegalských bažinách a pralese vtéká řeka na gambijské území, kde si razí cestu savanou a buší. Čím víc se řeka přibližuje k moři, tím víc stoupá její slanost.

Gam­bie je životadárnou tepnou stejnojmenné země a poskytuje počet­ným rodinám zdejších černochů základní zdroj masité potravy v podobě mnoha druhů ryb. Kuriózní na tom je, že mnoho z těchto nádherně zbarvených oploutvených živočichů obdivují Evropané ve svých akváriích a vynakládají na jejich pořízení nemalé finanční prostředky. Pro Gambijce však znamenají všichni tito sumečci, tilapie a bahníci jen vítaný zdroj bílkovin.

Na ryby s motykou

Nejúžasnější z výše jmenovaných ryb je bezesporu bahník. Tato metr a půl dlouhá příšerka je vybavena plícemi a žábrami, takže přežije i období sucha. V této době se zahrabe do země a vydrží zde bez problémů celý rok až do dalšího období dešťů, kdy se nechá spláchnout zpět do řeky. Rybáři tak mohou tyto velké ryby na svých záplavových políčkách bez problémů vykopat motykou. Bahník, i když je poměrně vzácný a velmi zajímavý, však není tou správnou příšerou, kterou tak dychtivě hledám.

Gambie určitě skrývá ještě další tajemství. Nádherná řeka mě skutečně fascinovala, a to tím spíš, že prak­ticky každý zdejší rybář, se kterým jsem zavedl řeč na ninkenanku, mne ujišťoval, že ve zdejších vodách tajuplná obluda doopravdy žije. Je však prý velmi vzácná a hned tak někomu se neukáže.

Tučná dvojdyšná ryba bahník je vysoce ceněným úlovkem gambijských rybářů. Tento exemplář ještě před časem žil v jednom z mých akvárií.

Nechal jsem několik náhodně vybraných lidí nakreslit její přibližnou podobu, vždy z toho vznikl stejný ob­rázek, silně připomínající sauropodního dinosaura se všemi jeho at­ributy, dlouhým krkem a maličkou hlavou. Podobnou siluetu však měli i někteří dávno vyhynuli mořští ještěři, například plesiosaurus, který se na první pohled lišil jen menší velikostí, krátkým ocasem a veslovitými končetinami.

Po nekonečném vyptávání při hledání konkrétnějších informací se mi ve vnitrozemském městečku Ka-ur podařilo narazit na sta­rého rybáře Momodua Keita z kmene Tilibanka. Stařec mě přesvěd­čoval, že zná místo, kde dlouhokrká obluda žije. Když jsem mu uka­zoval obrázky nejrůznějších tvorů, tak bezpečně poznal všechna africká zvířata.

Hledání dinosaura

Důkazem hodnověrnosti tohoto malého testu prav­domluvnosti, jemuž jsem ho podrobil, byla skutečnost, že například neidentifikoval medvěda a tapíra, kteří na černém kontinentu ne­žijí. Bezpečně však 'poznal' snímek, na němž byla vyfotografována neumělá plastika dinosaura s extrémně dlouhým krkem, o němž bez váhání prohlásil, že je to ninkenanka. Tento tvor, dlouhý jako dvě kánoe (tj. asi deset metrů), prý žije na velkém ost­rově Lilibolong, vzdáleném asi deset kilometrů od Ka-uru, k němuž však vede cesta jen po řece. Po krátkém dohadování jsme se dohodli na ceně za jeho průvodcovské služby a hned druhý den jsme mohli vyrazit proti silnému proudu Gambie, způsobenému mořským pří­livem.

Tropické řeky skrývají řadu tajemství a jejich zákoutí jsou magická. Nemůže tady někde číhat na svou kořist dlouhokrká ninkenanka?

Jsme asi dost komická dvojice. Stařičký vrásčitý Momudu se svou zpuchřelou kánoí, do níž neustále teče, a zarostlý běloch na kanár­kově žlutém nafukovacím člunu budí pozornost místních rybářů, kteří nám ze svých lodí přátelsky mávají. Hledání dinosaura v dnešní době je opravdu prazvláštní dobrodružství a ani se příliš nedivím, že si teď zřejmě klepete na čelo.

Čemu však člověk nevěří v teple domova, tomu je ochoten uvě­řit při noční cestě po africké řece, v níž stále ještě žijí i velcí a dnes velmi vzácní krokodýli, kteří jsou přece blízkými příbuznými dinosaurů. Moje počáteční nedů­věra byla navíc silně naviklána neochvějným přesvědčením téměř všech Gambijců o existenci dlouhokrké ninkenanky.

O tom, jak celá tragikomická projížďka po africkém veletoku Gambii dopadla, si vás dovolím informovat v příštím a závěrečném dílu.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma