Amazonská pohádka o piraňách, pirarúkách a piraibách. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou posedmé do Jižní Ameriky
20.11.2021
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Tlama piraně vypadá na první pohled neškodně. Zuby ostré jako břitva jsou však ukryty ve slizničních kapsách.
Jaká by to byla závěrečná reportáž o královně řek Amazonce a vůbec o celé Amazonii, kdybych se, alespoň krátce, nezmínil o zdejších nejznámějších vodních příšerkách, zubatých piraňách.
Je známo, že obrovská hejna těchto ryb dokážou ohlodat jakékoliv velké zraněné zvíře. Signálem k útoku jsou většinou hlučné pohyby na hladině, ale hlavně krev. Piraně patří do řádu trnobřichých, kam patří ta nejagresivnější rybí cháska, jakou si jen lze představit. Snad vůbec nejútočnějším zástupcem této povedené skupiny je trahir malabarský také z povodí Amazonky a právě z Brazílie jsou dokonce hlášeny případy, kdy lidem pijícím vodu přímo z řeky vyrval kus jazyka.
Trojúhelníkové zuby piraní šíří děs a hrůzu nejen mezi čtenáři brakové literatury, ale i fandy filmových hororů. Jedna z nejzábavnějších historek o těchto asi třiceticentimetrových rybkách se sveřepou buldočí vizáží hovoří o krávě, která se brodila řekou, aby na druhém břehu vylezla jako kostra.

Malý amazonský rybář pózuje s čerstvě uloveným sumcem, anténovcem pruhovaným
Podobné 'krváky' mi kroužily hlavou, když jsem se koupal v uprostřed Rio Negra, kde se těchto zubatých potvůrek prohánějí miliony. Svou neopatrnost jsem si uvědomil až za pár minut, když naše loď zarejdovala do jednoho z četných ramen černého veletoku a moji společníci začali s rybařením. Kdykoliv jsme nahodili udici s kouskem hovězího masa, voda kolem se uvedla do varu stovkami šupinatých tělíček. Zhmotnělý sen všech rybářů se před našima očima stával skutečností. Na jedno jediné nahození jsme vytáhli mrskající se úlovek.
Až na jedinou výjimku, když jsme ulovili velkého žíhaného sumečka anténovce, vydávajícího mňoukavé zvuky jako rozzlobená kočka, se jednalo o piraně všech velikostí. Pro dospělé jedince tohoto druhu není žádným problémem ukousnout člověku prst. K těmto úrazům však dochází většinou jen při vybírání sítí.

Amazonští sumci dorůstají do velkých délek. Největší mohou vážit až čtvrt tuny.
Občas v novinách proskočí zpráva, kolik piraně zlikvidovaly pasažérů potopených říčních parníků. Například v roce 1961 došlo k další tragédii na brazilské řece Rio Purus. Loď jménem Macucin během plavby narazila na dřevěnou kládu, a trhlinou pak začala nabírat vodu. Netrvalo dlouho a loď klesla ke dnu. Nic nebránilo tomu, aby se pasažéři dostali ke břehu, v tom však voda kolem nich začala vřít tisícovkami stříbřitých rybích těl. Piraně! Kromě jediného lodníka, který balancoval na kusu tlustého prkna, byli všichni lidé sežráni. Přeživšímu muži se podařilo dosáhnout břehu a dojít do civilizace, odkud zalarmoval pomoc. Záchranáři však už našli jen doběla ohlodané kosti. Když se v roce 1981 v brazilském přístavu u města Obidos při přistávání převrhla a potopila jiná loď, bylo podle zpráv více než tři sta lidí zabito a snědeno piraňami. Podle jednoho úředníka z odhadnutého počtu cestujících na palubě lodi přežilo jen 178 lidí.

Nejlepšími lovci ryb v Amazonii nejsou lidé, ale sladkovodní delfínovci
Těžko uvěřitelná historka o likvidaci četnického jízdního oddílu pochází z třicátých letech minulého století. Na nejmenovaném přítoku Amazonky při překračování brodu byli koně mužů v uniformách napadeni piraňami. Krvelačné příšerky se nejprve zakously do nohou koní, a když krvácející zvířata klesla do vody, tak ve svém díle zkázy pokračovaly dál, až prý došlo i na samotné strážce pořádku.

Při lovu drobných rybek delfínům, kajmanům i rybářům zdárně sekundují amazonské volavky
Během svých expedic do Amazonie jsem se naučil při plavání piraně respektovat, ale ostražitost ve mně stále zůstává. Když se chci vykoupat, pozoruji zkrátka místní rybáře, když se bez obav čvachtají ve vodě, tak je hbitě napodobím. Na některých řekách však místní do vody nikdy dobrovolně nejdou, mezi takové řeky patří například bahnitá Jandiatuba, o níž jsem psal v jednom z předcházejících dílů.

K nejoblíbenějším úlovkům amazonských rybářů patří pestrobarevné cichlidy, zvané tucunaré
Oficiálně největší rybou Amazonie je slavná pirarúka (Arapaima gigas), s níž jsem se poprvé pořádně seznámil ve vesnici Novo Olinda na řece Madeiře. Stalo se tak ale poněkud jinak, než jsem si to představoval. Na jedné z ulic Novo Olinda jsem totiž objevil vynikající bar, či lépe řečeno výkrmnu. Každého večera zde sympatický majitel vytáhl na chodník obrovský rošt, na němž vynikajícím způsobem připravoval právě maso z pirarúk. Tahle obří ryba je sice v Amazonii chráněná, ale ještě jsem si nevšiml, že by nějaký rybář zákaz lovu respektoval. Grilované maso pirarúky je úžasně voňavé, lahodné, no prostě vynikající. Odhazuji akvaristickou útlocitnost a předsudky milovníka němých tváří. Beru si svou porci od ochotného muže a hojně na ni vymačkávám citron. Právě jsem jedl nejlepší rybu svého života.

Hlava jedné z největších sladkovodních ryb, amazonské pirarúky. Z této ryby se využije opravdu všechno. Dokonce i velké šupiny mohou sloužit jako pilník.
Pirarúka a pivo mně opět dodaly sil. Druhý den jsem proto směle vybalil svůj člun, který na každou svou amazonskou expedici trpělivě tahám složený na zádech, a cvičně ho nafoukl. Místní obskurní hotýlek Levy, kde jsem se ubytoval, naštěstí stojí těsně nad řekou Madeirou, takže přesun k vodě trval jenom pár dalších minut. Hodil jsem své plavidlo na řeku za mírně pobavené pozornosti místních a už si to vesele pádluji napříč Madeirou. Odhaduji, že je zde řeka široká nějaké tři kilometry. Po celou dobu mi společnost dělají růžoví sladkovodní delfínovci, kteří jsou vůbec nejlepšími rybáři v Amazonii. Kam se na ně lidé se sítěmi hrabou! Je to úžasné, i když trochu strašidelné. Po nějakém čase jsem si však zvykl a vždy jsem se těšil, až se někde poblíž objeví charakteristický růžový hřbet přátelského delfína.

Hlava obří pirarúky na tržišti. Pirarúky, neboli arapaimy patří mezi takzvané ostnojazyčnaté ryby. Jejich jazyk dodnes používají indiáni v Amazonii jako účinné struhadlo.
Na své nafukovací skořepince si připadám trochu zranitelný a řeším takové nesmysly, jako například, co když plácání pádel přivábí piraně, a ty si kousnou do člunu, a jiné nesmysly. Údajně lidožraví amazonští sumci, kterým se zde přezdívá piraiby, jsou pro mě paradoxně tím posledním, co mě znepokojuje. Piraiby jsou podle některých amazonských rybářů ještě větší než pirarúky a dosahují prý čtvrttunové hmotnosti. Nikdo ve vodě si prý před nimi není jistý. Bez problémů pohltí pijící opice a troufnou si i na člověka. Madeira je výskytem těchto gigantických ryb pověstná, ale během svého pobytu jsem ji ani u rybářů ani na rybím tržišti neviděl. O čtrnáct dní později na řece Rio Negro jsem měl o něco více štěstí a mohl si pohovořit s několika rybáři. Tihle chlapíci na nedaleké řece Rio Branco ulovili asi dvacetikilogramovou piraibu, tedy jakési oploutvené sumčí batole. Fotografovat tuto piraibu však bylo zhola zbytečné, protože jí někdo aktivně usekl hlavu. Tento politováníhodný zvyk je zřejmě dán ošklivou širokou tlamou ryby, která by mohla odradit potenciálního kupce.

K nejpestřejším amazonským rybám patří pruhovaní leporini, s nimiž se můžeme setkat i v našich domácích akváriích
Na své jsem si přišel až v soukromém přírodovědeckém muzeu, kde je uložen téměř dvoumetrový exemplář této ryby. Přestože jsem piraibu znal z obrázků, zaprášený preparát mě lehce šokoval svou obrovskou širokou tlamou, kterou snad nemá ani žralok podobné velikosti. Pokud lze alespoň částečně věřit rybářské latině, že tento neuvěřitelně robustní sumec dorůstá až pětimetrových délek, jsem ochoten uvěřit i legendám o napadených člunech. Piraibě ostatně Brazilci, žijící ve městě Belému, přezdívají assasin peixe, což svědčí o tom, že i v této výspě civilizace z ní mají pořádný vítr. V překladu to totiž znamená ryba-zabiják!

Dokonalá rybářská idylka v Amazonii
Na internetu jsem viděl snímky piraib, nad nimiž se opravdu tají dech. Jeden vyfotografovaný exemplář měřil plných 270 centimetrů, a to už je o pár čísel víc, než udávají oficiální údaje ichtyologických teoretiků. Proč bych neměl věřit tomu, že v Amazonce či jejich přítocích nevegetují ryby, o nichž se nám nezdá ani v nejdivočejších snech. V pohádkové Amazonii je totiž dodnes možné úplně všechno.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma