Chcete, aby se vaše dítě opravdu domluvilo anglicky? V čem dělají české školy chybu? Pojďme hovořit o školství s učitelem
19.11.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
„Podíváme-li se na úspěšnost žáků při studiu cizích jazyků, zjistíme, že velká část dětí má i po devíti letech ve škole problém hovořit v cizím jazyce. Žáci celkem správně čtou a píší, pamatují si slovíčka, dobře vyplní gramatický test, ale nejsou zvyklí mluvit. Byla by však chyba si myslet, že je problém na straně žáků. Příčina nízké úspěšnosti při studiu jazyků tkví zcela jinde. Cizí jazyky se ve školách učí jako naukové předměty – jako předávání vědomostí. Ovšem schopnost hovořit není znalost, ale návyk. A návyky se získávají jinou cestou než vědomosti,“ píše pedagog z Milovic. A pokračuje…
Začnu krátkým příběhem. Když byly nejstarší dceři tři roky, vzal jsem si ji na hodinu ruštiny ve třetím ročníku střední školy, kde jsme zrovna psali písemnou práci. Musím předeslat, že je dcera bilingvní – to znamená, že od mala mluví dvěma jazyky – česky a rusky.
Jedna ze studentek situace využila a vzala si dceru na klín, coby ´živý slovník´. Dělal jsem, že nic nevidím, a nechal je dopsat práci do konce. Výsledek byl fascinující: Práce, kterou diktovalo tříleté dítě středoškolačce, dopadla velmi dobře. V tu chvíli mi došlo, že je něco opravdu špatně. Jak je možné, že se dítě za tři roky naučí víc, než student za několik let studia? Tato zkušenost mě vedla k úvahám, nakolik je proces osvojování jazyka malými dětmi opakovatelný a co by se z něj dalo využít při výuce ve škole. O své zkušenosti se s Vámi rád podělil.
Výuka jazyka má psychologicky blíž k plavání než k matematice
Mezi učením cizího jazyka a jinými předměty je veliký rozdíl. Třeba při počítání myslíme jenom na to, co počítáme. Při zkoušení z dějepisu také myslíme jen na historii. Jak je to však s jazykem? Pokud se žáci učí slovíčka a gramatiku a následně z nich skládají věty, dostávají se do situace, kdy myslí na to, co chtějí říci, a zároveň musí přemýšlet, jak větu správně sestavit. Myslí tedy na dvě věci současně: co chtějí říci a jak to říci. To ale nejde. Je to stejné, jako kdyby měli zároveň mluvit a počítat.
Úspěšné osvojování cizího jazyka má z psychologického hlediska blíž k plavání nebo jízdě na kole než k vědomostním předmětům. Při řízení kola myslíme jen na to, kam jedeme. Kolo ovládáme automaticky – podvědomě. Stejným způsobem hovoříme. Když mluvíme česky, neuvažujeme, že právě používáme minulý čas. Děláme to automaticky – podvědomě. Obdobně je to s hrou na hudební nástroj – nedíváme se na své ruce – samy najdou správnou klávesu. A přesně stejným způsobem používáme jazyk. Při hovoru nepřemýšlíme, jak složit větu – správnou gramatickou strukturu použijeme automaticky. Myslíme jen na to, co chceme říci. Schopnosti bez přemýšlení skládat věty se lidově říká ´myšlení v cizím jazyce´.
Již jsme si řekli, že jazyk je návyk, nikoliv vědomost. Zjednodušeně lze říci, že o vědomostech přemýšlíme, zatímco návyky využíváme podvědomě, aniž bychom o nich přemýšleli. Lze si to představit tak, že v hlavě máme dva ´šuplíky´. Do prvního patří matematika, přírodopis nebo fyzika. To jsou naukové předměty. V rámci nich se předávají vědomosti, které v paměti uchováváme na vědomé úrovni, často i logicky provázané.
Do druhého šuplíku patří vše, co děláme automaticky při jiné činnosti: hra na hudební nástroj, řízení automobilu, tanec nebo mluvení. Jedná se o návyky a ty je nutné neustálým opakováním ukládat do podvědomí.
Jazyk není třeba chápat, ale používat
To, že se lidé snaží jazyk chápat, je první příčinou, proč se mnoho z nás nedokáže v cizím jazyce domluvit. Jak bylo řečeno, pokud se snažíme jazyk chápat, myslíme na dvě věci současně – co chceme říci a jak správně sestavit větu, což nejde. Právě proto nestačí, aby žáci cizí jazyk pochopili. Je nezbytné dostat jazyk do podvědomí, aby se potřebná spojení při hovoru vybavovala automaticky. K tomu je nezbytné neustálé opakování. Je jedno, zda tento dril bude mít podobu čtení, psaní, poslechu hudby, sledování filmů nebo konverzace, ale je nezbytné stálé opakování. Ideální je kombinace všech těchto způsobů dohromady. Kdysi proběhl experiment, kde se testovalo, kolikrát je nutné učivo zopakovat, aby si děti zapamatovaly a plně zautomatizovaly soubor slovíček a frází. Šlo o dosažení stavu, kdy správnou odpověď žáci ´vypálili od boku´ bez přemýšlení. Nejšikovnější žáci si učivo osvojili už po sedmi zopakováních. Ale k tomu, aby si slova zapamatovala a zautomatizovala celá třída, bylo nutné 21 zopakování. To není málo, ale je potěšující, že to zvládli všichni. Všichni tedy máme šanci se cizí jazyk naučit – i když s různou mírou úsilí.
Nespěchejte! Učení jazyka má pevně dané pořadí
Osvojování jazyka má pevně dané pořadí – asi jako patra domu. Žádné nelze přeskočit. Vzpomeňte si na sebe, když jste byli malí. Nejdřív jste jen poslouchali. V další fázi jste ještě nemluvili, ale rozuměli jste, když vám rodiče řekli třeba „Pojď sem!“ Pak jste začali mluvit. Teprve ve škole jste se naučili číst a nakonec psát.
Všimněte si, že teoretickou gramatiku českého jazyka jste se začali učit, až když jste uměli mluvit, číst i psát! Jednalo se vlastně o popis jazyka, který jste už ovládali. Teoretická gramatika je jako střecha, která schová vše, co již umíme. Dává nám jistotu v detailech (třeba i/y). Ale používat jazyk (mluvit, číst, psát) se naučíme jen praxí. Pochopitelně i při této praxi gramatiku používáme. Ale jedná se o praktickou gramatiku, uchovávanou v podvědomí. Je to vlastně soubor návyků, které nám umožňují operovat se strukturami daného jazyka. Přesně v pořadí poslech, hovor, čtení a psaní se jazyk učí malé děti a my bychom toto pořadí měli dodržet také. Přitom stojí za pozornost, že pětileté dítě mluví gramaticky správně, i když se gramatiku oficiálně nikdy neučilo.
Odkud umí malé dítě gramatiku?
Jistě se zeptáte, odkud malé dítě umí gramatiku, když se ji nikdy neučilo. Umí ji z básniček, říkanek, pohádek a her typu ´Rybičky, rybičky, rybáři jedou!´ Tyto texty obsahují gramatické struktury, které si dítě zapamatuje a pak podle nich podvědomě tvoří další věty. Právě různé písničky a říkanky tvoří pevný základ pro používání jazyka.
Důležité je, že se tyto jazykové struktury rýmují. Právě rým usnadňuje zapamatování a umožňuje předat přesné znění textu (slovo, které tam nepatří či je zkomolené, se nerýmuje). O schopnosti verše udržet přesné znění textu věděl už Čingischán. Velitelé jeho armád si posílali vojenské depeše ve verších, které se posel musel naučit zpaměti. Předcházeli tím vyzrazení zprávy v případě zajetí posla a zároveň zajistili, že to se sdělením nedopadne jako ve hře ´tichá pošta´.
Učte děti říkanky a písničky v cizím jazyce
Z uvedeného vyplývá, že je děti nutné naučit co nejvíc písniček, říkanek, jazykově-pohybových her a jednoduchých pohádek. Bez problému to funguje u malých dětí.
U starších žáků si na tuto formu práce mnoho učitelů netroufne. Ale obavy jsou zbytečné. Po vysvětlení, proč je to potřeba, žáci zpěv a recitaci mají rádi a přijímají tento způsob práce. Z osobní zkušenosti vím, že to platí též o středoškolácích. Pokud si vzpomenete na film ´Marečku podejte mi pero´, i tam žáci sborovým zpěvem sabotovali výuku. Čas od času mi také žáci těsně před písemkou začnou zpívat, aby ji oddálili. A je to v pořádku – život je fantastická hra. Drilováním básní, písní nebo divadelních her budujeme v podvědomí žáka gramatické struktury, které se mu později budou vybavovat z povědomí. Pracovně tomuto způsobu osvojování gramatiky říkávám ´instantní gramatika´.
Desatero rad, jak se učit cizí jazyk
Učte se celé fráze – ideálně věty, které můžete hned začít používat.
Fráze se učte v párech: otázka – odpověď.
Naučte se každý den jednu frázi – zabere vám to deset minut a za rok budete překvapeni, kolik jste se naučili.
Sledujte pohádky pro malé děti – ideální je třeba Prasátko Peppa, které je na internetu česky i anglicky. Tato pohádka obsahuje běžnou, mluvenou řeč.
Poslouchejte hudbu v angličtině – najděte si texty písní, které máte rádi.
Učte se jednoduché básničky – obsahují gramatiku.
Kdykoliv máte možnost mluvit s cizincem anglicky, mluvte s ním! Požádejte, ať vás opravuje.
Nestyďte se za chyby – chybami se člověk učí.
Starší žáci se běžně baví anglicky při hraní on-line her – je to velice účinný způsob výuky, ale jako rodiče byste měli mít hraní svého potomka pod kontrolou.
Pokud chodíte do školy, poctivě se učte – znalost gramatiky vám zajistí správný psaný projev.
|

Vložil: Stanislav Korityák