Tak oni lhali, to je zklamání. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.11.2021
Foto: Se svolením: NY Times
Popisek: Donald Trump a Hillary Clintonova v předvolební rozepři
V roce 2018 stanuli na stupínku vítězů Pulitzerovy ceny novináři z The New York Times a The Washington Post za neúnavně podávané zpravodajství ve veřejném zájmu, které dalo veřejnosti pochopit, jak se Rusko vměšovalo do prezidentských voleb v USA v roce 2016, které vyhrál Donald Trump právě vinou Ruska. Nyní vyšlo najevo, že všechno byla lež, napojení na Rusko se nekonalo a permanentní volání po Trumpově odvolávání bylo postavené na vědomé lži.
Klíčovou roli v celém čtyřletém dramatu o napojení Trumpa na Rusko sehrál Igor Dančenko žijící v USA, který spolupracoval s bývalým britským agentem Christopherem Steelem, ten získal zakázku od agentury zastupující ve volbách Hillary Clintonovu. Cílem bylo najít nějakou špínu. Tu si Steele i Dančenko prostě vymýšleli. Fascinující na tom je, že od roku 2017 americká FBI věděla, že to jsou lži. Přesto tiše přihlížela a svým vyšetřováním Trumpa vlastně celou kauzu nafukovala a přiživovala. V rámci takzvané Russiagate proběhl dvakrát pokus Trumpa odvolat. Zostouzení probíhalo permanentně. Den co den. A to právě Pulitzerovou cenou ověnčenými novináři a novinovými redakcemi.
Pečlivě jsem hledal na webu Pulitzerovy ceny, jestli je na programu dne vrácení medailí a trochu sypání popela na hlavu. Nikde ani zmínka. Nevím, žil jsem v iluzi, že Pulitzerova cena je neotřesitelná. Ale asi ne, asi jde čistě o politické sympatie samotné komise. Stejně jako u komise Nobelovy ceny, která za mír ocenila Trumpova předchůdce Baracka Obamu, jenž vyvolal šest válek s nejméně milionem obětí, kde byly ve hře i válečné zločiny ze strany armády USA, které velel Obama, a jako výsledek své bohulibé činnosti stál Obama za spuštěním migrační krize v Evropě, protože tak rozkulačil africký a blízkovýchodní podolek Evropy, že se z toho nemůžeme vzpamatovat doposud.
Opravdu v tomto světle můžeme věřit tisku a tajným službám? Když to svedeme na naši kotlinu, skutečně se třeba Putinova pozornost prohnala Vrběticemi? Proč nelhat, když to pomůže, že jo. FBI i novináři nepokrytě lhali. Vědomě. Komu pak dát svoji důvěru? Není to jen taková divná a páchnoucí virtuální realita, kterou žijeme pod diktátem západních médií, ale i těch vlastních? Lži, novinářská čest pohozená v příkopu, kdy novinář se vlastně stává hybatelem dění v zemi i na Zemi, to dle dopadu média. The New York Times má dopad celosvětový. Naše zaujatá media marno vyjmenovávat. Je jich jako blech.
A důsledek je vlastně strašidelný. Vyvolává v lidech nedůvěru v média. A co až na světlo boží vyskočí nějaká další klubající se hvězda Hitlerova ražení? Média před ní budou varovat, nikdo jim neuvěří. To samé se nám vlastně stalo před nedávnem s hospitalizací Miloše Zemana v nemocnici. Média spolu s jistou částí naší politické reprezentace se postavila do řady a začala, druhý den prezidentovy hospitalizace, vyvolávat jistého druhu ‘impíčment‘ po česku. Začala okamžitě volat po tom, aby byl Zeman odstaven a zakonzervován na JIPce s hladkým přechodem do pekla. A za pár dní už Zeman z nemocničního lůžka kopal dle svého zvykového práva do spoluobčanů. A jak radostně. Ten tlak byl takový, že už jsme prezidenta všichni viděli na márách. Já už mu psal svého druhu nekrolog. Není to překrucování reality už nebezpečné? Redakce novin volit nemůžeme, přesto určují realitu vlastně často víc, než politici. Není na čase trochu ubrat a novinářské řemeslo začít vykonávat čestně? Padni komu padni. Za pravdu hořet, ne pravdu upalovat, protože některá pravda je vhodnější, některá méně?


Vložil: Štěpán Cháb