Plechová rybí tržnice, kterou stavěl sám autor Eiffelovky, kamenní četníci… Magnety pralesní metropole Manaus. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou popáté do jižní Ameriky
06.11.2021
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Manauskou tržnici projektoval slavný francouzský architekt Gustav Eiffel.
V minulém díle jsme navštívili nejslavnější budovu Manausu a vůbec celé Amazonie, slavné Teatro Amazonas. Manaus, hlavní město brazilského státu Amazonas, však má v zásobě řadu dalších turistických magnetů, které bych vám rád přestavil.
Musím však s ruměncem přiznat, že já sám jsem úplně nejspokojenější v krčmách nedaleko plechové rybí tržnice, která se tyčí nad antracitovými vodami Rio Negra. Toto plechové monstrum projektoval pro zdejší kaučukové barony sám velký francouzský architekt Gustav Eiffel. Secesní skvost z Evropy, dovezený po částech až do srdce Amazonie! Jako nadšený ichtyolog vždy křepčím na všemi těmi medově zbarvenými rybami aruanami či velkými žíhanými sumci anténovci. Ještě před nedávno zde porcovali malé kajmany (velcí mají příliš tuhé maso) a obří sladkovodní želvy tereky, vylovené z vod Amazonky. Dnes je však už podobné barbarství zakázáno.
Na zdraví! V amazonských hospodách se můžete potkat s velmi zajímavými lidmi. S tímto indiánským dědečkem jsem probral spoustu zajímavých témat.
Zdejší pivo není vůbec zlé
Jaké podivné blaho člověka svírá, když vidí ty hromady pestrobarevných ryb a může zároveň pozorovat vykládku trpce vonících banánů. Je v tom něco starodávného, něco rituálního a jsem přesvědčen, že přesně tak to ve zdejším přístavu vypadalo před sto lety.
Přímo před tržnicí se na hladině pralesního veletoku Rio Negro se pohupují nejrůznější lodě.
Ještě chvíli zevluji a pak si dám pečenou rybu pakú, která se škvíří na ohni jenom pár metrů od smrdutého tržiště. A potom…. Ach! Sednu si do jedné z těch mnoha zaprášených knajpiček, které vroubí asfaltem páchnoucí ulice a už jenom nalévám do žízní zmučených útrob jedno chlazené pivo značky Antárctica za druhým. Zdejší pěnivý mok vůbec není špatný a v hospodách se podává buď v třetinkových plechovkách nebo lahvích o objemu sedmi decilitrů.
Dva kamenní četníci v uniformách
Dalším zajímavým secesním reliktem je kromě tržnice i charakteristické trojúhelníkovitého náměstí Praca da Policia. Na náměstí se, jak už ostatně ze samotného názvu vyplývá, tyčí majestátní budova bývalých policejních kasáren. Obří stavba je hájená dvojicí kamenných četníků v historických uniformách. Jediné, co tuto tak trochu hrozivou nádheru zmírňuje, je pozlacený altánek s japonským můstkem, který se tyčí na opačném rohu náměstí a také rozlehlý stánek s limonádami, pivem, hamburgery a zdejšími křupavě osmaženými masovými či sýrovými pirožky, který tvoří jakýsi konzumní protipól malebné policejní pevnosti.
Takovou fotografii bych už dnes pořídit nemohl. Prodej sladkovodních želv terek je už totiž v amazonských tržnicích přísně zakázán.
Kousek odtud můžete také obdivovat prastarou tramvaj, která vyjela jako vůbec první v celé Jižní Americe. Co na tom, že trať měřila zpočátku necelý kilometr.
Horký bílý písek a vlažná antracitově zbarvená voda
Z centrálního autobusového nástupiště, které se nachází přímo pod oslnivou katedrálou na Praca de Matriz, můžete vyrazit na gigantickou sladkovodní pláž zvanou Ponte Negra. Za tímto účelem ovšem musíte nastoupit do autobusu s číslem 120 a vystoupit až na konečné. Za celé toto povyražení zaplatíte v přepočtu bídných patnáct korun a užijete si koupele a plavání, o němž budete vyprávět ještě svým vnoučatům. Ponte Negra, to je především horký bílý písek a vlažná antracitově zbarvená voda, která vás sice příliš neosvěží - k tomu ostatně slouží stánky a restaurace s vychlazeným pivem v blízkém okolí, ale naplní vás jakousi bázní nad mohutností řeky, která, ač je pouhým přítokem, v těchto místech svou šířkou připomíná spíše mohutný černomořský záliv než sladkovodní veletok.
Nelegální lov želv však samozřejmě funguje dál. Stačí si vyjet jenom pár kilometrů za Manaus.
Sám v Zoo s tapíry a jaguáry
Pokud byste vystoupili o něco dříve, konkrétně na zastávce, kde se po pravé straně rozprostírají jasně viditelná kasárna brazilské armády, můžete navštívit zdejší zoologickou zahradu. Stejně jako všude v Jižní Americe i zde stále zakopáváte o uniformy brazilských junáků. Vojáci si vás však jinak nevšímají a chovají se profesionálně korektně. O vstupném do zoologické zahrady nemůžu říci nic bližšího, protože jsem do tohoto osvětového zařízení dorazil dlouho před otvírací dobou. Naštěstí se mě však ujal majitel zdejšího malého bufetu a poté, co jsem si dal dobře vychlazenou kolu, jsme už byli jedna ruka. Zlatý chlapec! Za pár minut jsem se už mohl promenádovat ztichlou zahradou jako jediný návštěvník. A to vše prosím zcela zdarma! Manauská zoo je velmi malá, ale je takříkajíc až na půdu našlapaná zástupci zdejší fauny. Hned v prvním výběhu jsem mohl obdivovat největší savce zdejšího kontinentu, tapíry jihoamerické. Zaujmou vás nepochybně i impozantní jaguáři, kteří se povalují v obrovském betonovém výběhu. Chovají zde dokonce černou aberaci této největší jihoamerické šelmy, která však není zase tak příliš vzácná.
Tapír je nejmohutnějším savcem brazilské Amazonie.
Takže nezapomeňte! Autobus číslo 120 vás odveze do míst, kde se můžete seznámit se všemi význačnými zástupci jihoamerické fauny. Když už jsme u těch autobusových spojů, nebude možná od věci říci si, kam ještě můžete v Manausu prostřednictvím těchto naftou páchnoucích monster vyrazit.
Co to je ´krávo-ryba´
Autobus číslo 519 vás například odveze do botanické zahrady Státního ústavu pro výzkum Amazonie (INPA). I když kolekce zdejších zvířat není tak kompletní jako v zoologické zahradě, člověk tu může pozorovat stejně fascinující tvory. Korunou je zřejmě skupina kapustňáků jihoamerických, zvaných zde peixe –boi, což se dá docela trefně přeložit jako ´rybo-kráva´ nebo snad vhodněji jako ´krávo-ryba´. I když zde přičinliví ošetřovatelé vodu zřejmě často čistí, je jim to houby platné, protože z ní kapustňáci za pár hodin vyrobí úplně stejnou páchnoucí břečku. Proto ve skleněných průzorech zapuštěných do stěn bazénu můžete pozorovat pouze značně mlhavé siluety těchto mohutných zvířat. Když si nadejdete a sledujete bazén shora, objeví se na špinavé hladině mezi plovoucími zbytky rostlin čas od času hnědá nafouknutá tlama vybavená tvrdými fousisky a ozve se hlučné nadechnutí.
Elektrický paúhoř dokáže bez problémů omráčit neopatrného rybáře. Povšimněte si drobných oček, která jsou zcela zničena elektrickými výboji.
Dalším pozoruhodným živočichem, který se Amazonce a jejich přítocích vyskytuje, je proslavený paúhoř elektrický s libozvučným latinským jménem Electrophorus electricus, jehož výboje mohou podle některých zpráv zabít i tak velkého tvora jako je kůň. Mnozí ichtyologové však s těmito názory nesouhlasí. Faktem však zůstává, že mohutné elektrické orgány této více než dvoumetrové ryby mohou vydávat výboj o síle téměř sedmi voltů, což už může být dávka k přizabití výše zmíněného lichokopytníka. Menší kusy samozřejmě ´kopou´ podstatně méně než plně dorostlí jedinci. Všichni však, bez ohledu na velikost, mohou dát až několik elektrických ran za sekundu. Jde však o výboje velmi krátké, jeden trvá pouze 0, 005 vteřiny. Elektrické výboje využívá paúhoř hlavně pro svoji ochranu a také k omráčení kořisti. Slabé výboje mu pak slouží k lepší orientaci v kalných vodách jeho domoviny.
První tramvaj v celé Jižní Americe vyjela na trať v brazilském Manausu.
Největší můra na světě s více než čtvrtmetrovým rozpětím
I když je zahrada INPA velice krásná a procházka mimořádně poučná, rozhodl jsem se, při své další návštěvě Manausu, využít služeb autobusu číslo 519 poněkud jinak. Přejel jsem brány zahrady INPA a asi za patnáct minut jsem vystoupil na zastávce Conjunto Petro, abych po chvíli kličkování mezi vilkami přešel železný most klenoucí se nad kalnými vodami jakési páchnoucí říčky a po další dvaceti minutách již otevíral dveře budovy s honosným názvem Muzeum přírodních věd. Japonský provozovatel mi s úklonou podal lístek a já jsem se ocitl v říši těch nejpůsobivějších vycpanin, jaké jsem kdy viděl. Není divu, že jsem všechnu tu nádheru pozoroval s otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima. Úžasná plejáda amazonských ryb na mě otevírala své tlamy v němém výkřiku a žalující vypoulené oči sledovali můj vrávoravý krok. Byl jsem načisto oslněn. Mezi dalšími exponáty muzea, které musí každého milovníka přírody zaujmout, patřily velké sbírky zdejšího hmyzu a pavouků. Nekorunovanou královnou však byla nepochybně největší můra na světě s více než čtvrtmetrovým rozpětím, známá jako tyza velká.
Tyza velká s více než čtvrtmetrovým rozpětím křídel připomíná spíše podivného ptáka než hmyz.
Poslední zastávkou po manauských pamětihodnostech může být třeba Indiánské muzeum v Klášteře svaté Terezy. Do těchto katolických míst se dostanete autobusem z centra města asi za dvacet minut. V muzeu se můžete pokochat také různými indiánskými artefakty, a dokonce i modely celých osad.
V příštím díle našeho putování opustíme na chvíli základnu, kterou Manaus cestovateli skýtá, a podíváme se za hranice tohoto podivuhodného města v pralese, a to rovnou mezi Indiány.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma