Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Operní árie v srdci pralesa a kaučukové šílenství. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou počtvrté do jižní Ameriky

30.10.2021
Operní árie v srdci pralesa a kaučukové šílenství. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou počtvrté do jižní Ameriky

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Svítící Manaus se objevil jako zjevení po desítkách hodin plavby

V minulém dílu putování po Amazonii jsme se plavili po brazilské řece Jandiatubě, nad jejíž ztemnělou hladinou se do daleka nesl burácivý řev motorové kánoe. Cesta zpět do amazonské metropole Manausu obchodní lodí byla už daleko rychlejší a trvala pouhé tři dny. Pluli jsme totiž rovnou po proudu Amazonky, abychom těsně před cílem zabočili na její severní přítok, řeku Rio Negro. Po desítkách hodin monotónní plavby se před námi v podvečer konečně objevilo svítící moderní město. Manaus, hlavní město brazilského státu Amazonas, dokáže vždy pořádně překvapit!

Hned po přistání je záhodno rychle se ubytovat a nezevlovat dlouho na molu. Přístavní čtvrť, plná houpajících se lodí a temných uliček, totiž rozhodně není právě nejbezpečnějším místem k životu. V tomto bodě však mohou být turisté klidní, blízké centrum Manausu nabízí desítky obskurních hotýlků za opravdu lidové ceny. Nejlevnější je hotýlek, připomínající svým jménem slavnou Verneovku – jmenuje se totiž Jangada. Singl pokojík zde dostanete v přepočtu za sto padesát korun. Pluky švábů a myriády komárů jsou samozřejmě v ceně.

Manaus byl kdysi nazýván perlou Amazonky, přestože leží na jejím severním přítoku Rio Negru. Kdysi bezvýznamné hnízdo, tvořené jen několika chatrčemi míšenců, se díky kaučukovému šílenství v předminulém století začalo překotně rozrůstat. Vrcholem stavebního boomu se pak stala budova opery, známá dnes jako Teatro Amazonas.

Co je však tak zvláštního na budově, která je na první pohled jen zmenšenou kopií milánské La Scaly, a proč o ní vlastně obyvatelé Manausu hovoří jako o osmém divu světa? Odpověď na tyto otázky je poměrně snadná. Je to unikátní dílo, postavené v roce 1896 navzdory amazonskému pralesu, který město ze všech stran neprodyšně obklopuje.

 

Půvabná servírka v manauském baru pózuje před reklamou na nejslavnější brazilské pivo

Půvabná servírka v manauském baru pózuje před reklamou na nejslavnější brazilské pivo

Když jsem si na manauském náměstí svatého Šebestiána vychutnával exotickou krásu této budovy, postavené v stylu italské renesance, měl jsem prazvláštní pocit mírné mořské nemoci. Jak jsem za chvíli zjistil, nepramenila ani tak z nemírné konzumace piva, ale spíš ze zvláštní ornamentální výzdoby náměstí, nad nímž Teatro Amazonas stojí. Základním motivem jsou totiž černé vlnovky na světlém podkladu, které při delším pozorování vyvolávají iluzi sbíhání mořských vln. Po pěti minutách máte pocit, že celé náměstí tančí hodně divokou sambu.

V Teatro Amazonas zpíval samotný Caruso a hrála slavná Sarah Bernhard. Diváci si krátce po slavnostním otevření dokonce vychutnávali i umění ruské primabaleríny Pavlovové.

 Z novodobých operních superstar lze připomenout účinkování Plácida Dominga, který svou rolí Dona Josého z opery Carmen v roce 1990 vrátil chátrajícímu a před tenorovým příjezdem řádně odhmyzenému kulturnímu stánku původní lesk. Prakticky žádný materiál, použitý při stavbě Teatro Amazonas, nepochází z Brazílie, a dokonce ani z jihoamerického kontinentu. Všechny kameny stejně jako mramorové obložení a žluté, červené, zelené a modré tašky prazvláštní střechy byly dopraveny ze staré dobré Evropy. Pro kaučukové barony ze sklonku minulého století bylo zkrátka dobré jen to nejlepší.

 

Velká obchodní loď kotví na Rio Negru. Říční přístav v Manausu je největší v celé Amazonii.

Velká obchodní loď kotví na Rio Negru. Říční přístav v Manausu je největší v celé Amazonii.

Rozhodně dlouho na náměstí svatého Šebestiána neváhejte a vejděte! Fascinující pralesní divadlo je pro veřejnost otevřeno každý den od desíti do sedmnácti hodin. Vstupenka přijde v přepočtu bratru na pětasedmdesát korun a co víc, ujme se vás anglicky mluvící průvodkyně, a to i v případě, že jste zcela sám. Na tomto místě si vám dovolím naservírovat trochu informací o Teatro Amazonas, jak o něm referují jeho nadšení obdivovatelé, k nimž se také počítám.

Hlediště má tvar podkovy a v přízemí čeká na návštěvníky několik stovek exkluzivních křesel s klimatizací. Ještě luxusnější posezení si mohou dopřát lidé v desítkách lóží na horních třech balkonech.

Osvětlení dělá z opery skutečné mistrovské dílo. Uprostřed hlediště visí ohromný bronzový lustr z Francie, ozdobený italským křišťálem. Když je potřeba vyměnit žárovky nebo lustr vyčistit, je možné ho spustit dolů. Sto šedesát bronzových lamp s více než šestnácti sty skleněnými stínidly ve tvaru tulipánu krášlí stěny a osvěcuje malby. Strop vyzdobil brazilský malíř Crispim Amaral, který ovšem nasával atmosféru v Paříži a vyučil se u italských mistrů.

 

Manauská opera hostila samotného Enrico Carusa a hrála zde i slavná umělkyně Sarah Bernhard

Manauská opera hostila samotného Enrico Carusa a hrála zde i slavná umělkyně Sarah Bernhard

Amaral zde namaloval čtyři scény – operu, tanec, hudbu a tragédii. Na plátěné oponě vymaloval fascinující téma – snoubení řek Solimoes a Rio Negro, jejichž smísením vzniká Amazonka. Prastará opona se z pietních a praktických důvodů neroluje, ale zvedá se přímo nahoru do útrob pestrobarevné kupole, aby se více než stoletá malba neodrolila.

Na druhém podlaží Teatro Amazonas je taneční sál, na jehož obou koncích visí velké zrcadlo z francouzského křišťálu, která odrážejí světlo dvaatřiceti skvělých italských lustrů. Kouzelnou scenérii doplňují malby italského mistra Domenica De Angelise, které znázorňují amazonskou flóru a faunu s nepostradatelným jaguárem v čele.

Jak necitlivě připomínají někteří rejpalové, litinové sloupy byly dodatečně potaženy sádrou a domalovány tak, aby vypadaly jako mramorové. Naleštěná podlaha byla pokládána takzvanou francouzskou metodou, aby do sebe tisíce kousků dřeva dokonale zapadly bez pomoci hřebíků nebo lepidla. Jediné, co je v opeře opravdu brazilské, je dřevo na podlahách a stolech.

 

Pestrobarevná střecha Teatro Amazonas je dnes ikonickým symbolem celé brazilské Amazonie

Pestrobarevná střecha Teatro Amazonas je dnes ikonickým symbolem celé brazilské Amazonie

Koho už výklad průvodkyně začne nudit může hbitě opustit divadlo a usednout do jednoho z barů na náměstí. Snad nejznámějším je Bar do Armando, který nabízí několik druhů lahvových piv a má otevřeno až do půlnoci.

Na vašem místě bych však ještě vydržel drmolení průvodkyně, jinak se nedozvíte, že divadelní luxus uprostřed pralesa neměl dlouhého trvání. Zlatá éra finančních orgií, rozpoutaných 'gumovou horečkou', však trvala jen relativně krátce. Sazeničky kaučukovníků, ronících latex, se totiž podařilo z Manausu propašovat a vysadit na asijských a afrických plantážích. Plantážnická produkce se ukázala jako daleko efektivnější než dobrodružný způsob získávání 'bílého zlata' z hlubin pralesa. Poslední ranou, který Manaus zcela ochromil, byl vynález syntetického kaučuku.

 

Manaus je i přes svou polohu uprostřed pralesů moderním a hektickým velkoměstem

Dnes, po létech úpadku, je však město opět důstojnou metropolí brazilského státu Amazonas. V téměř dvoumiliónovém 'city' se zabydlely i takové mezinárodní koncerny, jako je Mitsubishi, Philips, Daewoo či Basf. Manaus je navíc duty free zónou, tj. pásmem bezcelního obchodu, takže ceny veškeré elektrotechniky jsou zhruba o polovinu nižší než v celé Brazílii.

I když je hektická doba pryč, Manaus mě nepřestává fascinovat. Rád se potloukám po jeho bulvárech i křivolakých páchnoucích uličkách. O tom ale až v příštím dílu putování po brazilské Amazonii.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma