Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Toužila podobat se zbožňované Marilyn, což se moc nedařilo. Dělat ale jenom 'křoví' Mistrovi jí nestačilo. Tajnosti slavných

06.10.2021
Toužila podobat se zbožňované Marilyn, což se moc nedařilo. Dělat ale jenom 'křoví' Mistrovi jí nestačilo. Tajnosti slavných

Foto: Ikar

Popisek: Zpěvačka Jana Kocianová se podělila o svůj životní příběh s fanoušky v knize Zahoď starosti, kterou vydalo v roce 2016 nakladatelství Ikar

VIDEO Milovala blues a gospel, k nimž její lehce zastřený hlas perfektně seděl. Temperamentní Slovenka dosáhla cíle, o kterém většina zpěvaček mohla jenom snít. Přesto vyměnila Gotta za dva bratislavské srandisty.

Společně s Jitkou Zelenkovou se stala v roce 1973 vokalistkou Karla Gotta, rozhodně mu ale nedělala jen ‘křoví‘. Od počátku dopřával oběma zpěvačkám během svých koncertů velký prostor i pro sólová vystoupení a není tajemstvím, že se do temperamentní Jany Kocianové dokonce i zakoukal. „Karel byl hodně žádaný muž a taky krásný. Moc mi lichotilo, když jsem zjistila, že byl do mě zamilovaný. Já ale byla zamilovaná do někoho jiného, a tak to zůstalo navždy jen u platonické lásky,“ prozradila Jana Kocianová v jednom z posledních rozhovorů deníku Aha!.

 

Summertime:

Zazářila s Gershwinem

Narodila se 8. června 1946 na Slovensku, v trnavském kraji v obci Šaštín-Stráže, a vyrůstala na Záhorí. Školní léta a rané mládí ale strávila v Bratislavě. Krásný hlas i hudební talent se u ní projevily záhy a snad odjakživa toužila po umělecké dráze. Rodiče byli ale zásadně proti, takže po maturitě začala studovat na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a na Pedagogické fakultě. Zpívání jí ale nedávalo spát, takže se v roce 1968 přihlásila do televizní soutěže O zlatou kameru. Píseň, s níž se představila publiku, zvolila vzhledem k barvě svého hlasu skvěle – se slavnou skladbou George Gershwina Summertime vyhrála na celé čáře a tím odstartovala úspěšnou kariéru. Doba jí přála, takže si, ověnčená prvním velkým úspěchem, vzápětí odskočila na čas do Německa.

 

Zahoď starosti:

Dva roky s Mistrem

Na domácí pódia se vrátila s hitem Zahoď starosti, zpočátku vystupovala s orchestrem Jaroslava Shejbala, poté s orchestrem Juraje Velčovského. V roce 1971 nahrála první singl Kadiaľ ísť (v originálu Love Story), o rok později zářila s dalším hitem Nekonečná láska a v roce 1973 konečně spatřilo světlo světa i její album, nazvané prostě Jana Kocianová. A právě v té době přišla nabídka, díky níž se zapsala do paměti celého Československa. Král populární hudby Karel Gott chtěl oživit svá častá vystoupení s Orchestrem Ladislava Štaidla, takže vedle něj na pódiu poprvé stanuly jeho vlastní vokalisty, Jana Kocianová a Jitka Zelenková. Pro obě to znamenalo obrovskou příležitost k zviditelnění, protože jim Karel poskytoval během vystoupení velký prostor. Zatímco Jitka v tomto tandemu prožila dlouhých jedenáct let, Jana vydržela jen dva roky. Být pouze doplňkem zbožňované hvězdy jí nestačilo, prostě chtěla víc.

 

Nápad:

s Jitkou Zelenkovou a Karlem Gottem

Skvělá trojka

Po návratu do Bratislavy se zrodila divácky velmi úspěšná trojice – Jana svým zpěvem i šarmem skvěle doplnila populární dvojici komiků Milan Lasica a Július Satinský. Oba věhlasní šprýmaři se rádi strefovali do aktuálních problémů a nebrali si servítky, takže jejich vystoupení byla zřejmě velmi pozorně sledována a zkoumána ‘státní mocí‘. Během normalizace se dočkali i zákazu veřejných vystoupení, svědomití strážci pořádku ale museli nakonec složit zbraně před přáním veřejnosti a zákaz byl odvolán. V roce 1975 skončila Jana na druhém místě na festivalu Bratislavská lyra s písní Májový vánok, o rok později získala zlatou Bratislavskou lyru za píseň Pár nôt a tento úspěch pak ještě zopakovala v roce 1983 s hitem Sklíčka dávnych stretnutí.

 

C´est si bon:

v Silvestru 1977 s Milanem Lasicou a Júliem Satinským

Kouzlo černošské muziky

Pravidelně účinkovala v slavné bratislavské Tatrarevui, později měla vlastní hudební program. Její profesní i hudební život do velké míry formoval bubeník a špičkový perkusista Josef Škvařil, který se stal jejím životním partnerem. Vzali se až po dvacetiletém vztahu a zůstali bezdětní. „Když jsem byla mladá, neměla jsem ten pocit, protože zpěv mě zajímal ze všeho nejvíc,“ přiznala serveru pluska.sk. „Všechno šlo bokem, a pak už bylo pozdě. Myslím, že nemusím litovat, protože nejsem ideální typ pro výchovu dětí. Jsem příliš náročná na sebe, byla bych i na děti. Navíc, všechno velmi prožívám…“ Jako zpěvačka byla všestranná, seděl jí pop, jazz i folklórní poloha. Nejvíc ale milovala černošskou hudbu, gospel a blues. „Odmala jsem ho poslouchala z rádia i z desek, kterými mě zásobovali kamarádi jazzmani. Gospel, ta černošská sborová hudba, je hluboko ve mně. Její kouzlo je v jednoduchosti, k tomu ty krásné hlasy a spiritualita. Je to mohutné jako bouřka, oslepující jako sluneční záře. Když poslouchám gospel, pulzuje to ve mně, až zapomínám na všechno špatné,“ nechala se slyšet v rozhovoru pro časopis Šarm.

 

Kadiaľ ísť:

Kde se skrývá štěstí

V sedmdesátých a osmdesátých letech Jana zářila prakticky po celém světě. Viděli ji a slyšeli fanoušci i na zahraničních festivalech ve Splitu, Sopotech, NDR, v rakouském Villachu či na Kubě. Se svou kapelou procestovala prakticky celou Evropu, ale bodovala i v mnohem vzdálenějších destinacích, jako je Laos, Vietnam nebo Kambodža. Písničky pro ni psali Pavol Hammel nebo Dežo Ursíny, milovala interpretaci slovenských lidových písní, vydala i desku cikánských písní, na jejímž vzniku spolupracovala s Antonínem Gondolánem. Celkem měla na kontě patnáct alb, v roce 2006 pak vyšla ‘výběrovka‘ jejích hitů, nazvaná 20 naj, a o rok později ještě dvojkompilace Pár nôt. O jejím životě vyšla v roce 2016 životopisná kniha Mariky Studeničové, nazvaná podle jednoho z jejích nejslavnějších hitů Zahoď starosti. Navzdory bohatým mezinárodním zkušenostem a úspěchům ale tvrdila, že štěstí je třeba hledat především v sobě, a pokud ho člověk nenajde tam, je zbytečné kvůli tomu procestovat stovky kilometrů.

 

Do lesa šiel cigánik na drevo:

Ando páni lampáši – s Antonínem Gondolánem

Nesnášela samožerství

Byla také velkou milovnicí a obdivovatelkou legendární americké herečky Marilyn Monroe. „Snažila jsem se jí přiblížit, přestože se mi to moc nedařilo. Po vzorech je ale vždy třeba sáhnout co nejvýš,“ přiznala v roce 2008 slovenskému serveru korzár.sk. Herectví ji moc nelákalo, říkávala, že potřebuje stát u mikrofonu a zpívat. Přesto před kamerou stanula, v roce 1976 v hudebním snímku legendárního režiséra Jána Roháče Päť opôn. o rok později pak v hraném hudebně zábavném programu o dětských snech Keby skriňa bola oknom a v roce 1982  v koprodukční pohádce Milana Ťapáka Největší pecivál na světě. I když byla vždy pozitivně naladěná, dokázala se na svoji práci dívat kritickým pohledem a neměla ráda, když se jí někdo snažil dávat najevo obdiv. „Ráda si poslechnu svoje staré nahrávky, ale raději sama, spíš jako kritik, ne ve společnosti jiných – nemám ráda samožerství. Proto mi doma o Vánocích trochu vadilo, když jsem se už těšila na salát a kapra, ale otec vzal moji desku Vianoce s Janou, kde byla i Tichá noc, a pustil ho k večeři,“ zavzpomínala pro korzár.sk.

 

Pár nôt:

 

Čtyři roky bojovala

V roce 2014 u ní lékaři během rutinní prohlídky diagnostikovali rakovinu, o rok později absolvovala náročný chirurgický zákrok a věřila, že zákeřnou nemoc porazí. „Cítím se výborně. Věřím, že se rakovina už nevrátí,“ řekla po zákroku médiím. Vystupovala dál, co jí síly stačily, a jen málokdo tušil, jak moc je vlastně nemocná. Dokonce jen pár měsíců před smrtí prozradila, že se chce s Jitkou Zelenkovou znovu postavit na pódiu po bok Karla Gotta. „Měly jsme plány, ale já ani netušila, jak vážně byla nemocná! Jana nebyla ten typ, který by to oznamoval do světa. Když byly před dvěma lety Slovenské divy v pražské Lucerně, tak jsem se byla podívat. Jana šla na závěr, zpívala s gospelovým souborem a úplně zbourala Lucernu. Byla to skvostná zpěvačka do poslední chvíle,“ povzdychla si po její smrti Jitka Zelenková v deníku Blesk. Do ústraní se stáhla, teprve když už jí opravdu docházely síly. Čtyřletý boj se smrtelnou nemocí Jana Kocianová definitivně prohrála 23. září 2018.

 

Já tu zostanem:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská