Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Obludný medvědí krkavec prý ulovil i bizona. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl devatenáctý

26.09.2021
Obludný medvědí krkavec prý ulovil i bizona. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl devatenáctý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Velkou zoologickou záhadou je případ obrovského medvěda se žlutou srstí známého jako vetularctos. Chlupáč (na snímku ležící, spící) by byl proti němu byl úplným trpaslíkem.

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

Dnes zahájíme naše pátrání na rozsáhlých severoamerických prériích, kde ještě nedávno žil titánský krkavec ´napůl pták a napůl medvěd´, jak alespoň tvrdí prastaré indiánské legendy. Netvor prý byl vyzbrojen velkým zobanem a ostrými drápy na předním páru nohou místo křídel. Na svých svalnatých nohách běhal nejrychleji za všech tvorů na celé prérii a jediným úderem svého smrtícího zobáku rozsekl hlavu i grizzlymu. Indiáni kdysi slýchávali jeho děsivé skřeky, které ohlašovaly jeho přítomnost, a třásli se hrůzou.

Přežil až do současnosti?

Zdá se vám to jako nesmysl? Takové zvíře přece nikdy nemohlo existovat! Ve skutečnosti máme dokonce na výběr z více kandidátů na tuto děsivou ptačí příšeru z legend. Jsou to především zástupci takzvaných phorusrhaků s hlavou větší než kůň a mocným zobanem, schopným bez problémů zlikvidovat i medvěda. Je neobyčejně zajímavé, že jeden z velkých zástupců čeledi Phorushracidae – druh Titanis walleri – měl dokonce místo zakrnělých křídel skutečné přední končetiny s ohebnými prsty a ostrými drápy, stejně jako legendární titánský krkavec z indiánského folkloru. Phorusrhakové byla neuvěřitelná opeřená monstra vysoká kolem tří metrů a je nepochybné, že šířila děs a hrůzu mezi všemi savci, člověka nevyjímaje. Vůbec největší exemplář dravého ptáka druhu Phorusrhacos inflatus, nalezený v roce 1987, měřil dokonce ještě o víc než půl metru víc. Paleontologové se domnívají, že svou kořist tito dravci uštvali rychlým během a pak ji rozsápali svým děsivým ostrým instrumentem, kterým by bez větších problému rozsekli hlavu člověka jako katovskou širočinou. Drobnější obratlovce zřejmě tito giganti mezi ptáky polykali vcelku, zatímco větší si rozporcovali hákovitě zahnutou špicí zobáku.

 

Předobrazem medvědího krkavce z indiánských legend byli až třímetroví Phorusrhakové, kteří kolem sebe šířili děs a hrůzu.

Není jistě bez zajímavosti, že potomci titánských krkavců z indiánských legend žijí na naší planetě dodnes, i když v poněkud drobnějším vydání. Jde o jihoamerické seriemi, které jsou velké asi jako naši čápi.

Obří medvěd milne v Peru

Od medvědího krkavce je už samozřejmě jenom malý kousek k jiným medvědím záhadám. Uznávám nicméně, že je to proti medvědímu krkavci přece jenom trochu čajíček, i když i zde narážíme na slušnou porci záhad. V polovině dvacátého století vzrušil čtenáře bulvárních časopisů i seriózní vědce případ obřího černého medvěda z pralesů Gran Pajonal v Peru. Taková chlupatá obluda však nemá v Jižní Americe co pohledávat. Na tomto kontinentu se totiž vyskytuje pouze drobný medvěd brýlový z podhůří And. V legendách indiánů ze skupiny Campa však přesto černý chlupatý přízrak již po staletí žije. Indiáni mu říkají milne a mají z něho posvátnou hrůzu. Pro kryptozoologii objevil milne cestovatel Leonard Clark, který se o tomto podivném medvědovi zmínil ve své knize The Rivers Ran East, která vyšla v roce 1954. Clark ve své publikaci píše, že během plavby po řece protínající prales uviděl velkého černého medvěda, který se po vyrušení vrhl do vody a snažil se vylézt na jeho plavidlo. Clark neodbytného vetřelce zastřelil, ale nebyl schopen vytáhnout jeho tělo na palubu voru.

 

Potomci titánských krkavců z indiánských legend žijí na naší planetě dodnes. Jde o dravé jihoamerické seriemi, které loví ještěrky a hady.

Existuje vetularctos?

Ještě větší záhadou je případ obrovského medvěda se žlutou srstí známého jako vetularctos, který byl zastřelen v roce 1864 eskymáckými lovci z oblasti jezera Rendezvous, severně od kanadského Mackenzie. Pro pořádek je potřeba uvést, že jde o jediný doposud známý exemplář. Vetularctos je vůbec hodně kontroverzním příspěvkem do systematiky šelem. Věda má naštěstí v rukou kůži i lebku, takže nikdo nemůže existenci tohoto abnormálního zvířete zpochybňovat. Americký přírodovědec a znalec medvědů grizzly C. H. Merriam ho proto považoval za samostatný druh a popsal ho v roce 1918 jako Vetularctos inopinatus. Tím však záležitost zdaleka neskončila. Zatímco někteří experti dnes považují vetularcta za křížence medvěda ledního a medvěda grizzlyho, jiní odborníci tvrdí, že jde jenom o podivnou aberaci grizzlyho (větší velikost, jiný tvar lebky a zcela odlišná barva srsti mimo normální barevnou škálu). Konečné slovo může říct až rozbor DNA. Vetularctos na ni trpělivě čeká již 167 let.

 

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma