Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O životní sen ho připravila nemoc. Díky ní se zrodil neodolatelný drsňák, který nemá dodnes konkurenci. Tajnosti slavných

15.09.2021
O životní sen ho připravila nemoc. Díky ní se zrodil neodolatelný drsňák, který nemá dodnes konkurenci. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením: Filmsonor

Popisek: Jean-Paul Belmondo v dobrodružné komedii z roku 1962 o legendárním králi pařížského podsvětí Cartouche, který skončil v roce 1721 na popravišti na Place de Greve

VIDEO Komik, nebo akční hrdina? Když se naděloval sex appeal a šarm, otočil se ve frontě nejméně desetkrát. Nezkrotný symbol Francie minulého století definitivně obrátil naruby dosavadní představy o ideálu mužské krásy. Zrodil se neodolatelný drsňák.

Úplně příšerný chlap, či naprosto neodolatelný hrdina? Ať tak či onak, především byl neřízená střela, sršící šílenými nápady. Jean-Paul Belmondo dokázal předvádět před kamerou neuvěřitelné kousky a leckdy ho považovali za blázna i samotní filmaři. Nejraději si ale dělal z lidí blázny a jeho neskutečné fórky a ztřeštěnosti zbožňuje několik diváckých generací. Symbol nové vlny a nelíčené legrace šedesátých let stvořil do té doby neexistujícího, šarmantního a bláznivého hrdinu – ani jednoznačného ‘klaďase‘ ani ‘záporáka‘. Docílil toho s tak mimořádnou přirozeností, že jeho styl postrádal konkurenci a srovnatelného nástupce nemá dodnes.

 

U konce s dechem:

V nestárnoucím debutu klasika francouzské nouvelle vague
Jean-Luca Godarda z roku 1960

Sicilský temperament

Narodil se 9. dubna 1933 na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine a v uměleckém světě se rozhodně neocitl jen pouhou náhodou. Jeho otec Paul byl sochař a měl prý předky ze žhavé Sicílie, takže nezdolný temperament zřejmě syn zdědil právě po něm. Matka Madeline byla tanečnicí a všechny tři své potomky od útlého věku pravidelně vodila do divadla a ve světě showbyznysu se nakonec prosadili i Jean-Paulovi sourozenci. Starší bratr Alain jako ředitel produkční firmy, sestra Muriel coby tanečnice. Jean-Paul měl notnou dávku komediantství odmalička v krvi. Měl spoustu zájmů, s partou kamarádů metal v ulicích kotrmelce, šplhal na sloupy a pohoršoval kolemjdoucí tím, že geniálně předváděl mentálně retardovaného. Jindy zase sebral na ulici žebráka a přivedl ho do školy, kde ho vydával za svého otce. Nejraději se ale věnoval sportu. Obzvlášť vynikl v boxu a snil o kariéře profesionálního šampióna. V šestnácti letech se ale nakazil tuberkulózou a musel navždy svůj velký sen pověsit na hřebík.

 

Opice v zimě:

s Jeanem Gabinem v krimikomedii z roku 1962

Mezi klasiky ho nechtěli

Z ročního léčení v Cantalském pohoří se vrátil rozhodnutý stát se hercem a maminka ho v tom podporovala ze všech sil. Na pařížskou konzervatoř se sice dostal, ale až na třetí pokus a profesoři ho prý většinou neměli právě v lásce. Nepatřil mezi opěvované studenty, kterým byla předpovídána velká budoucnost. A nikdy se prý nedokázal úplně vyrovnat s několika odmítnutími prestižním divadelním souborem Comédie Française, který je již od časů velkého dramatika období francouzského klasicismu Molièra snem všech absolventů pařížské konzervatoře. Po absolutoriu dostával v divadle jen malé vedlejší role a nepříliš slavně se mu vedlo i před kamerou. Až jednoho dne potkal začínajícího režiséra Jean-Luca Godarda, který mu nabídl roli ve filmu U konce s dechem. Belmondo kdysi zavzpomínal v magazínu France Télévision, jak tehdy řekl kamarádovi: „Točím s jedním šílencem, nedal mi ani žádný scénář.“

 

Kořist:

Jeden z Belmondových šílených kousků v u nás téměř neznámém akčním dramatu slavného francouzského režiséra Henriho Verneuila, které je kaskadérskými scénami přímo nabité

Élodie neboli žena snů

Nikdy sice nebyl typ romantického krasavce, přesto si svou mužností a citlivou duší podmaňoval ženy všech věkových kategorií, bez ohledu na to, zda právě hrál neohroženého strážce zákona, drsného gangstera, elegantního svůdce, vynalézavého podvodníka či neodolatelného dobrodruha. Již v raném mládí byl široko daleko největším lamačem dívčích srdcí a samotný příběh jeho první lásky by vydal na romantický film. S křehkou tanečnicí Renée Constantin se seznámil už během studií na konzervatoři. Vyhlédl si ji v jedné restauraci a prostě jí oznámil, že od této chvíle spolu chodí. Její jméno ho vůbec nezajímalo, prostě jí říkal Élodie podle hrdinky jednoho oblíbeného filmu. A když mu řekla, že se tak nejmenuje, prohlásil: „To nevadí, žena mých snů se tak jmenuje.“ V pouhých dvaceti letech se s ní oženil, v roce 1958 se jim narodila nejstarší dcera Patricia, která zahynula v roce 1993 při požáru. Tomuto tématu se Belmondo vždy důsledně vyhýbal, jen jedinkrát v rozhovoru pro magazín Cahiers du cinéma prohlásil: „Když člověk přežije své dítě, je to ta nejstrašnější věc, která se může stát.“ V roce 1960 přibyla do rodiny další dcera Florence a o tři roky později ještě syn Paul.

 

Zvíře:

S nádhernou Raquel Welch v roce 1977, v komedii o kaskadérovi, stejně odvážném v práci jako v lásce, která patří k nejúspěšnějším filmům francouzského režiséra Clauda Zidiho

Božský rošťák

Právě v tomto období se na Jean-Paula začalo usmívat herecké štěstí. V roce 1956 se poprvé objevil v jedné z hlavních rolí ve filmu Un drôle de dimanche. Pak už dostával jednu příležitost za druhou a současně s popularitou narůstala i žárlivost jeho ženy, která se porodem připravila o úspěšnou kariéru. Belmondo natáčel jeden úspěšný film za druhým, v roce 1960 jich do kin přišlo dokonce osm. Na rodinu neměl téměř čas, takže syn Paul byl v podstatě výsledkem urputné snahy o záchranu manželství. Pak ale poznal při natáčení slavného Muže z Hongkongu historicky první Bond Girl Ursulu Andress a důsledkem jejich vášnivého vzplanutí byly v roce 1965 hned dva rozvody. Jean-Paul pak došel k závěru, že se nejspíš pro manželství nehodí, takže se jeho několikaletý vztah se slavnou Švýcarkou nikdy nedočkal úředního požehnání. Krásné ženě sice nedokázal nikdy říci ne, v duši ale zůstával Ursule věrný až do roku 1970, kdy se během natáčení slavného filmu Manželé z roku II na jeho nebi znovu zablesklo.

(Pokračování v pátek 17. září)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace