A cítíte se teď jako mesiášovo vtělení, milí harcovníci z Červeného kříže? Komentář Štěpána Chába
komentář
15.09.2021
Foto: Česká televize
Popisek: Zachraňování ve Středozemním moři
V Itálii pobodal Somálec čtyři ženy a šestiletého kluka. Dvě ženy a onen chlapec se k incidentu přichomýtli vlastně náhodou. Dvě zbylé ženy byly zaměstnankyně dopravního podniku a po Somálci chtěly v autobusu platný jízdní doklad. Což Somálce, podpořeného drogami, co mu kolovaly v žilách, tak rozběsnilo, že neváhal použít kuchyňský nůž a nebohé ženy pobodat. V rámci běsnění pak při útěku z autobusu cestou pobodal další dvě ženy a jedno dítě. Běžný den v nové Itálii? No, jak se to vezme.
Somálec byl se svou žádostí o azyl od roku 2015 vyhozen z Dánska, Švédska, Německa a Holandska. A tak se utekl pod ochranu Itálie, kde se jej ujal Červený kříž a katolická ubytovna. A požádal si, za pomoci Červeného kříže, o azyl právě tam. Tak, na popáté to snad vyjde, řekl si nejspíš (a pracovníci Červeného kříže jej jistě ujišťovali, že teď už to vyjde). Dali mu místo, kde může spát, dali mu jídlo, dali mu naději.
Tu mu ovšem zhatily dvě italské rasistky a xenofobky, když po něm v autobusu chtěly jízdní doklad. Po předložení patřičného pověření, že revizorské řemeslo mohou vykonávat, samozřejmě. Normální našinec by se jistě rozkatil nad vlastní smůlou, že jednou za život (přísahám, pane soudce, že skutečně poprvé) si nekoupí jízdenku, jede na černo jako ten chuligán, a jako na potvoru přijde kontrola a trest. A tak se našinec pohádá, bude se kát, nabízet úplatky nebo prchat před revizorkami jako Kunta Kinte z područí otrokářova biče. I já jednou zkusil, dávno tomu již, prchnout před revizorem. Kariéru uprchlíka jsem měl krátkou a neúspěšnou, po pěti metrech mě čapl revizor za flígr a já dostal mastnou pokutu. Ne tak Somálec, který již popáté žádá o azyl. Ten se hrdinně postaví na odpor s kuchyňským nožem v ruce. A bodne čtyři ženy. A dítě. Do krku. To je teď na oddělení intenzivní péče a bojuje o přežití.
A mě napadají jistě velmi nevhodné otázky. Jak se onen Somálec dostal do Dánska, Švédska, Německa a Holandska? Copak to jde? To už neplatí žádná pravidla? Jako třeba pravidlo první bezpečné země? A když už se dostal do Dánska a jeho žádost o azyl byla zamítnuta, jak to, že z Evropy nejel expres tam, odkud se do Evropy dostal? Jak to, že jej úřady za to odpovědné nechaly přejít z Dánska do Německa? Z Německa do Švédska? Ze Švédska do Holandska? Z Holandska do Itálie? Pouť po památkách a krásách Evropy? Moc pěkné, takové edukační. Jak to, že jej v Itálii zaštítil Červený kříž? To je nějaká nadstátní instituce, která má větší pravomoci než stát? Může něco takového udělat? Somálec byl čtyřikrát odmítnut… to se prostě čekalo, dokud jej nějaký stát nepřijme? Byl-li jednou odmítnut, neměl odtud jet jako had? Třeba měl, ale nejel. Jak je to možné?
Navíc tu máme skutečnost, že Somálec žil na ubytovně pro migranty zřizované katolickou neziskovkou. Otázka zní – jak se teď cítí šiřitelé nekonečného dobra a lásky, kteří ve jménu Kristových neduhů pomáhali Somálci, který pomoc nepotřeboval, jen se snažil uchytit v Evropě, která jej už čtyřikrát odmítla (ale nedokázala odeslat zpět do Somálska)? Takhle si to ideolog lásky Ježíš Kristus představoval? Vypusťte na normální lid zfetované zvíře, aby se lid nenudil a v ohrožení se obracel na Boha? Dají si činovníci katolické ubytovny za pochybení (chápou-li to tak) třikrát zdrávas a jeden otčenáš? A vše bude zapomenuto? A bude katolická ubytovna předvedena před oči spravedlnosti za to, že ukrývala čtyřikrát odmítnutého a tedy fakticky nežádoucího žadatele o azyl? Nebo by to byl rasismus? Není na té migrační politice něco špatně, když tady odmítnutí žadatelé o azyl korzují po Evropě jako vítězové?
A otázka poslední - kde vzniklo to přesvědčení, že imigranti se musí přijímat, že je to naše morální povinnost a že za ně máme zodpovědnost?

Vložil: Štěpán Cháb