Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A cítíte se teď jako mesiášovo vtělení, milí harcovníci z Červeného kříže? Komentář Štěpána Chába

komentář 15.09.2021
A cítíte se teď jako mesiášovo vtělení, milí harcovníci z Červeného kříže? Komentář Štěpána Chába

Foto: Česká televize

Popisek: Zachraňování ve Středozemním moři

V Itálii pobodal Somálec čtyři ženy a šestiletého kluka. Dvě ženy a onen chlapec se k incidentu přichomýtli vlastně náhodou. Dvě zbylé ženy byly zaměstnankyně dopravního podniku a po Somálci chtěly v autobusu platný jízdní doklad. Což Somálce, podpořeného drogami, co mu kolovaly v žilách, tak rozběsnilo, že neváhal použít kuchyňský nůž a nebohé ženy pobodat. V rámci běsnění pak při útěku z autobusu cestou pobodal další dvě ženy a jedno dítě. Běžný den v nové Itálii? No, jak se to vezme.

Somálec byl se svou žádostí o azyl od roku 2015 vyhozen z Dánska, Švédska, Německa a Holandska. A tak se utekl pod ochranu Itálie, kde se jej ujal Červený kříž a katolická ubytovna. A požádal si, za pomoci Červeného kříže, o azyl právě tam. Tak, na popáté to snad vyjde, řekl si nejspíš (a pracovníci Červeného kříže jej jistě ujišťovali, že teď už to vyjde). Dali mu místo, kde může spát, dali mu jídlo, dali mu naději.

Tu mu ovšem zhatily dvě italské rasistky a xenofobky, když po něm v autobusu chtěly jízdní doklad. Po předložení patřičného pověření, že revizorské řemeslo mohou vykonávat, samozřejmě. Normální našinec by se jistě rozkatil nad vlastní smůlou, že jednou za život (přísahám, pane soudce, že skutečně poprvé) si nekoupí jízdenku, jede na černo jako ten chuligán, a jako na potvoru přijde kontrola a trest. A tak se našinec pohádá, bude se kát, nabízet úplatky nebo prchat před revizorkami jako Kunta Kinte z područí otrokářova biče. I já jednou zkusil, dávno tomu již, prchnout před revizorem. Kariéru uprchlíka jsem měl krátkou a neúspěšnou, po pěti metrech mě čapl revizor za flígr a já dostal mastnou pokutu. Ne tak Somálec, který již popáté žádá o azyl. Ten se hrdinně postaví na odpor s kuchyňským nožem v ruce. A bodne čtyři ženy. A dítě. Do krku. To je teď na oddělení intenzivní péče a bojuje o přežití.

A mě napadají jistě velmi nevhodné otázky. Jak se onen Somálec dostal do Dánska, Švédska, Německa a Holandska? Copak to jde? To už neplatí žádná pravidla? Jako třeba pravidlo první bezpečné země? A když už se dostal do Dánska a jeho žádost o azyl byla zamítnuta, jak to, že z Evropy nejel expres tam, odkud se do Evropy dostal? Jak to, že jej úřady za to odpovědné nechaly přejít z Dánska do Německa? Z Německa do Švédska? Ze Švédska do Holandska? Z Holandska do Itálie? Pouť po památkách a krásách Evropy? Moc pěkné, takové edukační. Jak to, že jej v Itálii zaštítil Červený kříž? To je nějaká nadstátní instituce, která má větší pravomoci než stát? Může něco takového udělat? Somálec byl čtyřikrát odmítnut… to se prostě čekalo, dokud jej nějaký stát nepřijme? Byl-li jednou odmítnut, neměl odtud jet jako had? Třeba měl, ale nejel. Jak je to možné?

Navíc tu máme skutečnost, že Somálec žil na ubytovně pro migranty zřizované katolickou neziskovkou. Otázka zní – jak se teď cítí šiřitelé nekonečného dobra a lásky, kteří ve jménu Kristových neduhů pomáhali Somálci, který pomoc nepotřeboval, jen se snažil uchytit v Evropě, která jej už čtyřikrát odmítla (ale nedokázala odeslat zpět do Somálska)? Takhle si to ideolog lásky Ježíš Kristus představoval? Vypusťte na normální lid zfetované zvíře, aby se lid nenudil a v ohrožení se obracel na Boha? Dají si činovníci katolické ubytovny za pochybení (chápou-li to tak) třikrát zdrávas a jeden otčenáš? A vše bude zapomenuto? A bude katolická ubytovna předvedena před oči spravedlnosti za to, že ukrývala čtyřikrát odmítnutého a tedy fakticky nežádoucího žadatele o azyl? Nebo by to byl rasismus? Není na té migrační politice něco špatně, když tady odmítnutí žadatelé o azyl korzují po Evropě jako vítězové?

A otázka poslední - kde vzniklo to přesvědčení, že imigranti se musí přijímat, že je to naše morální povinnost a že za ně máme zodpovědnost?

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb