Obří opičáci vládnou horám i pralesům, konečně tedy k slavnému yettimu. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl sedmnáctý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Obří primáti vždy vzbuzovali zájem veřejnosti. Vyhynulý gigantopithecus byl dokonce dvakrát větší než gorila. Patří mezi tyto velké lidoopy i záhadný himalájský yetti?

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

V našem seriálu o dobře utajených příšerách samozřejmě nesmí chybět himalájský yetti, což je jedno z erbovních zvířat všech záhadologů. Jméno ´sněžný muž´ historicky poprvé použil velký znalec Indie Henry Newmann v roce 1926, když přeložil tibetské slovo me-ki khang.

Zřejmě nejpřijatelnějším řešením kauzy yetti by bylo přežití doposud největšího známého lidoopa rodu Gigantopithecus, který dosahoval výšky až 3,5 metru. Nasvědčují tomu sporadické nálezy jeho obrovských zubů (dvakrát větších, než má gorila) a několika masivních spodních čelistí.

Velká čínská čtyřka

Podle některých kryptozoologů se mohly zbytky čínských gigantopitheců odstěhovat jižním směrem společně s orangutany a tapíry. Gigantopithecus totiž kdysi s těmito tvory (a také s téměř vyhubenou pandou velkou) tvořil ´velkou čínskou čtyřku´ a jejich fosilní ostatky se často nalézají pohromadě. Z velké čtyřky tedy přežily do dnešních dnů tři druhy. Nemohli by se zatoulaní gigantopithecové dodnes potloukat v opuštěných místech jako jsou Himálaje, Tibet, Pamír, nebo Čukotka? Není také možné, že tito chlupatí obři přešli pevninský most v místech, kde je dnes Beringova úžina, a osídlili hory a lesy Severní a Jižní Ameriky? Tolik tedy smělá kryptozologická hypotéza a teď se můžeme podívat na neobyčejně hojný důkazní materiál, a to hned na několika světadílech.

Čínský yetti známý zde ovšem jako jeren, maoren nebo šanguji žije údajně v jeskyních a podle historických údajů měří jeden celý zhang, tedy asi 310 centimetrů. Jeren je prý mimořádně agresivní tvor a občas zabíjí lidem dobytek, jehož masem si vylepšuje svůj jídelníček. V Číně dnes dokonce existuje výzkumná společnost, která se jerenem zabývá. Zajímavé svědectví o jerenovi podal také sovětský maršál Rybalko, který byl v letech 1937–1938 čínským vojenským poradcem. Jeho jezdecký oddíl prý tehdy chytil u jezera Lob Nor chlupatou příšeru. Nadšený Rybalko se ji pak rozhodl dopravit do Urumčí a potom do Moskvy. Ubohý primát však odmítal potravu a během nehumánního transportu uhynul. Jeho tělo pak vojáci pohřbili neznámo kde.

Pralesy Asie možná obývá chlupatý jeren. Jednoho z nich prý u jezera Lob Nor chytil jezdecký oddíl sovětského maršála Rybalka.

V roce 1914 podal carské akademii věd zprávu o chlupatém lidoopovi profesor Chochlov. V Saisanské pánvi u Tarbagatai podle něj Kazaši chytili chlupatého tvora, kterého nazývali ksi-gyg. Dokladový materiál se však nezachoval. Podivní chlupatí tvorové jsou dodnes také občas hlášeni z ruské Čukotky a z Jakutska.

Americký Big Foot

Také Amerika má svého yettiho. Pravou senzaci způsobil v roce 1968 Američan Roger Patterson, který se vydal do hor v Severní Kalifornii společně s indiánským stopařem z kmene Apačů Bobem Gimlinem. Během náročné cesty se jim podařilo ze vzdálenosti asi čtyřiceti metrů nafilmovat samici záhadného obřího lidoopa, kterému se zde říká seskveč nebo Big Foot. Film vzbudil velkou senzaci a na jeho premiéru se dostavila zoologická vrchnost z celého světa. Scéna trvající kolem třiceti sekund byla však analyzována také odborníky z řad filmařů. A světe div se, žádná velká kritika se nekonala! Právě naopak, filmaři se vyjádřili opatrně, ve smyslu, že „buď je film pravý, nebo se jedná o dokonalý padělek“. Přítomní vědci se vyjádřili úplně, ale úplně stejně. Za všechny citát antropologa Dona Abbota z muzea ve Victorii: „Těžko se dá věřit, že film je podvod, stejně jako připustit, že takový tvor žije. Je-li naděje na vědecké sledování celé věci, ze zvědavosti bych se toho chtěl zúčastnit. Ale jako jiní vědci, nechci hazardovat se svou reputací, dokud nebude ještě něco hmatatelnějšího – lebka nebo kosti.“ Jak mazané, ale současně upřímné.

V roce 1969 došlo k další kuriózní události. U Beringova průlivu byl zastřelen podivný chlupatý tvor, který pak byl ukazován v Muzeu zoologických kuriozit jakýmsi panem Hansenem. Atrakce však byla zabavena FBI. Proud zpráv o seskvečovi nebo Big Footovi z Ameriky však nevysychá. Právě naopak! Často se nacházejí velké stopy seskveče (existuje dokonce množství stop s dokonale zachovanými dermatologickými rýhami) a přibývá i řada více či méně hodnověrných pozorování. Víra v seskveče je opravdu značná. V roce 1989 se například ve Washingtonu konalo sympozium Mezinárodní kryptozoologické společnosti věnované výhradně seskvečovi, kde se přítomní odborníci zabývali dokonce i způsobem odchytu tohoto kryptida.

DNA… nespolupracuje

Také z Kanady dnes přicházejí snad nejzajímavější a rozhodně nejčerstvější zprávy o pozorování seskveče. V roce 2005 byly argumenty pro výskyt obřího primáta nečekaně podpořeny (vedle tradičních stop) také vzorky jeho hnědých chlupů, pečlivě posbíraných z okolních křovisek. Při srovnávání DNA však došlo v roce 2006 k těžkému rozčarování. Chlupy totiž nepatřily žádnému lidoopovi, ale bizonovi! Podobně před lety dopadlo zkoumání ´yettiho skalpů´ z tibetských klášterů. Místo očekávaného primáta šlo o horské kozy nebo kamzíky.

Svého tropického yettiho má však i Afrika, odkud proudily sporadické informace o obřích dvoumetrových primátech, kteří údajně měli znaky šimpanzů a goril. V roce 2006 však spadl nadšeným kryptozoologům hřebínek, neboť analýzy DNA definitivně ukončily záhadu obřích masožravých šimpanzů z konžských pralesů, o nichž očití svědkové tvrdili, že měří dva metry. Zjistilo se, že nejde ani o nový druh lidoopa ani o křížence, ale o běžný poddruh šimpanze východního (Pan troglodytes schweinfurthii). Není však od věci připomenout, že někteří jedinci z konžské populace vypadají opravdu poněkud nestandardně, alespoň co se celkové velikosti týče. Celá šimpanzí kauza se rozvířila v roce 2004, kdy světová média uveřejnila řadu zpráv o pozorování, a dokonce nafilmování robustních, až dvoumetrových primátů z Konžské demokratické republiky. Tito záhadní primáti v sobě údajně spojovali znaky goril i šimpanzů. Po gorilách prý podivní lidoopi zdědili velikost těla a nápadný sagitální hřeben na hlavě, a po šimpanzích zase celkový vzhled a hlasové projevy. Pozdější výzkum však ukázal, že lebka konžských primátů sice velikostně přesahuje největší šimpanzí lebky, ale jinak je v podstatně shodná s šimpanzí. Analýza DNA z roku 2006 pak za celou záhadou udělala definitivní tečku.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma