Z východoevropské Marilyn byli všichni chlapi paf. Zahrála si i s Novým, velký sen si ale splnila až v Londýně. Tajnosti slavných
10.09.2021
Foto: Retrosvět
Popisek: Sylva Langová na reklamním snímku k divadelní hře Městského divadla na Poříčí Děvče z Karlína, publikovaném v časopisu Pestrý týden č. 33/1941
FOTO Vzpomínáte si na naivní Slávinku v komedii režiséra Otakara Vávry Dívka v modrém? Její představitelka jako jedna z mála prvorepublikových hereček ani po odchodu do zahraničí na kariéru nerezignovala.
Ve Velké Británii jí později říkali východoevropská Marilyn Monroe. Hodnocení to bylo poněkud nadsazené a podpořené tím, že o kvalitách východoevropských hereček neměli tehdy tamní kritici téměř žádný přehled. Rozhodně ale nelze popřít, že Sylva Langová byla velmi charismatická a muži jí leželi u nohou. Výjimkou nebyl ani Pavel Landovský, který se s ní setkal před kamerou až o půlstoletí později.

Sylva (na snímku dole) s Oldřichem Vykypělem a Helenou Bušovou na filmové fotosce k romanci Král ulice; foto Slavia Film
Dětský sen
Narodila se 31. srpna 1921 v Plzni do rodiny vysokého armádního důstojníka. Temperamentní holčička milovala divadlo i biograf, snila o herecké kariéře a brzy se rozhodla pro splnění svého snu udělat, co jen bude možné. Povedlo se jí to už ve čtrnácti letech v hudebním romantickém dramatu Král ulice. Režisér Miroslav Cikán ho ušil takzvaně na tělo populárnímu písničkáři Karlu Hašlerovi, jenž se podílel na scénáři, ztvárnil hlavního hrdinu, stárnoucího nezaměstnaného Martina Antoni, a samozřejmě hlavně zpíval. A s ním si ve filmu zazpívala mimo jiné i Sylva jako malá Nanynka. V roce 1936 začala studovat herectví na pražské konzervatoři a režisér Svatopluk Innemann ji obsadil jako studentku Annu Fričovou v romantickém dramatu Sextánka, v němž se poprvé setkala s charismatickou a tajemnou Hanou Vítovou. A o rok později se díky Hugo Haasovi a jeho komedii Děvčata, nedejte se! ocitla coby představitelka jedné ze studentek v společnosti největších hvězd doby.
Pod Frejkovou ‘taktovkou‘
Během studia si zahrála jenom v jednom filmu, protože se věnovala především studiu a konzervatoristé tehdy ještě nesměli veřejně vystupovat. Přesto na podzim roku 1938 stanula také poprvé a naposledy na jevišti pražského Stavovského divadla. Hrála Ptáčka a Hlas ticha v první divadelní hře Karla Čapka Loupežník, kterou režíroval Jiří Frejka, jenž byl jednou z nejvýznamnějších osobností naší meziválečné divadelní avantgardy. O rok později se Sylva konečně znovu objevila i na filmovém plátně v nesmrtelné romantické komedii Otakara Vávry z roku 1939 Dívka v modrém, v němž ztvárnila hlavní role nejslavnější herecká dvojice, Lída Baarová a Oldřich Nový. Zahrála si naivní Slávinku, dceru paní Smrčinské, kterou se svou tradiční noblesou a elegancí suverénně ‘vystřihla‘ osvědčená představitelka dam z lepší společnosti, jedinečná Růžena Šlemrová.

S Růženou Šlemrovou v nestárnoucí romantické komedii Dívka v modrém; foto Lucernafilm
Škola herectví na Vinohradech
Po úspěšném ukončení studia dostala v roce 1940 další malou příležitost, postavu dcery architekta-stavitele Krocíka Mileny v komedii Panna, v hlavní roli s Věrou Ferbasovou. Její filmové rodiče ztvárnili Marie Rosůlková a Jiří Steimar. Současně nastoupila do prvního angažmá v Městském divadle Kladno, odkud přešla už po jedné sezóně do pražského Vinohradského divadla, na jehož jevišti působila až do konce druhé světové války. Pak přešla na scénu D 46, která se stala poválečným pokračováním slavné scény D34 E. F. Buriana, z finančních důvodů ale divadlo nepřežilo déle než jedinou sezónu, a tak v roce 1946 Sylva přešla do činohry Divadla 5. května (1946-1948). V divadle vynikla jako představitelka temperamentních dívek, kterým nechyběla kuráž ani lyrické pojetí, a sklidila zasloužené ovace za své výkony v představení Faust či Manon Lescaut. Za roli v Zkrocení zlé ženy dokonce získala s Vítězslavem Vejražkou v druhé hlavní roli Cenu československé kritiky.
Poprvé a naposledy
V roce 1946 si zahrála Martu Vondrovou ve válečném dramatu Miroslava Cikána Hrdinové mlčí, věnovaném protinacistickému odboji, a o rok později se konečně dočkala první, a bohužel také poslední větší herecké příležitosti v českém filmu. V bláznivé secesní komedii Parohy, v níž se všechno točí kolem mohutného jeleního paroží, jehož nedobrovolným majitelem se stane žárlivý Viktorin v podání Oldřicha Nového, ztvárnila jeho ženu Zuzanu. Některé prameny uvádějí, že se v té době provdala za Otto Ballona, předválečného člena činohry brněnského Národního divadla, který se před kamerou krátce mihl v třicátých letech pouze dvakrát. Poté na hereckou kariéru rezignoval, údajně se stal lékařem a o jeho dalším životě není nic známo. Stejně tak není jasné, zda jeho manželství se Sylvou bylo jen epizodou, která brzy ztroskotala, nebo se stala příčinou rozpadu Sylvina touha dostat se po únorovém převratu za každou cenu do zahraničí.

V akční kriminálce z roku 1955 Little Red Money; foto Merton Park Studios
Malé dárky pro Čechy
To se jí také podařilo, v roce 1948 se provdala za Angličana Davida Williamse, s nímž měla syna Mishu a dceru Katrin, a odešla za ním do Velké Británie. A na rozdíl od kolegyň, které po odchodu na západ definitivně na další kariéru rezignovaly, se velmi rychle vypořádala s angličtinou a začala si v novém domově konečně plnit svůj sen. Představila se publiku na celé řadě divadelních scén, mimo jiné například i v Royal Court jako Dolly v Žebrácké opeře. Ztvárnila několik vedlejších filmových postav, především ale od poloviny padesátých let úspěšně spolupracovala s televizními produkcemi a stala se často obsazovanou tváří seriálů. Na svoji vlast ale nikdy nezapomněla a podílela se na řadě kulturních akcí, pořádaných pro emigranty. Spolupracovala také s českou sekcí BBC a vysíláním Svobodné Evropy a pomáhala posílat do Československa běžně nedostupné léky.
Kohoutova režisérka
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začala věnovat i divadelní režii pro českou a slovenskou exilovou komunitu pod patronátem londýnského Velehradu. Přiměl ji k tomu dotaz Járy Kohouta, který si chtěl zahrát v Londýně hajného Štětivce v komedii Na tý louce zelený. Kohout nakonec pro nemoc nemohl přijet, takže Štětivce úspěšně ztvárnil někdejší tankový velitel Československé obrněné brigády a dlouholetý divadelník Rudolf Čapek. Premiéra se konala 20. května 1979 a Sylvě se prý režie tak zalíbila, že následovaly Vrchlického Noc na Karlštejně, Kvapilova Princezna Pampeliška, Okénko Olgy Scheinpflugové a v roce 1985 její vlastní dílo, nazvané V hudbě život Čechů aneb Odpoledne u Smetanů, se kterým soubor vystoupil v červenci 1986 ve švýcarském Curychu na VI. sokolském sletu v zahraničí.
Poslední triumf
V osmdesátých letech se sešla v Německu před kamerou s Pavlem Landovským v dramatu o osudu českého intelektuála po emigraci Follow Me (Následuj mě), které natočila mladá režisérka Maria Knilliová. „Sylva byla diva v tom pravém slova smyslu. Přišla do místnosti, prošla se, zůstala stát a každý o ní okamžitě věděl… Měla obrovské charisma,“ zavzpomínal na ni kdysi Landovský pro blesk.cz. V devadesátých letech se jí pak splnilo velké přání vrátit se před českou kameru. V roce 1998 ztvárnila postavu excentrické babičky v tragikomedii Oskara Reifa Postel, jehož pražskou premiéru si nenechala ujít. Předvedla v něm tak mimořádný výkon, že za něj byla nominována na Českého lva, a film, natočený černobíle na širokoúhlý formát, byl v roce 1999 oceněn na festivalu v Seattlu a uveden i v Týdnu kritiky na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Sylva Langová Williams zemřela po dlouhé nemoci 15. ledna 2010 v Londýně.

Vložil: Adina Janovská