Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Poněkud přerostlé ještěrky děsí australské farmáře. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl šestnáctý

05.09.2021
Poněkud přerostlé ještěrky děsí australské farmáře. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl šestnáctý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: V existenci příšery, zvané buadža dharat, kromě domorodců nikdo nevěřil. Situace se změnila v roce 1912, když byl objeven třímetrový varan komodský.

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

Podivný obří ještěr s hřebenem, připomínající monstrózního varana, občas vyděsí pokojné australské farmáře. K nejzajímavějšímu pozorování došlo ve Wattaganských horách v roce 1975, kdy dva australští farmáři jeli terénním vozem po lesní cestě. Po chvíli však museli zastavit, aby odstranili z cesty kmen padlého stromu. Vystoupili proto z auta, ale než došli k domnělému kusu dřeva, kmen se před jejich očima proměnil v monstrózního ještěra a odkráčel do buše. Silnice byla podle výpovědi vyděšených farmářů široká asi šest metrů, a to byla netvorova hlava ještě ukryta ve vysoké trávě. O něco dramatičtější setkání vylíčil farmář z městečka Capertee v horách Blue Mountains. Tento muž prý totiž na vlastní oči viděl obrovského ještěra, který trhal maso z čerstvě zabitého dobytčete. Chovatele krav tato situace samozřejmě poněkud vyvedla z míry a rychle se vrátil domů pro pušku, aby příšeru zastřelil. Přišel však už pozdě a na místě už našel jen rozsápanou krávu. Mnohá další pozorování líčí pěti až desetimetrové monstrum a upozorňují na vysoký zubatý hřeben na jeho hřbetu. Největším varanem vůbec byl relativně nedávno vyhynulý druh Megalania prisca z Austrálie, který prokazatelně dorůstal sedmimetrové délky při půltunové hmotnosti, a to už je váha statného býka. Nemohl tento obr přežít až do dnešních dnů?

Artrellia neboli 'drak žijící ve větvích stromů' zase děsí domorodce v ostrovním státě Papua-Nová Guinea. Artrellia údajně dorůstá do neuvěřitelné délky šesti metrů. Tak velcí ještěři však oficiálně známi nejsou. Existuje nicméně velké množství svědků, od domorodců přes evropské cestovatele až po bývalé britské úředníky na Papua-Nové Guinei, kteří tvrdí, že příšeru viděli na vlastní oči. V roce 1980 byla proto zahájena 'operace dragon' pod vedením britského plukovníka Blashforda-Snella, která měla existenci artrellie potvrdit nebo vyvrátit. Expedice posbírala velké množství pověstí o stromovém draku a také odchytila menšího jedince varana Salvadoriova (Varanus salvadorii), o němž domorodci tvrdili, že jde o mládě artrellie. Folklorní pověsti se tedy potvrdily, až na to, že jde o druh vědě již dobře známý. Varan Salvadoriův je opravdu mimořádný tvor, vždyť jde o nejdelšího varana a ještěra vůbec. Rekordní exemplář (změřený Michaelem Popem) údajně dorostl neuvěřitelné délky 475 centimetrů. Existují však i neověřené zprávy o jedincích varana Salvadoriova, dlouhých přes šest metrů, což zřejmě není v místech, kde nejsou varani obtěžováni člověkem, zcela vyloučeno. Je však nutné uvědomit si, že více než dvě třetiny délky připadají na varanův bičovitý a částečně chápavý ocas. I tak by byl šestimetrový exemplář artrellie živým 'drakem z pohádky'.  

 

Některé popisy očitých svědků připomínají spíš dávno vyhynulé dinosaury, než současné ještěry

Některé popisy očitých svědků připomínají spíš dávno vyhynulé dinosaury, než současné ještěry

Další nestvůra, hlášená také z Papuy Nová Guiney, se však už vymyká představivosti. Tři metry vysoká ještěrovitá příšera s hlavou psa a krokodýlím ocasem údajně obývá zdejší bažiny. V březnu roku 2004 byli vesničané nedaleko města Kokopo v provincii Nová Anglie na Papua-Nové Guinei vyděšeni k smrti. Na vlastní oči prý viděli děsivé monstrum, které s rachotem zmizelo v bažině. Svědkyně Christine Samei tvrdí, že běžela jako o život, když uviděla šedé třímetrové stvoření, které bylo prý tlusté jako 900litrová nádrž na vodu. „Je to velmi velké a odporně vypadající zvíře,“ sdělila paní Samei místním médiím. Starosta města Kokopo prohlásil, že podivný mutant (v zprávách se dokonce hovoří o přežívajícím dinosaurovi) by byl skvělou turistickou atrakcí. Nejmenovaný vládní úředník následně potvrdil, že policisté, vyzbrojení automatickými zbraněmi a brokovnicemi, prohledali danou oblast, ale po záhadném tvoru nenašli ani stopy. Úředník také prohlásil, že vesničané identifikovali tvora z knih a filmů jako dinosaura. I když policisté nenašli po tvorovi ani stopy, starší seržant Leuth Nidung varoval vesničany, aby dbali zvláštní opatrnosti vzhledem ke zprávám, že tvor již sežral tři psy. Vesničanům nařídili, aby ohlásili jakýkoliv další případ policii, která už nyní organizuje důkladnější prohlídku celé oblasti. Mezi obyvateli převážně vesnických oblastí Papuy-Nové Guiney přežívají mnohé pověry. Každý rok tuto oblast Nové Anglie navštíví velké množství cizinců, aby viděli pozůstatky z druhé světové války a také zdevastovaný Rabaul, jediné město na světě, postavené uvnitř kráteru gigantického vulkánu. Zpráva se rozletěla po internetu jako blesk. Někteří dobrodruzi se okamžitě vydali do Nové Anglie hledat dinosaura. Dnes, o šest let později, víme, že zcela bezvýsledně.

V existenci příšery, zvané buadža dharat, kromě domorodců nikdo nevěřil. Situace se změnila v roce 1912, když na ostrově Komodo nouzově přistálo letadlo a o masožravých příšerách referoval svým zachráncům vyděšený pilot. Dnes už buadža dharata můžeme obdivovat i v českých zoologických zahradách. Záhadný suchozemský krokodýl z legend byl totiž popsán jako varan komodský, měřící až tři metry a dosahující hmotnosti přes sto kilogramů.

 

Za záhadou podivného cenaprugwiriona se možná skrývá nějaký druh agamy nebo leguána, který uprchl svému chovateli. Na snímku je australská agama límcová, která by popisu příšerky výborně odpovídala.

Za záhadou podivného cenaprugwiriona se možná skrývá nějaký druh agamy nebo leguána, který uprchl svému chovateli. Na snímku je australská agama límcová, která by popisu příšerky výborně odpovídala.

Dalšího z obřích ještěrovitých netvorů údajně pozorovali v asijském Nepálu. Mělo jít o pět metrů dlouhého plaza neznámého druhu, s bílými a modravými fleky či skvrnami na povrchu těla. Záhadná příšera jménem buru se prý kdysi vyskytovala v nepálském údolí Apu. První zprávy o ní přinesl v čtyřicátých letech minulého století badatel Charles Stonor, který toto odlehlé údolí prozkoumal. V roce 1948 byla zorganizována velká expedice do údolí Apu, jejímž výsledkem bylo tvrzení, že buru stále žije, nicméně žádný přesvědčivý důkaz o jeho existenci předložen nebyl. Buru byl popisován jako plaz, dlouhý necelých pět metrů, s trojúhelníkovitou hlavou, ozbrojenou čtyřmi masivními špičáky. Na zádech prý má buru řadu jakýchsi kožnatých pancířů. Místní obyvatelé tvrdili, že dnes již žádný buru v údolí Apu nežije. Celá populace prý podlehla dlouhým obdobím sucha.

Poslední a tentokrát neobyčejně roztomilá nestvůrka, známá jako cenaprugwirion, na nás čeká v severowaleském městě Abersoch. Zhruba čtvrtmetrová ještěrovitá příšerka má mít podle popisu svědků extrémně velkou hlavou s jakýmsi výrazným krčním lalokem. Cenaprugwirion, přezdívaný též tupý chytač much, připomíná nejspíš ještěra, snad nějaký druh leguána nebo agamy. Velký krční límec, připomínající deštník, má například agama límcová, která ho dokáže vztyčit, a zastrašit tak predátora nebo soka v lásce. Žádný z těchto plazů, kteří jsou poeticky řečeno 'pravými dětmi slunce', však ve Velké Británii pochopitelně nežije. Šance, že by nějaký uprchlý terarijní chovanec přežil drsnou britskou zimu, se také rovná nule. Záhada podivného cenaprugwiriona tak stále čeká na svého luštitele.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma