Tajemné věže v oblacích, na které byli všichni panovníci krátcí. S cestovatelem Milošem Beranem popáté do Gruzie

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Lidé tu žijí stále ještě tradičním způsobem

FOTOREPORTÁŽ Archeologické nálezy ukazují, že horní Svanetie byla osídlena již v rané době bronzové, tedy v druhém tisíciletí př. n. l., první písemné zmínky pocházejí z přelomu letopočtu. Tehdy řecký geograf Strabón ve své sedmnáctisvazkové Geografice popsal Svany jako kruté a bojechtivé horaly, vedené králem a třísetčlennou radou starších, kteří jsou schopni postavit armádu o dvou stech tisících bojovníků (což bylo silné přecenění jejich síly, nebo zahrnutí dalších zdejších kmenů).

V době konsolidace gruzínského království v 11. století se i zde vytvořila vrstva šlechty (wærg), držící s kláštery většinu půdy a ovládající poddané (glekh). Zatímco zdejší šlechtici si na královském dvoře vydobyli silnou pozici a získali velká panství, samotnou Svanetii nikdy gruzínští králové pod svou kontrolu plně nedostali, a stejně tak se Svanové ubránili i invazím Mongolů, Peršanů a Turků. Díky tomu se zde zachovaly jinde v Gruzii zničené či vydrancované ikony, manuskripty, a zejména zlaté a stříbrné poklady stejně jako předměty, které se sem dostaly z jiných končin.

Prasečí rodinka

Později byla Svanetie rozdrobena na několik menších panství či království, avšak svou nezávislost si zachovala až do ovládnutí Rusy v roce 1833. V obraně Svanům, známým pro svůj nepsaný jazyk, kruté tradice krevní msty i zbojnickou náturu a zvláštní tance a zpěvy, pomáhala příroda. Svanetie je obklopena jedněmi z nejvyšších vrcholků Kavkazu, s hlubokými údolími a kaňony. Ročně zde spadne mezi jedním až třemi tisíci milimetry srážek a v Ušguli leží sníh často polovinu roku v mnohametrové vrstvě. Každý ze starých kamenných domů je vlastně pevnost, které dominuje obvykle tří až pětipatrová věž (nejvíc věží pochází z období 10. až 12. století). Ta je s vlastním domem spojena dveřmi, vedoucími do druhého patra, které sloužilo v létě k bydlení a také jako skladiště píce a nářadí. V spodním patře obvykle bydleli pohromadě lidé i domácí zvířata. (zdroj ZDE).                                                                                                              

Žlutá varianta šafránu v pozadí s nejvyšší horou Gruzie Šcharou

Ušguli je skupina čtyř vesnic, nacházejících se v údolí podél horního toku řeky Inguri a na úpatí nejvyšší gruzínské hory Šchary v kraji Horní Svanetie v Gruzii. Některé budovy v části Chazhashi jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.  Vesnice Ušguli se nacházejí v nadmořské výšce 2086 až 2200 metrů nad mořem a patří k nejvýš položeným vesnicím v Evropě (záleží, jak definujete hranice Evropy), spolu s Trepalle v Itálii a Juf ve Švýcarsku. V Ušguli dnes žije kolem sedmdesáti rodin a je zde zřízena malá škola. Dochovalo se zde velké množství vesnických věží a budov, které byly postaveny tak, aby je bylo možné snadno bránit během případného vpádu nepřátel.

Cesta údolím k ledovci Šchary

Poblíž vesnic byly zbudovány dva středověké hrady (jeden se nachází nad vesnicemi, druhý pod nimi). U níže položeného se nachází malý kostelík Laškdaš a na vrcholu kopce nedaleko ještě jeden kostel Macchvar z 12. století, v kterém se dochovaly nástěnné malby. Oblast, kde se Ušguli nachází, je značně odlehlá a v zimním období takřka nepřístupná, protože jediná cesta směrem k nejbližšímu sousednímu sídlu Mestia je po tuto dobu zavátá sněhem a uzavřená (zdroj ZDE). 

Na koních tu jezdí i děti

Za návštěvu v Ušguli rozhodně stojí také místní muzea. Nejznámější se nachází ve věži jenom kousek od hlavního rozcestí, na kterém končí taxíky z Mestie. Mříž na dveřích je zcela na místě. Kdyby tohle muzeum někdo vykradl, tak si přijde na pěkné bohatství. Skrývá předměty nezměrné ceny, které byste zde nečekali, jako je zlatý pohár s biblickými motivy z 6. století nebo kříže ze století desátého, vykládané zlatem. Důležitou světskou památkou je obranná věž královny Tamary. Podle legend jde o pozůstatek letního sídla slavné gruzínské královny Tamary (1160-1213).

Některé budovy v části Chazhashi jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO

Královnino sídlo se rozkládalo na výrazném pahorku nad částí Chazhashi a skládalo se ze čtyř vysokých kamenných  obranných věží, spojených zdí, a malého kostelíku sv. Jiří. Do dnešních dní se zachoval pouze kostelík, plně jedna z věží a torzo druhé věže. Zbylé věže byly zničeny během sovětské okupace Gruzie v 30. letech 20. století.

Ledovcové údolí pod Šcharou

My jsme se v Ušguli shodou okolností ubytovali v jednom z tradičních kamenných  domů, kde žila učitelská rodina. Naše kamarádka mluvila výborně rusky, takže jsme byli jeden z večerů pozváni do kuchyně, kde seděla celá rodina.  Se starým hospodářem jsem musel vypít panáka čači, místního destilátu z vinných hroznů. S láskou vzpomínal na mladá léta, kdy létal jako sovětský pilot někde na Ukrajině. Brzy jsem pochopil, že rozvíjet zde nějaké politické debaty nedává úplně smysl. Snacha nám mezitím připravovala  chačapuri, tradiční chlebové placky se sýrem, a kubdari, plněné pro změnu masem.

Chazhashi s masívem Šchary v pozadí

Oblast nabízí ideální podmínky jak pro nenáročný treking v nižších polohách, tak pro expediční výstupy na nejvyšší vrcholky Kavkazu. Hlavně se chodí k ledovci pod horu Šchara (5068 m), což je nejvyšší hora Gruzie. Zdatnější jedinci se mohou do Ušguli dostat i pěšky z oblastního střediska Mestie. Trasa prochází pod hlavním hřebenem Kavkazu a sleduje pěší cesty mezi jednotlivými vesnicemi v oblasti, v závěru se jde po nezpevněné komunikaci pro vozidla, spojující Mestii a Ušguli. V jednom místě je nutné přebrodit ledovcovou řeku. Ubytování ve vesnicích přímo v domech místních rodin je možné domluvit přes organizaci Svaneti Trekking (ZDE), případně jiné zprostředkovatele. Je však možné spát i ve vlastních stanech.

Noční fotografie kostelíku sv. Jiří nad Ušguli

Vložil: Miloš Beran