Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bonviván s duší hraběte život miloval, i když měl právě hluboko do kapsy. A jedinou lásku získal za nové boty. Tajnosti slavných

25.08.2021
Bonviván s duší hraběte život miloval, i když měl právě hluboko do kapsy. A jedinou lásku získal za nové boty. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením: Eva Veselá

Popisek: Herec, zpěvák a režisér František Krištof Veselý

AUDIO / VIDEO Když šel jednou po Václavském náměstí, policista zastavil dopravu se slovy: Jde kníže! Štíhlý elegán s nezbytnou bílou šálou kolem krku patřil k nejslavnějším milovníkům třicátých let. A fanynky na něj doslova pořádaly hony.

Už z prvních slov bylo jasné, že tenhle pán není Čech, a maďarského přízvuku se nedokázal nikdy zbavit ani u rodné slovenštiny. Mimořádně charismatický vzor elegance, noblesy a gentlemanství byl prostě okouzlující a ženy všech generací byly ochotné dát poslední korunu, jen aby ho spatřily alespoň na filmovém plátně. František Krištof Veselý natočil v Čechách za první republiky jedenáct filmů, často v nich také zpíval a na rodném Slovensku se stal obdobou našeho Oldřicha Nového. Také se tam s odstupem času znovu vrátil i před kameru a jeho písničky, kterých natočil téměř tři stovky, se staly národním pokladem. Byl hvězdou bratislavského divadla a v době největší slávy ho publikum nosívalo na ramenou až k jeho bytu.

 

Já zvedám víno ruměné na krásu hezkých dam:

v nestárnoucí komedii s Věrou Ferbasovou Uličnice

Nežádoucí syn

Narodil se 12. dubna 1903 jako František Veselý v slovenské Skalici, pouhého 1,5 kilometru od hranic České republiky, kde kdysi býval silniční i železniční hraniční přechod, odmalička ale neměl právě na růžích ustláno. Jeho otec odešel za prací do Spojených států a domů k rodině se už nikdy nevrátil. Matka se brzy znovu provdala za maďarského továrníka Krištofa a odešla s ním do Budapešti. O syna, který nebyl jeho, nevlastní otec nestál, takže se ho ujala babička Klára Kotteková, která pocházela z Ivanovic na Hané. Už v raném dětství se projevil Františkův velký talent a učitelé mu doporučovali studium malířství, babička, ale byla proti. Výtvarné nadání nebylo jediné, které mu dal osud do vínku, díky výraznému vztahu k zpěvu a hudbě se brzy stal oporou skalického církevního sboru společně s kamarádem Jankem Blaho, budoucím významným slovenským operním tenorem a sběratelem lidových písní.

 

Skôr než odídeš:

Studia si platil sám

Do Budapešti za matkou se vypravil poprvé až v sedmnácti letech, na pohřeb svého nevlastního bratra, cesta se ale neobešla bez komplikací. Kvůli jakémusi nedorozumění ho na hranicích v Petržalce zatkli jako polského špióna. Do Budapešti sice nakonec přece jen dorazil, jenže s dvoutýdenním zpožděním. Strastiplné putování se mu ale nakonec přece jen vyplatilo. Když maďarský otčím zjistil, jak je nadaný, rozhodl se ho adoptovat. Od té doby používal František zdvojené příjmení Krištof Veselý. Aby si něco přivydělal, začal zpívat v sboru nového budapešťského operetního divadla, což mu umožnilo financovat ze svého studia herectví a zpěvu na Státní herecké škole v Budapešti. Postupně prošel několik angažmá, až nakonec zakotvil v Královském divadle.

 

Od všeho kousek:

v hudební komedii Vladimíra Slavínského Bílá vrána

Botičky pro nevěstu

Už v mládí měl duši granda a bonvivána, což dokazuje i příběh jeho seznámení s budoucí manželkou. Během působení v Miskolci se mu velmi zalíbila tamní primadona Gizka. Jednou se mu jen tak mezi řečí svěřila, že nemá na nové boty, a tak František zastavil zlatý prsten, jedinou cennost, kterou měl, a boty jí koupil. Gizka se stala jeho družkou až do konce života a navzdory tisícovkám fanynek, které na něj později v době největší slávy doslova pořádaly hony, jí nikdy nebyl nevěrný. V roce 1931 se stal členem Slovenského národního divadla, kde vystupoval pět sezón jako mladokomik a stal se velmi oblíbeným operetním hercem a zpěvákem v klasické operetě, v níž ztvárňoval především role mladíků z vyšší společnosti a různé komické postavy.

 

Zlatovláska:

Šest pražských let

František měl osobité kouzlo, hlas s maďarským přízvukem a příjemný zjev, tedy všechny atributy ideálního milovníka. Díky tomu si ho v třicátých letech vyhlédl i český film. Poprvé se publiku představil coby milionář Bobík v legendární komedii režiséra Vladimíra Slavínského z roku 1936 Uličnice, v hlavní roli s Věrou Ferbasovou. Film byl natočen v rekordně krátkém odstupu od divadelní verze lidové operety skladatele Járy Beneše, jehož tvorba patřila v třicátých letech k nejspolehlivějším kasovním trhákům hudebních divadel. Až do roku 1940 si František zahrál v jedenácti českých filmech a v šesti z nich také zpíval. Jeho poslední postavou se stal továrníkův syn, inženýr Adam Kavalír, v komedii režiséra Karla Špeliny Adam a Eva. Během spolupráce s českými filmaři hrál i v pražských divadlech, mimo jiné hostoval v Nové operetě a ve Varieté a v roce 1937 ho divadelní ředitel a komik Jára Kohout angažoval na dvě sezóny do Švandova divadla.

 

Rozkošný příběh:

Elegán na roztrhání

I díky filmovým úspěchům o něj projevila zájem vídeňská divadla, přesto dal raději přednost Slovensku. Byl historicky prvním profesionálně vyškoleným operním zpěvákem a hercem slovenského divadla a dlouhá léta patřil rovněž k nejlepším znalcům tamní operety. Nezanedbatelný byl i jeho režisérský rukopis, charakteristický především snahou o vytvoření efektní a působivé operetní inscenace, a jeho výtvarné návrhy scény a výběr jevištního osvětlení neměly konkurenci. Po roce 1940 se stal v operetě Slovenského národního divadla popularizátorem operetních melodií slovenských autorů, především Gejzy Dusíka, a mnohé z nich díky tomu doslova zlidověly.

 

Óda na vodku:

v televizní inscenaci z roku 1966 Šandál v Melodias banke

Král taneční hudby

V třicátých a čtyřicátých letech se stal vynikajícím interpretem slovenských dobových šlágrů a tanečních písní, k jeho popularitě jako zpěváka významně přispěl i rozhlas, z nějž se leckdy linuly jeho hity doslova od rána do večera. Nahrál jich dlouhou řadu, vycházely samozřejmě i na gramofonových deskách a překvapivě sám nikdy neztratil přehled – bylo jich přesně 288. Mnohé z nich dodnes neztratily půvab, o čemž přesvědčil publikum i nedávno zesnulý Milan Lasica. Jako poctu Františkovu umění některé nazpíval se svým osobitým jemným humorem a nadhledem s orchestrem Bratislava Hot Serenaders na album, nazvané Ja som optimista, a získal za ně zlatou desku za více než osm tisíc prodaných nosičů.

 

Ja som optimista:

Do Států ho nepustili

Po skončení druhé světové války byl František zatčen a poslán do pracovního tábora v Novákách, už v roce 1946 se ale vrátil na bratislavskou Novou scénu. Jako herec, režisér a umělecký šéf její Hudební komedie v ní působil až do roku 1964. V roce 1955 se vrátil i před kameru v komedii Štvorylka, zahrál si v několika televizních inscenacích, byl oblíbeným hostem zábavných televizních pořadů a v roce 1966 si naposledy zahrál v koprodukčním rodinném pohádkovém filmu Dušana Vukotiče Siedmy kontinent. V roce 1963 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1971 převzal na populárním festivalu Zlatou Bratislavskou lyru za celoživotní dílo. Když ho ale pozvali krajané do Spojených států, nedostal od úřadů povolení vycestovat. Napsal také své paměti, nazvané S úsmevom a veselo a Moja cesta piesňou. Maďarsko-slovensko-český herec a zpěvák František Krištof Veselý, který byl léta vzorem důstojnosti, šarmu, a především umělecké profesionality, zemřel 13. března 1977 v Bratislavě.

 

Klobúk prvého milovníka:

s Helenou Vondráčkovou v televizním pořadu Noc v archíve

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská