Konečně je v Afghánistánu svatý klid. Komentář Štěpána Chába
komentář
16.08.2021
Foto: Pixabay
Popisek: To byla ještě válka v Afghánistánu v rukou armád NATO
Nejdříve do Afghánistánu nakráčel Sovětský svaz a deset let si v něm lámal páteř, své možnosti i pevnost socialistického zřízení. Sovětskému svazu trvalo 10 let, než se vzdal a utekl. Pastevci z hor, vyzbrojeni a vycvičeni USA, vyhráli. Pak byl deset let klid, Afghánistánem hořela jen občanská válka a jistého druhu bezvládí. Až přišly USA. Důvod měly pádný. Boj proti terorismu. A po dvaceti letech USA slavně prohrály, prchly a do Afghánistánu se vrací tam oblíbené bezvládí s nadvládou Tálibánu.
Tálibán se, jak bylo v plánu čtyř pětiletek USA, měl do roka, maximálně do dvou, vzdát svého práva na existenci a v Afghánistánu měla začít demokracie západního střihu. No, soudruzi z Tálibánu to s existencí, zdá se, mysleli vážně, a neodstěhovali se do historických knih pod pojmem slepá vývojová ulička. Kdepak. USA zase neslavně nezvítězily a odtáhly za velkou louži vytírat si svou malou loužičku. Po takovém debaklu? Správná strategie.
Tlumočnické pšouknutí do mořského vlnění
V ČR, a venkoncem i všude možně na světě, se řeší převoz tlumočníků, kteří provázeli naše válčení v Afghánistánu v rámci boje proti terorismu států uskupení NATO (které je obranného charakteru, jak víme). Kanada se plácla přes kapsu a bere 20 000 lidí (technický komparz války, tlumočníci plus jejich rodinní příslušníci). USA oznámily, že berou 5 000. Dánsko si přiveze 45 tlumočníků. K nim přidá jejich rodinné příslušníky. My si jich máme dovést 12 (plus rodinní příslušníci). Přičemž na několik z nich jsme ztratili číslo, několika z nich jsme se neozvali a zbytku chceme jen vyplatit apanáž.
Z SPD se ozývá – MY JE TADY NECHCEME. Často i s tím CAPS LOCKEM. Pochopitelně, Okamura musí držet basu se svým dlouhodobým politickým programem. Naplňuje to trochu, dalo by se říct, znaky skutečné xenofobie, ale co, jsme doma, a Okamura je Okamura. Nejen z SPD se pak ozývá něco ve smyslu – 50 dospělých sirotků z Řecka neprošlo, tak zahájíme, po masírce inženýrů a doktorů ze Sýrie, fázi tlumočníků z Afghánistánu. Něco málo na tom jistě bude. Černé svědomí z našeho 20letého angažmá v nesmyslné válce může do budoucna znamenat, že počet tlumočníků bude exponenciálně narůstat. A my budeme brát, protože, kvóty nekvóty, tady už jsme si také zastříleli a snažili se zavádět civilizaci západního střihu. Takže ano, morálně jsme si zadělali karmu. Nedá se svítit. A tu karmu nám teď budou otloukat o hlavu dnem i nocí.
Hromadný útěk z Kábulu, který teď můžeme sledovat, je přinejmenším podivný. To, že se NATO a USA stahují ze země, je známo přinejmenším čtvrt roku. A i v Kábulu bylo vidět, že předání země Tálibánu probíhá sakra rychle. Spolupracující osoby tedy měly tři měsíce na to, aby opustily zemi. Proč ji opouštějí až v posledení možný den, kdy Kábulem už korzují ozbrojenci z Tálibánu? To není jako Mnichovská zrada, která přišla den ze dne. Tady se vědělo, že se balí kufry a že Tálibán vyhrál na plné čáře už dobrého čtvrt roku. Nebo to mělo, jako každý biják z Hollywoodu, mít emocemi naplněnou tečku?
Dejte slovo Číně
A teď přichází ve frontě na holení na řadu Čína. Ona je na tahu. Východní i západní blok selhal. Čína by mohla zvítězit? Čím? Jak? No tak, jak to dělá. Koupí si to tam. Leštění flintiček vymění za přepočítávání valut. My to nezvládli. Už čtyřicet let to tam intenzivně řešíme a skončilo to tím, že Američané, hlavní strůjci posledního válečného dobrodružství, utíkají ve vrtulnících ze své ambasády, se staženými kalhotami a hodně, hodně narychlo. K něčemu tak zásadnímu došli až po dvaceti letech udílení Afghánistánu statutu středověké morové jámy. A po uvolnění se taková morová jáma probere k životu a začne, jak to tak bývá, čistkami. Čína se svého slova chopí. Už jen pro to, že náš dějinný význam tímto uhasl a otěže převzmou jiní, schopnější, neokoukaní.
Odchod z Afghánistánu mi symbolicky připomíná jednání předsedkyně Evropské komise Uršuly Leyenové na návštěvě u sultána Erdogana v Turecku. Erdogan Leyenové nenechal připravit na tiskovou konferenci křesílko, ta si, chuděra, musela sednou na sofa a být vlastně v roli nechtěného diváka. Leyenová se v situaci zachovala slabošsky, neschopně a neskutečně nesměle. Jedinou reakcí pak byl, když se tedy vyplakala do polštářů, což trvalo několik dní, hysterický výstup v Evropském parlamentu, který byl plný záštiplného feminismu, žádné politiky. Mezinárodní ostuda, která ukázala, že nás řídí kardinální nemehla. Erdogan si Leyenovou dal prostě k snídani. Hodovní stůl pak nabízí ostudná nevýhra v Afghánistánu.
Válka v Afghánistánu byla válka agresorů
Válka v Afghánistánu byla nesmyslná. Násilná. Zbytečná. Ničeho, naprosto ničeho nedosáhla. Sesadila Tálibán z trůnu, který je po dvaceti letech války pevnější a usedá na něj s nesmírným sebevědomím zase Tálibán. Západ selhal. Naprosto a ostudně. Stejně jako předtím Sovětský svaz, který to stálo jeho vlastní existenci. Rychlost, s jakou Tálibán vlastně pár dní po ústupu armád NATO dobyl zpět celou zemi, je ohromující. Ukazuje i na to, nakolik jsme tam byli zbyteční a nedokázali tam nic zásadního vybudovat (a mám neodbytný pocit, že za tou rychlostí jsou i dohody s Tálibánem o kterých my, obyčejní smrtelníci, nemáme zdání, viz ponechání funkčních zbraní Tálibánu, to neudělá žádná armáda). A právě i ta rychlost a sebevědomí nastolí v Afghánistánu pevný režim na další desetiletí.
Nechtěl bych být Afgháncem. 20 let by se mi zemí pohybovala nemocnější armáda světa a svou propagandou by mě přesvědčovala, že všechno je v pořádku, že Tálibán je relikt minulostí, který se do té minulosti musí jen zahnat. Postavil bych si na přítomnosti nejmocnější armády, a nic jiného bych ani dělat nemohl, svůj život a výdělek, aby mi po dvaceti letech nejmocnější armáda pravila - jsi v tom sám, balíme kufry, mizíme. Ta nenávist obyčejných Afghánců vůči Západu bude do budoucna nesmiřitelná. Miliony lidí budou Západ chápat jako slabošský a zrádcovský. Neschopný. A o to víc si na fanatismu a zbrani postavený Tálibán svou vládu upevní. Rychle rostoucí asijské ekonomiky na nás musí hledět s nesmírným posměchem. Covidové leprosárium a falešní hrači plní lží a zrady. PR války v Afghánistánu a následného útěku se staženými kalhotami? Daleko větší prohra, než prohra s Tálibánem. Protože celý svět se dívá na to, jak jsme prohráli. Nedošlo k diplomatické dohodě s Tálibánem, který by nám dal prostor pro to, abychom mohli tvrdit, že to je prostě mezinárodní diplomacie a šachová hra politiky, došlo doslova k vítěznému šturmu Tálibánu. A to nás bude ještě bolet.
Vložil: Štěpán Cháb