Green Deal bez genocidy neklapne. To se, doslova, nedá svítit. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.08.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Idylický obraz budoucnosti? Nebo obraz naivity a ideologické zaslepenosti?
Nezisková organizace Oxfam vypočítala, že velké naděje, které Evropská komise vkládá do zalesňování (a tím dosažení nulových emisí), je zcela lichá. Podle Oxfamu by se muselo osázet stromy území velké jako pět Indií. Přičemž varuje, že pokud by k tomu došlo, začal by velký problém se zemědělstvím a potravinovou soběstačností. Což by samozřejmě dopadlo v první řadě na chudé a rozvojové státy. A to by, zase samozřejmě, vedlo k velké vlně imigrace. Ceny za potraviny by vinou přílišného zalesňování stouply ve světě až o 80 procent. Zabij bobra, zachráníš strom, level 2?
Problém představuje velmi komplikovaný výpočetní úkon. Potřebujeme snížit emise. Dejme tomu. Abychom je snížili, musíme méně produkovat, méně spotřebovávat, více recyklovat a používat re-use ekonomiku (ekonomiku nevyhazování, oprav, nákupů z druhé ruky, atd. atp.), tato ekonomika nutně povede ke snižování zisků. Snižování zisků povede k chudnutí společnosti jako celku.
Zároveň u toho potřebujeme daleko nákladnějším (a nespolehlivějším) způsobem vyrobit elektřinu z obnovitelných zdrojů (tato elektřina dopadne na koncového spotřebitele s velkým zdražením). Odchod od ekonomiky, z velké části postavené na spotřebě fosilních zdrojů, povede k likvidaci celých segmentů zaměstnanosti. A to prakticky bez náhrady. K tomu je nutné dopravu přeorientovat na elektrickou a zbavit se fosilní (což zvedne až úžasně spotřebu elektřiny, která má být do budoucna prakticky jen z obnovitelných, a tedy nespolehlivých a zároveň předražených, zdrojů). Vozidla na elektropohon jsou a budou nepoměrně dražší, než ta na fosilní. K tomu nutno doplnit, že je třeba nakrmit neustále více a více lidí (což bude těžké, když si pole zalesníme, abychom byli emisně neutrální). Při tom všem s děsem v očích budeme sledovat, že počet obyvatel v rozvojových zemích neustále roste.
Nejde zalesňovat a pěstovat kvanta potravin. Když se zalesní příliš, nebude kde pěstovat. A abychom byli emisně neutrální, musíme zalesnit setsakra hodně. K emisní nule se musíme prolesnit na pětkrát větší ploše, než která začne ohrožovat potravinovou stabilitu ve světě. Více lesů, více hladu. Tak to prostě je. Nedosti na tom, že když my si začneme hrát na svaté, budou muset v jiných částech světa zvýšit produkci potravin, aby nás uživili, a toho dosáhnou pouze pomocí velmi neekologického chování k přírodě a jejímu vytěžování na hranici únosnosti, nebo daleko za ní. Zlepšíme, jako Evropská unie, klima o kolik promile? O čtyři? O devět? Jenže naše pokrytecké snižování emisí v řádu promile povede k tomu, že v jiné části světa se budou muset rapidně zvyšovat emise. A jak známo, dřevo shoří rychleji než vyroste. My tedy budeme snižovat za nehorázných investic v řádu promile, jiná část světa bude zvyšovat emise v řádu procent. Protože bude muset. To postrádá logiku.
Chudnutí s auty se nám také začne pěkně přejídat. Vinou povinného přechodu na elektroauta stoupne cena všeho spotřebního zboží. Nutně musí, protože ‘natankovat‘ elektroauto prostě bude mnohem dražší (státní dotace a dumpingové ceny pro elektroauta a jejich ‘tankování‘ budou brzy pryč, nyní se používají jen jako vějička na první řidiče, kteří si chtějí pořídit druhé či třetí auto do garáže a chtějí vypadat trendy, tak si pořídí námi všemi z daní dotované elektroauto). Navíc bude potřeba vystavět neúrekom obnovitelných zdrojů, což také nebude zadarmo. Doprava, osobní i pro logistiku, se stane příliš drahou a pro velkou část společnosti nedostupnou.
Obnovitelné zdroje elektrické energie jsou fajn, ale neslují zrovna dvakrát spolehlivostí. Nefouká? Nesvítí slunce? Je mráz jako na Sibiři? Bouřka? Vichřice? Kroupy? To všechno, a mnoho dalšího, ovlivňuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Odtud ta nespolehlivost. Můžeme se těšit na blackout (dlouhodobý výpadek elektřiny na velkém území)? Jsem si tím jistý. Ale zároveň u toho můžeme nabýt jistoty u ceny za takovou elektřinu. Ta bude, ač je obnovitelná, značně dražší. V peněžence to pocítí (a skutečně pocítí) každý. Do toho se promítají emisní povolenky, tedy politické a umělé zdražování energií. Ty setrvale stoupají. Nyní za tunu vypuštěného CO2 zaplatí výrobce energie 60 eur. Podle odhadů se cena jen do konce tohoto roku zvedne na 110 eur. Tedy prakticky dvojnásobek. Zaplatí to samozřejmě koncový spotřebitel.
Výše uvedené povede ve výsledku k chudnutí společnosti, a tedy logicky k sociálním nepokojům. Proč vznikly Žluté vesty ve Francii, které Emmanuelu Macronovi zatápěly pod kotlem déle než rok a při nichž byly zraněny stovky a stovky lidí (a několik jich i zemřelo)? Ten důvod je prostý – Macron chtěl z pozice ekologicky uvědomělého politika zdražit benzín – aby s ním lidé více šetřili. Reakce byla neskutečně bouřlivá a táhla se celý rok. Nakonec Macron musel ustoupit – a ustoupil. Benzín se nezdražil. Teď se má vinou Green Dealu zdražit všechno. A něco takového neustojí žádný Macron Evropské unie (a že jich tu máme).
Dalším pánem na holení je také ideologicky zelený průmysl. Proč stoupá cena stavebnin? Na vině je ekologické třeštění politiků. Pro příklad. Ve Velké Británii jde právě k zemi největší evropská ocelárna, která sloužila 150 let. Na místě bude do budoucna výroba lisů pro větrné elektrárny a ukládání uhlíku do země. Přičemž celý svět se vyrovnává s tragickým nedostatkem oceli, a tedy velkým zdražováním oceli. Příklad za všechny, likvidujeme ocelárnu, nemáme ocel, ocel zdražuje. Jenže ocel potřebujeme. Možná to nesouvisí. Možná. Stejně jako nesouvisí najíždění kamionem do davu lidí s jedním náboženstvím, které není radno v této konotaci zmiňovat.
Poslední a zásadní položkou složitého výpočtu je populace planety. Populace Afriky, jižní Asie a Jižní Ameriky vzrůstá nebezpečnou rychlostí. A má růst minimálně do roku 2050, pak by se mohl růst začít pomalu zastavovat i tam. Ovšem kdo ví. Zastavení růstu je předpokládané při stabilním a vlastně neměnném ekonomickém vývoji. To jest při postupném bohatnutí, což je, s výše uvedeným, vlastně neuskutečnitelné. A nejen neuskutečnitelné, ale i z ekologického hlediska naprosto nepřípustné. Protože bohatnutí jde ruku v ruce s vyšší a vyšší spotřebou. A tu musíme snižovat, nikoliv zvyšovat. Od roku 1985 se zvýšil počet populace planety o 2,3 miliardy lidí. V roce 2050 bude na planetě 10 miliard lidí. A populace bude růst právě na zmíněných územích. A jelikož bude hlad po vyšší spotřebě, budou lidé ze zmíněných území migrovat na sever. Do Evropy a USA. Hlad se tedy rovnoměrně a zcela rovnostářsky rozlije celou planetou.
Tento výpočetní úkon lze vypočítat s kladnými hodnotami pouze v okamžiku, kdy budeme dopředu znát výsledek. A ten nutně musí znít – genocida. Otázka už stojí vlastně jediná – ne jestli, ale jakým způsobem k oné genocidě má dojít. Protože stoupající populace a lpění na principech Green Dealu nejde dohromady. Matematicky prostě nejde.

Vložil: Štěpán Cháb