Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Záhadní žraloci v řece, krvelačné štiky a trocha rybářské latiny. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl dvanáctý

08.08.2021
Záhadní žraloci v řece, krvelačné štiky a trocha rybářské latiny. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl dvanáctý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Vycpaný žralok v obchodě se smíšeným zbožím v brazilském Manausu. V řece Amazonce byl dokonce chycen jeden exemplář žraloka býčího ve vzdálenosti 3700 kilometrů od jejího ústí!

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

„Koupal jsem se v řece a do nohy mě kousl žralok. Viděl jsem, jak se ke mně blíží jeho trojúhelníkovitá ploutev,“ stěžoval si před lety na tržišti u posvátné řeky Gangy jakýsi nešťastný Ind. Okolí si z něj dělalo legraci. Jenom ti nejstarší trhovci měli jasno: „Ten člověk si rozhodně nevymýšlí, napadl ho děsivý cammote.“

Rybáři v povodí Gangy jsou údajně při lovu napadáni a zabíjeni říční příšerou, zvanou cammote, která nápadně připomíná žraloka. Kdo se asi skrývá za maskou lidožravé obludy? Vzácný žralok ganžský (Glypsis gangeticus) s jemnými zuby, jehož výskyt byl již zaznamenán v řekách Ganga a Hoogly, to asi nebude. A to přestože má v Indii pověst nebezpečného lidožrouta. Podle názoru biologa Marka Carwardina se mu však křivdí a za většinou útoků na člověka stojí pravděpodobně jiný druh vodního predátora, nenasytný žralok býčí (Carcharhinus leucas).

Obávaný žralok býčí, který žije v tropických řekách celého světa, daleko od moře. V řece Amazonce byl dokonce chycen jeden exemplář ve vzdálenosti 3700 kilometrů od jejího ústí! Uvádí se, že právě žralok býčí má na svědomí nejvíc lidských životů. V této souvislosti nebude na škodu připomenout, že je to velice blízký příbuzný žraloka lidožravého (Carcharodon carcharias), známého ze Spielbergových čelistí. K dalším rejdištím žraloka býčího však patří také řeky Tigrid, Eufrat, Hoogly, Zambezi a Mississippi. Co je však nezajímavější, tento druh dokonce obývá i některá jezera. Jeho výskyt byl již zaznamenán například ve středoamerickém jezeře Nikaragua, severoamerickém Atchafalaya a v jezeře Jamoer v Nové Guineji. Také domorodci, žijící u jezera Sentani v Nové Guineji, věří, že v této velké vodní nádrži žije velké množství žraloků. Jejich zprávy, k nimž se však většina ichtyologů staví značně skepticky, však potvrzuje případ, který se odehrál během druhé světové války. Hrdinou příběhu, odehrávajícího se právě u jezera Sentani, byl antropolog George Agogino, který, oblečen v slušivé uniformě amerického důstojníka, dostal za úkol nakrmit své hladové vojáky. Poněvadž to byl muž činu, a ve válce navíc neplatí takové malicherné zákazy, jako je lov ryb výbušninou, uchopil granát a mrštil ho do vod Sentani. To, co se dělo potom, všechny pozorovatele šokovalo. Na hladině se totiž vedle umírajících ryb objevil také omráčený žralok, jehož délku Agogino odhadl na nejméně tři metry. Podle pořízeného náčrtku šlo právě o mimořádně statný exemplář žraloka býčího.

 

Obrovský piloun, také ulovený v řece Amazonce, může měřit až šest metrů. To už je na sladké vody slušně velká paryba, co říkáte?

Obrovský piloun, také ulovený v řece Amazonce, může měřit až šest metrů. To už je na sladké vody slušně velká paryba, co říkáte?

O našich dravých štikách se někdy hovoří jako o sladkovodních žralocích.  Když si odmyslíme trochu té rybářské latiny, zůstane nám i tak před očima velký predátor s torpédovitým tělem. Dokonalý stroj na zabíjení. Někteří z nich jsou opravdu mimořádnými kousky. Vezměte si třeba takovou monstrózní Fridrichovu štiku z dánského jezera Fureso. Legenda o této nestvůrné štice dlouho strašila v středověkých bestiářích a pověstech. Obří rybu prý označil zlatým kroužkem, a posléze vypustil do jezera poblíž Heilbronnu sám římskoněmecký císař Fridrich II.  Štiku pak údajně po dvě stě šedesáti sedmi letech vylovili a změřili. Šupinatý netvor měřil pět metrů a sedmdesát centimetrů a vážil více než sto čtyřicet kilogramů! Pečlivě vypreparovanou páteř živočicha potom rybáři slavnostně předali do opatrování jednomu kostelu v Mannheimu. Z ohromné kostry rybího netvora se však později vyklubal ubohý falzifikát, sestavený ze skeletů několika docela obyčejných štik.

To na Sibiři žijí podle pověstí ještě větší šupinatí giganti! V knize Ojmjakonskij Meridiam ruského spisovatele Pankova se například píše: „Ne náhodou se vesnice, u níž tvoří slévající se horské potůčky řeku Indigirku, nazývá štičí, v jakutštině Sordonnoch. Existují legendy, podle nichž se na břehu sousedního jezera Vorota nalézaly takové štičí čelisti, že když se postavily na zem, mohl pod nimi projet jezdec na sobu jako vraty. Na dolním toku Indigirky mi jeden buldozerista vyprávěl, jak zastřelil štiku. Viděl v řece nějakou hroznou tlamu, vystřelil a ryba vyplula břichem vzhůru. Její délka se pohybovala kolem čtyř metrů.“ Pokud by tyto informace byly pravdivé, šlo by o prvotřídní zoologickou senzaci. Tak obrovské štiky totiž nejsou vědcům vůbec známy. Jen pro ilustraci, rekordní štika z českých vod, ulovená v roce 1998 v nádrži Vranov, měřila 137 centimetrů a vážila něco přes sedmadvacet kilogramů. Podle Nikolského je horní hranice pro štiky, žijící na Sibiři, neuvěřitelných pětašedesát kilogramů. I to je však k vysvětlení existence vodních netvorů přece jen trochu málo. Možná se však na Dálném východě vyskytuje nám zatím neznámý druh tohoto fascinujícího vodního dravce.

 

Kdoví, co všechno se skrývá pod klidnými hladinami sladkých vod. Rybáři by se měli mít možná na pozoru…

Kdoví, co všechno se skrývá pod klidnými hladinami sladkých vod. Rybáři by se měli mít možná na pozoru…

Všechny rybářské historky však trumfli v Číně! V roce 1985 vyšel v časopisu China reconstrucs pozoruhodný článek o pozorování obřích netvorů v čínském jezeře Hanas, ležícím v autonomní oblasti Sin-ťiang. Již několik desetiletí místní obyvatelé tvrdili, že jejich jezero obývají podivné rybí obludy, ale k šokujícímu rozuzlení došlo až v roce 1985, kdy tuto rozsáhlou vodní nádrž navštívil biolog sin-ťianské univerzity, profesor Xiang Lihao, se svými studenty. To, co zde uviděli, jim vyrazilo dech.  Nedaleko od nich proplouvaly obří červené ryby, dlouhé kolem deseti metrů! Jen samotná hlava těchto gigantů měřila kolem jednoho metru a váhu pozorovatelé odhadovali asi na jednu tunu. I když se studenti pokoušeli jednu z oblud ulovit, žádný exemplář se jim na nalíčené divoké kachny ani ovčí nohy nalákat nepodařilo. Zřejmě to byl pro rudé netvory jen zanedbatelný úlovek a mladí lidé mohou vlastně mluvit o štěstí, že si je obludy nespletly s kořistí. Profesor Xiang však naštěstí stačil pořídit několik barevných fotografií. Podle Xianga se obří ryby nejspíš podobaly největší lososovité rybě tajmenovi (Hucho taimen), který běžně žije v severočínských řekách, ale dorůstá jen do délky dvou metrů.

Pozoruhodné je také vyprávění domorodců, žijících kolem jezera Patenggang na západní Jávě. V této velké vodní nádrži, stejně jako v čínském Hanasu žije obrovská rybí příšera. Netvor prý měří asi pět metrů a umí být pěkně zuřivý. V londýnských Timesech vyšla v roce 1977 kuriózní zpráva, že tamní rybáři zapalovali opiové tyčinky, aby si rozhněvaného šupinatého netvora usmířili. Kdoví, co všechno se pod klidnými hladinami sladkých vod skrývá.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma