Kazbeg – hora, kde měl být podle legendy přikován Prométheus. S cestovatelem Milošem Beranem poprvé do Gruzie
07.08.2021
Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Kostel svaté Trojice na Gergeti
FOTOREPORTÁŽ V dávných dobách, kolem čtvrtého století po narození Krista, se začaly psát nejstarší kapitoly gruzínského lidu. V té době se na území dnešní Gruzie a zčásti také Turecka a Arménie nacházela dvě samostatná království, která se nazývala Colchis a Kartli (někdy též Iberia). Poté co se vládci těchto království přihlásili v pátém století ke křesťanské víře, staly se součástí Byzantské říše.
Gruzínský národ prošel v historii mnoha těžkými zkouškami a malý křesťanský národ mezi mlýnskými kameny islámských velmocí byl několikrát na pokraji záhuby. Nezbývalo nic jiného, než spojenectví s Ruskem. Avšak cena byla vysoká. Ruský medvěd postupně pohltil skoro celé území dnešní Gruzie. Relativní a pouze dočasné nezávislosti se Gruzie dočkala po tzv. Říjnové revoluci, socialistickém převratu, který započal na území Ruska v roce 1917 pod vedením L. D. Trockého. V navazujících letech 1918-1921 byla Gruzie pod vládou tzv. menševiků a užívala si relativní nezávislost. Vše se ovšem změnilo v roce 1922, když Rudá armáda násilně vtrhla do Gruzie a připojila ji k nově vzniklému Sovětskému svazu.

Pustiny Kavkazu pod horou Kazbeg
V roce 1989 prohlásila socialistická gruzínská vláda, že dlouhodobá přítomnost ruské armády v zemi je okupací a že se jedná o porušení mírové smlouvy. Velký rozruch na mezinárodní politické scéně způsobila válka mezi Gruzií a Ruskem, která se odehrála v srpnu roku 2008. Celkem si vyžádala okolo 850 mrtvých, z toho polovinu z řad civilního obyvatelstva. Kdo si chce o pohnutých dějinách Gruzie přečíst více, doporučuji tento kvalitní web (ZDE). Dnes je Gruzie nádhernou zemí s přívětivým a pohostinným obyvatelstvem. Velkou výhodou je zde znalost ruštiny, kterou se domluvíte bez problémů prakticky všude. V horských oblastech můžete dodnes vidět tradiční život a ubytovat se u místních rodin. Turistický ruch však už dorazil i sem a je jen otázkou času, kdy dorazí nevyhnutelná komercionalizace s davy turistů.

Pod ledovcem Kazbegu
My se dnes podíváme do městečka Kazbegi (Stepancminda) a uděláme si výlet k ledovcům Kazbegu, třetí nejvyšší hory Gruzie a sedmé nejvyšší hory Kavkazu. Hora Kazbek je jedním z míst, kde měl být podle legendy přikován řetězy Prométheus, případně jeho místní obdoba, hrdina Amirani, který byl rovněž takto potrestán za vzpouru proti bohům. Ve dne si na jeho játrech pochutnával orel, v noci se vždy rány zahojily.

Turistická chata pod Kazbegem
Kazbek je stejně jako nejvyšší hora Kavkazu Elbrus sopečného původu. Horu obklopuje několik ledovců, které díky velké strmosti svahů nedosahují velkých rozměrů. Na úbočí hory ve výšce asi 4000 m n. m. se nachází poustevna Bethelem. Je to ledová jeskyně, kde už od středověku žili někteří gruzínští poustevníci. Dnes již však obývána není. Podle tradice zde měl být uložen Abrahámův stan a jesličky, do nichž byl v Betlémě uložen novorozený Ježíš Kristus. Právě od nich je odvozen i název poustevny. O této poustevně a jejím obyvateli, poustevníkovi, který přijal na nocleh pastýřku, svedl ji a nakonec z výčitek svědomí spáchal sebevraždu, napsal gruzínský básník Ilja Čavčavadze známou baladu Poustevník. Technicky není výstup na Kazbek obtížný, ale nedoporučuje se lézt na vrchol bez místního průvodce nebo alespoň několika zkušených společníků a GPS. Značná část výstupové trasy vede přes ledovec s nebezpečnými trhlinami.

Cesta k ledovci pod Kazbegem
Městečko Kazbegi (Stepancminda) se nachází na konci gruzínské vojenské dálnice, téměř na hranicích s Ruskem. Ve výšce 1700 metrů nad mořem, 160 kilometrů na sever od Tbilisi, zde vyrostla v 19. století malá poutní osada v područí místního pána a výběrčího mýta Gabriela Čopikašviliho. Tato osada se přeměnila v malé městečko a centrum regionu, které představovalo poslední gruzínskou zastávku na cestě do Vladikavkazu.

Oblaka v údolí pod Kazbegem
Čopikašvili přijal po svém otci přízvisko Kazbegi a toto jméno proslavil i jeho vnuk, spisovatel Alexander Kazbegi. Tento gruzínský spisovatel se proslavil svým románem Otcovrah z roku 1883. Studoval v Tbilisi, Petrohradu a Moskvě, ale po návratu domů se rozhodl, že se stane pastýřem, aby prožil prostý život stejně jako místní lidé. Nakonec se ale stal novinářem a posléze romanopiscem a dramatikem.

Před bouří
Román Otcovrah je o kavkazském banditovi jménem Koba, který je stejně jako Robin Hood obráncem chudých. Koba pohrdá jakoukoli autoritou, má sklon k násilí a je posedlý touhou po pomstě. Josif Stalin se tímto románovým hrdinou inspiroval, když si zvolil svou první přezdívku Koba (zdroj ZDE). Nyní je Stepancminda především centrem turistického ruchu, výchozím bodem pro výstup ke kostelu svaté Trojice a na horu Kazbeg a další turistické vycházky po horských loukách v přilehlé přírodní rezervaci.

Kostel svaté Trojice na Gergeti v oblacích
Kostel svaté Trojice na Gergeti se vypíná nad městem Stepancminda ve výšce 2170 metrů nad mořem a je i dnes významným poutním místem a jedním ze symbolů Gruzie. Byl vystavěn v 14. století a v dobách ohrožení sloužil jako pokladnice pro některé gruzínské poklady, například kříž svaté Niny. Svatá Nina či svatá Kristýna (také Nino) je patronkou Gruzie a první křesťankou, která na tamní území přinesla již koncem třetího století křesťanství. Ke kostelu lze vystoupit strmou cestou za zhruba tři hodiny, nebo vyjet džípem (zdroj ZDE). Název Gergeti pochází ze zaniklé vesnice Gergeti při levém břehu řeky Těrek naproti městečku Stepancminda. Kostel je přístupný je buď pěšky tříhodinovým stoupáním, nebo objížďkou po horské cestě terénním autem za 30 minut.

Vložil: Miloš Beran