Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sněhobílý hrad bílé volavky, který odolal všem katastrofám, a symbol klidu, kde i Buddha ztratil hlavu. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté do Japonska

24.07.2021
Sněhobílý hrad bílé volavky, který odolal všem katastrofám, a symbol klidu, kde i Buddha ztratil hlavu. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté do Japonska

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Hrad Himedži v objetí sakur

FOTOREPORTÁŽ Nedaleko Kóbe se na vrcholu kopce tyčí elegantní a majestátní hrad Himedži, který je se svými 83 budovami největší pevností v Japonsku. Počátky hradu spadají do 14. století. Do přibližně dnešní podoby byl dostavěn kolem roku 1609, na počátku slavné éry Edo, a je svědectvím válečné atmosféry, která tehdy vládla Japonsku.

Dřevěná stavba působí vysoce estetickým dojmem a současně dokonale plní obrannou funkci. Lehká a vytříbená architektura hradu Himedži připomíná renesanční zámky, které se tehdy stavěly v Evropě, a díky svým nabílo natřeným zdem bývá často nazýván Hradem bílé volavky. Když byl v roce 1871 zrušen systém han (správní systém rozdělení Japonska), hrad byl prodán v aukci. Konečná cena byla 23 jenů a 50 senů a měl být rozebrán. Ovšem náklady na rozebrání se ukázaly být příliš vysoké, a tak byl tento záměr opuštěn.

 

Pomíjivost květů sakur, krása a extrémně rychlá smrt byla často spojována s úmrtností. I proto je jejich symbolika tak bohatá a jsou používány v japonském umění.

Pomíjivost květů sakur, krása a extrémně rychlá smrt byla často spojována s úmrtností. I proto je jejich symbolika tak bohatá a jsou používány v japonském umění.

V roce 1871 převzalo hrad pod svou kontrolu  Ministerstvo války. Hlavní věž byla renovována v roce 1910 pomocí 90 000 jenů z veřejných fondů. Podruhé měl hradní komplex, který tvoří přesně 83 budov, namále během druhé světové války, kdy jeden z náletů proměnil město Himedži v trosky, hrad ale zůstal stát zcela neporušený. Jediná bomba, která do areálu dopadla, prorazila střechu hlavní věže, ale neexplodovala.

 

Podhradí hradu Himedži

Podhradí hradu Himedži

Naposledy, opět jako zázrakem nedotčen, přežil masivní zemětřesení v roce 1995. Stavba tak demonstrovala neobyčejnou odolnost a pokročilé inženýrství, když se údajně ani nepohnula láhev saké, položená na oltáři v posledním patře věže.  Hrad se od roku 1993 nachází na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Detailní záběry z hradu a okolí jste mohli vidět ve snímku o Jamesi Bondovi Žiješ jenom dvakrát se Seanem Connerym nebo ve filmu Poslední samuraj s Tomem Cruisem.

 

Jelínci jsou v šintoismu považováni za symbolické poslíčky bohů

Jelínci jsou v šintoismu považováni za symbolické poslíčky bohů

Nara

Je hlavním městem prefektury Nara v japonském regionu Kansai. V roce 708 císařovna Gemmei přesunula hlavní město z Fudžiwary do Heidžó-kjó; dnešní Nary. Nové hlavní město bylo stavěno podle vzoru Čchang-anu (dnešní Si-an), hlavního města čínské dynastie Tchang. Během skoro celého období Nara (mezi lety 710 až 794) bylo hlavním městem Japonska a sídlem císaře. Až roku 784 císař Kanmu založil nové hlavní město Nagaoka-kjó a jen o deset let později Heian-kjó (Kjóto).

 

Velký východní chrám Tódaidži – největší dřevostavba na světě

Velký východní chrám Tódaidži – největší dřevostavba na světě

Díky velkému množství památek je Nara také magnetem pro turisty. V roce 1998 byly některé zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru. Centrem samotného města je poklidný rozlehlý park Nara o úctyhodné rozloze 526 hektarů. Právě v tomto parku se nachází většina cenných chrámů či svatyní. Poklidnou procházku vám budou zpříjemňovat všudypřítomní jelínci šika. Zvířata s přezdívkou poslové bohů jsou ochočená a dají se krmit z ruky. Jsou také slušně vychovaná a za úplatu v podobě sušenky se vám pokloní. Disciplinovaně také vyčkávají na přechodech pro chodce, dokud jim řidiči aut nedají přednost. 

 

Strážce chrámu

Strážce chrámu

Největší dřevostavba na světě a Buddha, který ztratil hlavu

Jednou z hlavních atrakcí Nary je Tódaidži či Velký východní chrám s největší dřevěnou budovou na světě. Poskytuje přístřeší gigantické soše Buddhy, v Japonsku známému prostě jako Daibucu, tedy 'velký Buddha'. Chrám rovněž slouží jako japonské ústředí buddhistické školy Kegon. Tódaidži je počítán mezi sedm velkých narských chrámů. Nařízení o stavbě velké sochy Buddhy vydal v roce 743 císař Šómu. Během období Tenpjó (729–749 n. l.) totiž idé v Japonsku trpěli souběhem přírodních katastrof a epidemií a bronzová socha Buddhy měla Japonsku pomoci. Samotný Velký Buddha byl 'stvořen' umělcem z korejského království Pekče. Dokončen byl v roce 751, spotřeboval většinu japonské produkce bronzu za několik let a zanechal zemi na pokraji bankrotu. Díky patnáctimetrové výšce se jedná o nejvyšší bronzovou sochu světa. Traduje se, že prolezete-li nevelkým otvorem v jednom z pilířů za sochou, dosáhnete nirvány v příštím životě. Buddha váží úctyhodných 500 tun. Nejsem odborníkem na slévání kovů, ale myslím, že tehdejší odborníci a řemeslníci si zaslouží úctu, museli být na špičkové úrovni. Jedná se o fascinující projekt.

 

Soška Buddhy

Soška Buddhy

Současná dřevěná budova chrámu byla dokončena v roce 1709, a ačkoli je obrovská, je o 30 procent menší než její předchůdce. V původním komplexu také stály dvě stometrové pagody, které ve své době patřily k nejvyšším stavbám na světě. Obě byly zničeny při zemětřesení. Socha byla původně celá pokryta zlatem stejně jako sochy dvou bódhisattvů, které má po svém boku. Musela být několikrát znovu renovována, z různých důvodů včetně poškození zemětřesením, a chrám byl dvakrát přebudován kvůli dvěma požárům. Nejvážnější újmu utrpěla socha během zemětřesení v roce 855, kdy došlo k odlomení celé hlavy. Původní jsou v současné době pouze nohy a základna v podobě květu lotosu.

 

Zátiší

Zátiší

V současné době však už není největší bronzovou sochou Buddhy v Japonsku. Tou je  bronzová socha stojícího Buddhy Daibutsu v Ushiku v prefektuře Ibaraki. Stavba byla ukončena v roce 1993, dosahuje výšky 120 metrů nad okolní terén (včetně deset metrů vysokých základů a desetimetrového lotosového podstavce). Návštěvníci se pomocí výtahu mohou dostat do výšky 85 metrů, kde se nachází vyhlídková terasa. Uvnitř sochy se nachází také prostorná svatyně. Socha nezobrazuje tzv. historického buddhu – Siddhárthu Gautamu, ale buddhu Amitábhu, jenž je v mahájánovém buddhismu uctíván jako vládce tzv. Západního ráje. Hmotnost sochy je 4000 tun. Porovnání se sochou Buddhy z Nary, která je bronzovým monolitem, je však poněkud zavádějící.  Socha Buddhy Daibutsu v Ushiku je pouze pokryta šest milimetrů silnými pláty bronzu, kterých bylo potřeba celkem 6000 kusů.

(zdroje ZDE, ZDE a ZDE)

 

Miloš Beran

Vložil: Miloš Beran

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace