Velká vášeň ho minula, na tu pravou čekal dvacet let, než konečně vyroste. Tajnosti slavných
23.07.2021
Foto: ČT
Popisek: Milan Lasica v talk show Marka Ebena Na plovárně
VIDEO Ona ho zdravila „Dobrý den!“ a on jí říkal Adyko. Jejich manželství bylo považováno v slovenském showbyznysu za jedno z nejšťastnějších, vášnivá láska ale jejich vztah nikdy neovládla. Každý jel po své koleji a ani se moc často nevídali. (Pokračování ze středy 20. července.)
Po návratu z Brna do slovenské metropole v roce 1972 se Milan Lasica s Júliem Satinským nějaký čas v podstatě ukrývali v souboru zpěvohry Nové scény, protože byli coby nežádoucí živly pod nepřetržitým dohledem. Jejich texty byly neustále zakazovány, režim jim všemožně ztrpčoval život. Teprve koncem sedmdesátých let začala slovenská televize natáčet kabaretní pořad Ktosi je za dverami. Duší pořadu bylo duo L+S, kteří psali scénář a přizvali si ještě hudebníka Jaroslava Filipa. V rolích hostů se postupně vystřídala řada slovenských i českých herců a pořad patřil k tomu nejlepšímu, co v té době mohla obrazovka nabídnout.
Humor národnostní:
Hovory H z roku 1969 – Miroslav Horníček, Milan Lasica a Július Satinský
Svatební Postřižiny
Se svou životní láskou se Milan Lasica seznámil, když jí bylo teprve deset let. Tenkrát se točil kolem její starší sestry Emílie Vášáryové a stal se jedním z dlouhé řady nápadníků, kteří se o mimořádnou krasavici ucházeli. Byli mezi nimi mimo jiné i Ladislav Chudík, budoucí doktor Sova z Nemocnice na kraji města, či Ivan Rajniak, zbožňovaný představitel kladných hrdinů a tvrdých chlapů. Všichni měli ale smůlu. Na Magdu si pak Milan musel počkat dvacet let. Vzali se v roce 1980 během natáčení legendární komedie Jiřího Menzela Postřižiny, když už čekala dceru Hanu, a brzy po ní se narodila i mladší Žofie. Třetí těhotenství jim ale přineslo velké trápení, syn, po němž oba velmi toužili, se narodil předčasně a po několika dnech zemřel. Nečekanou tragédii nakonec společně ustáli a ještě víc je sblížila.
Jánošík:
se Zuzanou Krónerovou v roce 1981 v pořadu Ktosi je za dverami
Dvoukariérové manželství
Populární slovenští manželé měli přesně vymezená témata, o nichž si spolu povídali. Na prvním místě byly dcery, společným okruhem zájmů byl i pracovní harmonogram. Pak přicházela v úvahu ještě i politika a samozřejmě jídlo – kdo, kdy a kde bude jíst. „Musíme se dohodnout, jestli mám navařit, nebo ne,“ netajila se dalším společným zájmem v jednom rozhovoru pro server revue.idnes.cz Magda, která se považuje za dobrou, rychlou a mimořádně flexibilní kuchařku. Jak je možné, že tak omezená společná náplň života mohla vydržet tak dlouho? Prý díky tomu, že ani moc věcí spolu ani řešit nemuseli. „U nás hraje velkou roli, že jsme dvoukariérové manželství. Vidíme se velmi málo. Já učím v Praze, a když přijedu domů, on má představení. Je to takový koloběh, takže nemáme čas řešit hlouposti, kvůli nimž se svět nezhroutí, ale jen důležité věci. A věřte mi, je to výhoda,“ dodala Magda.
Skôr než odídeš:
Jediný společný zájem
„Máme v bytě dvě oddělené pracovny a každý svou televizi a knihovnu. Výrazně tím ubývá prostoru pro konflikt a nedostatek soukromého prostoru. Někdy si dokonce zavoláme mobilem. Nikdy jsme neměli a už samozřejmě ani nebudeme mít společné zájmy, dokonce ani neumíme sednout si společně k televizi, protože každý sleduje něco jiného než druhý. Já zprávy na zahraničních kanálech BBC a CNN a manžel miluje filmy. Je pravda, že vedeme paralelní životy, důležité ale je, že máme skvělou rodinu,“ zdůraznila Vášáryová a s tímto tvrzením souhlasil i Lasica. „Když jsem někdy prohrála volby, Milana to potěšilo. Podle toho soudím, že dává přednost filmům v klidu své pracovny a teplé večeři ode mne,“ dodala Magda. Na své ženě si totiž nejvíc vážil právě toho, jak drží rodinu pohromadě. „Ona je v naší rodině velmi důležitá,“ dodal. „Obdivuji to a asi nikdy nepochopím, kde bere tolik energie. Vždyť ona se za žádných okolností nevzdává.“
Šťastie:
titulní píseň k filmu Jak jsme hráli čáru (Rukojemník)
Navždy opuštěný
V roce 1982 vzniklo Štúdio Š, v roce 1999 přejmenované na Štúdio L+S, v němž Lasica působil jako umělecký šéf. Postupně začal také hostovat jako herec i režisér i v českých divadlech, například po roce 1990 režíroval v Ypsilonce Vianovu Hlavu Medúzy a v Činoherním klubu hrál v režii Jiřího Menzela hraběte Almavivu ve Figarově svatbě. V posledních letech působil i v Divadle Bolka Polívky. Ve dvojici se Satinským pokračoval v tradici autorského divadla, do kterého vnášel humor, noblesu i jemnou společenskou kritiku. Díky tomu upadl podruhé v nemilost mocných i v devadesátých letech, v době mečiarismu, společně se satirikem Milanem Markovičem. O vánočních svátcích roku 2002 ho velmi zasáhla smrt životního přítele a tvůrčího partnera Júlia Satinského, který mu nikdy nepřestal chybět. Kromě herectví a režie se stal i výrazným zpěvákem, skladatelem a textařem, nikdy se netajil tím, že ho psaní textů a současné vymýšlení hudby k nim přímo fascinuje. Písně psal například i pro Hanu Hegerovou či Petera Lipu a nejen s ním si rád také zazpíval. Textů napsal velké množství, nazpíval dvě alba starých evergreenů s hudebním seskupením Bratislava Hot Serenaders a vydal album se zpěvákem Richardem Müllerem.
Slovenské tango:
Milan Lasica & Bratislava Hot Serenaders, sestřih z koncertu
na festivalu Konvergencie 12. 6. 2021
Poslední aplaus vestoje
Před šesti lety ho postihly vážné zdravotní problémy, které byly zřejmě vyústěním extrémní zátěže v předcházejících měsících. Účinkoval ve Štúdiu L+S, nahrával pravidelnou relaci pro rozhlas, koncertoval, moderoval akce, podílel se na organizaci festivalu ArtFilm, a ještě současně natáčel i film Jak jsme hráli čáru, v němž ztvárnil jednu z hlavních rolí. K tomu se přidaly starosti doma, když jeho zeť Andrej havaroval na motocyklu a bylo otázkou, zda vůbec ještě bude moci chodit. Jednoho říjnového večera ho náhle začalo bolet na hrudi, přidala se srdeční arytmie, a tak Magda zavolala záchranku. Lékaři bratislavského Národního ústavu srdečních a cévních chorob mu museli voperovat trojitý bypass, který zajišťuje dostatečné zásobování srdce krví, a díky tomu opustil Milan Lasica nemocnici už po dvou týdnech zase po svých. Na filmovou kariéru pak už téměř rezignoval, dál ale působil v divadle, a hlavně vystupoval s orchestrem. A pak přišel v neděli 18. července 2021 osudný koncert k třicátému výročí orchestru Bratislava Hot Serenaders. Milan Lasica dozpíval poslední píseň Ja som optimista, při děkovačce se zhroutil a už se nepodařilo ho oživit. Už o tři dny později se s mimořádným mistrem humoru a satiry navždy rozloučila jeho rodina a nejbližší přátelé.
Ja som optimista:
Vložil: Adina Janovská