Megalitické záhady v japonských hradech. Kde se vzaly vyspělé technologie? S cestovatelem Milošem Beranem podruhé do Japonska

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Ósacký hrad

FOTOREPORTÁŽ V tomto dílu seriálu se ještě zdržíme v Ósace a dozvíte se něco o zámku v Ósace a záhadných gigantických kamenných blocích, které se nacházejí v jeho obvodových zdech. Gigantické žulové kamenné bloky lze najít také v obvodových zdech Cisařského paláce v Tokiu.

Tyto záhadné kamenné bloky vypadají jako z úplně jiné doby a jako by sem vůbec nepatřily. Ale nejprve se podívejme na historii hradu v Ósace. Když se řekne slovo hrad, mnozí z vás si jistě vybaví okázalou středověkou pevnost, obehnanou monumentálními hradbami, s bohatě zdobenými hradními síněmi a temnými žaláři, které se nacházejí ve sklepení. Japonské hrady se ale od tohoto popisu dosti liší. Na rozdíl od svých evropských protějšků totiž při obraně nevsázely na mohutnost a výšku svých hradeb, nýbrž spoléhaly na důmyslnou síť bran, nádvoří a slepých cestiček, které ve spirále vedly až k hlavní věži. Nepřátelé, kteří vstoupili do tohoto matoucího labyrintu, tak mohli být neustále zasypávání deštěm šípů.

Noční Ósaka

Navštívíte-li někdy Ósacký hrad, možná budete překvapeni jeho moderním interiérem, v němž mají své místo klimatizace, multifunkční toalety, obří televizní obrazovky či výtahy. Tento hrad je totiž kopií původního hradu z konce 16. století, který byl v roce 1945 srovnán se zemí americkými bombardéry. Vedení města se však se zničením jednoho z historicky nejvýznamnějších hradů v Japonsku nehodlalo smířit, a tak mezi lety 1995–1997 na místě původní pevnosti vyrostla její věrná železobetonová kopie, která je navenek k nerozeznání od původního hradu, uvnitř se pak nachází muzeum věnované historii sjednocování Japonska. Také interiér japonských hradů zeje prázdnotou, zcela v duchu buddhistického a konfuciánského myšlení. Hlavními stavebními materiály byly dřevo a kámen, což je mimo jiné jeden z důvodů, proč se z původního velkého počtu hradů dodnes dochoval jenom zlomek. (zdroj: ZDE).

Největší z kolosálních kamenných bloků v hradbách Ósackého hradu

Ósacký hrad byl původně postaven v roce 1585 na místě bývalého chrámu Hongandži. Stavitelem byl Hidejoši Tojotomi, jeden z nejmocnějších mužů této éry japonských dějin. Ve své době šlo o největší stavbu Japonska. V roce 1615 byl dobyt vojsky šógunátu Tokugawa a vypálen. Klan Tojotomi byl zničen, jeho členové spáchali rituální sebevraždu přímo na hradě. Japonsko následně získalo skutečně pevnou centralizovanou vládu. V 17. století hrad opakovaně vyhořel, až v 19. století v něm začaly vznikat nové budovy, řada z nich ale shořela při dalším velkém požáru roku 1868. Zůstala stát pouze kamenná věž, která je dominantou hradu dodnes. V letech 1870–1945 pevnost užívala japonská armáda. V roce 1931 byl přitom částečně zpřístupněn veřejnosti. Po druhé světové válce se stát rozhodl celou pevnost zrekonstruovat.

Vrabec na sakuře

Obranné kamenné zdi s příkopy, které se tyčí kolem Ósackého hradu, jsou skutečně velkolepé. Příkopy jsou 70 až 90 metrů široké a zdi po obou stranách, zbudované z žulových bloků,  se tyčí do výše až 20 metrů. Celková délka kamenných zdí se blíží 12 kilometrům a celkový počet žulových bloků, použitých na jejich stavbu, se odhaduje na 500 tisíc až jeden milion. Řemeslná úroveň práce kameníků je na špičkové úrovni a výsledek je skutečně dechberoucí. Opravdu překvapující ale je, že tyto zdi obsahují 15 kamenných bloků o váze vyšší než 50 tun a pět skutečně kolosálních bloků s váhou přes 100 tun! Největší z těchto gigantických bloků se nachází vedle brány Sakura. Nazývá se Takoishi, v angličtině Octopus Stone, podle přirozené kresby v levém rohu, která někomu připomíná chobotnici. Někdy je označován také jako Drum Stone, tedy Bubnový kámen. Nalevo od něj se nachází třetí největší z těchto kamenných bloků, v angličtině označovaný jako Kimono Sleeve, tedy rukáv od kimona. Váha největšího bloku Takoishi je odhadována někde mezi 108 a 130 tunami. Má impozantní rozměry  5,5×11,7 metru, ale šířku pouze 70 až 90 centimetrů. Tento kamenný plát má povrch 54 metrů čtverečních.

Rekonstrukce polygonální žulové zdi v areálu Ósackého hradu

Existuje celá řada teorií o původu a stáří těchto kamenných bloků, ale ještě více otázek zůstává nezodpovězeno. Disponovali Japonci v 15. a 16. století skutečně technologiemi pro těžbu, opracování a transport těchto obrovských kamenných bloků? Pravděpodobně se jedná opět o žulu, ale nepodařilo se mi to ověřit z žádných spolehlivých zdrojů. Jaké důvody mohly vést Japonce k použití takto obrovských kamenných bloků, které se tak obtížně transportují a manipulace s nimi není jednoduchá ani se současnou technikou?

Herna deskových her v Ósace

Našli bychom odpovědi na tyto otázky v kamenolomech z období stavby hradu? Některé z kamenolomů, které byly používány pro těžbu žuly, použité při výstavbě hradu v  Ósace klanem Terazawa v 17. století, byly totiž identifikovány v různých místech Japonska pomocí speciálních značek, vyrytých do kamenných bloků.  Nejedná se o pozůstatky dřívější vyspělé civilizace, která zde kamenné bloky zanechala a později vymizela? Japonští stavitelé mohli původní bloky nalézt a pouze opětovně využít.

V době květu sakur se japonské dívky a ženy rády oblékají jako gejši

Císařský palác v Tokiu je hlavní rezidencí japonského císaře. Obklopuje ho rozsáhlý park. Dovnitř vás však pustí jen při mimořádných příležitostech, jinak je celý komplex pro veřejnost uzavřen.  Císařský palác byl vybudován na pozůstatcích hradu klanu Edo, jehož stavba byla dokončena v roce 1457. Část zdí, obklopujících areál Císařského paláce, je zbudována s použitím vyspělé technologie z polygonálních žulových bloků, které jsou dokonale provázány a dosedají na sebe s milimetrovou přesností, bez použití malty. Tento styl staveb známe velmi dobře z mnoha míst třeba ve starověkém Egyptě, Peru, nebo Bolívii. Typickými příklady jsou pevnost Sacsayhuamánu u peruánského města Cusco, předincké části Machu Picchu, či nejstarší chrámy v Egyptě. Zdědili tyto objekty či technologie nějakým způsobem japonští stavitelé 15. století?

Japonský hřbitov

Tuto hypotézu by podporoval i nález typických kovových svorek mezi kamennými bloky, které jsou typickým znakem řady záhadných megalitických staveb v Egyptě, Peru, Bolívii a celé řady starověkých staveb na celém světě, zde v Tokiu  (zdroj ZDE). Tyto úvahy mohou pro mnohé znít jako fantazie.  Jak však uvidíte v jednom z následujících dílů, civilizace s velmi vyspělými technologiemi opracování žuly a dalších druhů kamene ve starověku v Japonsku, podobně jako na mnoha jiných místech světa, evidentně existovala. Z Ósaky se však budeme muset přesunout o kousek dál do Asuky. Tam najdeme skutečné megalitické perličky, ze kterých spadne brada i celé řadě zarytých skeptiků.

Vložil: Miloš Beran