Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Obří lidožravé hady a další hrozivá plazí monstra možná stále ukrývají jihoamerické pralesy. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl sedmý

04.07.2021
Obří lidožravé hady a další hrozivá plazí monstra možná stále ukrývají jihoamerické pralesy. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl sedmý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Vůbec nejdelším hadem je současnosti je až deset metrů dlouhá krajta mřížkovaná z Asie. Také ona bývá obviňována z lidožravosti.

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás provádí spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

O obřích a samozřejmě lidožravých hadech toho bylo už napsáno mnoho. Skutečnost je ale často zajímavější než všechny legendy a mýty. V roce 2009 našli američtí paleontologové na severu jihoamerické Kolumbie neuvěřitelné plazivé monstrum. Had, který měřil nejméně třináct metrů a vážil hodně přes jednu tunu, dostal také patřičně bombastické a komplikované jméno Titanoboa cerrejonensis. I když to byl obr nad obry, schopný bez větších problémů pozřít zvíře velikosti krávy, nelišil se příliš od dnešních anakond. Byl jenom dvakrát tak dlouhý a pětkrát těžší.

Zřejmě nejšílenějším svědectvím o hadích monstrech je však oficiální vojenské hlášení, které přišlo v roce 1954 od hranic s Francouzskou Guyanou. Důstojníci brazilské pohraniční jednotky v něm píší o boji s obrovskou anakondou, která během výcviku napadla jednoho vojáka. Proti moderním zbraním však pochopitelně nemělo ani toto gigantické monstrum šanci, a tak bylo rozstříleno. Při pozdějším měření bylo zjištěno, že obr měří bez pár centimetrů celých čtyřicet metrů! Bylo proto zcela pochopitelné, že tak obrovský had, vážící jistě několik tun, nemohl být odtransportován do civilizace. Velící důstojník si byl patrně vědom, že mu toto zprávu nikdo neuvěří, a tak ji nechal podepsat celou četou vojáků. To je jistě výmluvný doklad, a to i přesto, že se na vojně dá ledacos nařídit rozkazem.

 

Obří hadi fascinují lidi odjakživa. Na snímku je albín kobry královské, která je na mnoha místech považována za posvátnou. Kobra královská dorůstá do délky až pěti metrů.

Odvážný anglický plukovník Percy Fawcett, který nenávratně zmizel v zeleném pekle amazonského pralesa, popsal své setkání s obřím anakondou takto: „Lehce jsme proplouvali po líném toku, ne příliš daleko od ústí do Ria Negra, když se náhle téměř těsně u člunu objevila trojúhelníkovitá hlava a vlnící se tělo. Byla to gigantická anakonda. Skočil jsem po pušce, když již začala vylézat na břeh, a aniž jsem se příliš zdržoval mířením, vpálil jsem jí kulku do páteře, tři metry za tou příšernou hlavou. V okamžiku vystříkl gejzír pěny a následovalo několik silných úderů do kýlu člunu. S velkými obtížemi jsem přiměl svou indiánskou posádku, aby obrátila ke břehu. Byli poděšeni a obraceli oči v hrůze tak, že jim bylo vidět jen bělmo. Vystoupili jsme na břeh a přiblížili se opatrně k plazovi. Již se nehýbal, jen jeho tělem probíhaly od shora dolů občasné záchvěvy jako návaly větru. Tak, jak ho bylo možno změřit, vyčníval z vody délkou 13,5 metru a 5,1 metru leželo v řece. Celková délka tak činila 18,6 metru. Jeho tělo nebylo nikterak tlusté vzhledem k tak obrovské délce – nebylo širší než třicet centimetrů v průměru – ale plaz zřejmě již dlouho nepozřel žádnou potravu. Tak obrovské exempláře jako tento nejsou příliš časté, ale stopy nalezené v močálech podporují tvrzení indiánů, že anakonda někdy dosahuje tak nesmírné velikosti, že ta, kterou jsem zastřelil, by byla trpaslíkem. Zavítat do království takové anakondy je zahrávání si se smrtí.“

Další zpráva už je o něco uvěřitelnější. Ve výčepech a barech kolumbijského Ibagué byla kolem roku 2000 jediným tématem hovoru anakonda, která údajně zardousila dvaadvacetiletého mladíka. Tělo nešťastného muže bylo objeveno na břehu jezera a soudní pitva prokázala, že zemřel v důsledku mechanického udušení. Mladíkův zdrcený otec trval na tom, aby prokuratura vyšetřila, co vlastně zabilo jeho syna, ale nikdo nebral vážně jeho svědectví, že to byl ohromný plaz. Někteří domorodci tehdy tvrdili, že spatřili hada mimořádných rozměrů a jiní ujišťovali šokované posluchače, že je tento obří plaz zelený a chlupatý. Je nutno připomenout, že takového hada věda doposud nezná.

 

Anakonda velká váží až čtvrt tuny a je schopna zardousit a pohltit i člověka. Snímek byl pořízen na řece Rio Negro v brazilské Amazonii. Anakonda je však pouhým trpaslíkem proti nedávno objevenému hadovi rodu Titanoboa. 

Další pověst o podivných hadech zvaných mboi-péva k nám přivezl legendární cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Historku vyslechl na počátku dvacátého století u jednoho z klanů paraguayských indiánů Kaďuveo, jimž tehdy vládl kazik Baidžokigi. Hadi mboi-péva jsou prý velmi nebezpeční a zákon krevní msty je u nich daleko silnější než u lidí. Zabije-li nějaký lovec mboi-pévu, musí se mít na pozoru. Druh zabitého hada jde totiž po jeho stopách tak dlouho, až ho buď zabije, nebo sám zahyne.

Zprávy o plazících se gigantech přicházejí občas i z Afriky. V konžské provincie Katanga byl pozorován obří had, který měřil více než patnáct metrů. Tvrdí to alespoň jeho objevitel, belgický plukovník van Lierd, který monstrum spatřil v roce 1959 během vyhlídkového letu, kdy jeho malá helikoptéra kopírovala terén. Monstrum se prý z pralesní mýtiny z ničeho nic vztyčilo do úctyhodné výšky a dokonce to chvíli vypadalo, že chce vrtulník napadnout. Šokovaný van Lierd urychleně zvedl svůj stroj do výšky. Vzápětí se však otočkou vrátil a pořídil několik značně nekvalitních snímků patnáctimetrové příšery, která již opět spořádaně ležela na své mýtině. Zatím největším doloženým africkým hadem je až osmimetrová krajta písmenková. Z míst, kde je krajta písmenková posvátným zvířetem, možná právě díky tomu stále přicházejí zprávy, že tam několikrát napadla a pohltila malé děti a v jednom případě i starou nemocnou ženu. V žaludku jedné velké krajty písmenkové byl dokonce nalezen levhart! Stejně špatnou pověst má i nejdelší had světa krajta mřížkovaná z Asie. I ta bývá často obviňována z lidožravosti.

Na březích Horního Nilu v Súdánu zase domorodci hovoří o gigantickém obojživelném plazovi jménem lau, který údajně obývá zdejší močály. Jeho délku popisují různě, mezi dvanácti a třiceti metry, ale shodují se v tom, že trup má silný asi jako osel a jeho hlava se zlým výrazem se podobá hlavě hada. Lau má prý také jakási velká chapadla nebo snad ostny, kterými se sápe po kořisti. Jistý belgický úředník prý tvrdil, že několikrát viděl lau v močálu a vystřelil na něj.

 

Asijské tržnice nabízejí řadu překvapení. Hadi, zcela bez rozdílů velikosti a jedovatosti, se zde hbitě nakrájejí do hrnců a uvaří. Jejich maso patří k delikatesám.  

Svéráznou kategorií mezi příšerami jsou zajisté mořští hadi. Mořští vodnáři a vlnožilové skutečně existují, ale většinou nepřesahují dva metry. Francouzský dobrodruh Le Serrec se však 12. prosince 1960 u australského pobřeží nedaleko Queenslandu setkal s něčím daleko děsivějším. Le Serrec a jeho početná rodina prý spatřili podivnou hadovitou příšeru, pro niž se časem vžila přezdívka Le Serrecův mořský had. Jako první údajně zahlédla příšeru jeho manželka Raymonda. „Byli jsme zděšeni, pouze děti zůstaly klidné, protože si zřejmě myslely, že je to žralok nebo velryba, na které si už dávno zvykly. Podivné zvíře se pohnulo a my jsme se začali pomalu přibližovat. Když jsme se přesvědčili, že nás živočich nevidí, a když jsme si všimli široké rány v jeho boku, rozhodli jsme se k akci. Vysadili jsme na břeh děti a s fotoaparáty jsme se vydali k netvorovi. Fotografovali jsme ho půl hodiny. I když se nám zdálo, že je mrtev, rozhodli jsme se, že se ho pro jistotu nebudeme dotýkat. Potom jsme se s Hankem rozhodli, že uděláme několik snímků pod vodou. Byla tam hloubka tři metry a kalná voda. Abychom mohli fotografovat, museli jsme se k tvorovi přiblížit na šest metrů. Ale vtom hrozivě rozevřel tlamu. Stěží jsme přemohli strach, ale pár snímků jsme ještě udělali, ale když se nestvůra začala pomalu obracet na naši stranu, dali jsme se na panický útěk,“ tvrdil Le Serrec. Z loďky viděla Le Serrecova žena, jak se podivný tvor skryl v hloubce. Pohyboval se však velmi neobratně, protože byl zcela jasně zraněn, a dělal klikaté pohyby, připomínající pohyby úhoře či hada. „V průběhu několika dní jsme pozorně hledali příšeru po všech okolních plážích,“ tvrdil dále Le Serrec a dodal: „Usoudili jsme, že se na mělčině objevila kvůli ráně způsobené lodním šroubem nebo předním nárazem lodě. Tvor oslabený zraněním se stal cílem útoků drobných i větších vodních dravců. Při hledání úkrytu se zřejmě dostal až do míst, kde jsme ho viděli a kde jsme ani jednou nenarazili na dravou rybu. Celková délka zvířete se pohybovala v rozmezí dvaadvacet až čtyřiadvacet metrů, mělo černou barvu s hnědými pruhy po každém půl metru. Samotný trup byl dlouhý asi osm metrů a přecházel do ohebného, silného ocasu. Oči byly bledě zelené s černými, svislými zorničkami. Naše zraky však byly připoutány hlavně k rozevřené tlamě příšery, takže jsme mnohé přehlédli.“

Daleko prozaičtěji skončilo před časem setkání se záhadnou příšerou v zatopené štěrkovně u německého Ausburgu. Během jednoho klidného odpoledne zahlédli výletníci velké hadovité stvoření, které se svíjelo ve vodě. Nějaký bdělý a disciplinovaný německý občan, který se ze šoku vzpamatoval jako první, odběhl do telefonní budky a přivolal policisty. Ti vzápětí přijeli a z vody vytáhli velký exemplář jihoamerického hroznýše královského, kterého jeho majitel pustil během parného dne do chladivé vody, aby se šupinatý miláček osvěžil. Nebylo by někdy lepší nechat záhady tak, jak jsou, a ušetřit si rozčarování z jejich vyřešení? Dnes by se možná ve znaku Ausburgu skvělo tajemné vodní monstrum s baziliščím hřebenem, dvěma křídly a čtyřmi ploutvemi!

 

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma