Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Podivní obří ptáci brázdí nebe a vyhlížejí kořist. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl šestý

27.06.2021
Podivní obří ptáci brázdí nebe a vyhlížejí kořist. Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl šestý

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Harpyje je nejsilnějším dravým ptákem světa

Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.

V tomto dílu budeme muset pozvednout hlavy vzhůru k nebi, abychom zahlédli mýtická okřídlená monstra. Zpráv o nich je celá řada a některé z nich jsou hodně děsivé. Slyšeli jste už o opeřených únoscích z Illinois? Tito monstrózní ptáci byli hlavními aktéry nervy drásajícího děje, který se odehrál v roce 1977 ve městě Lawndale. Obětí byl desetiletý Marlon Lowe, kterého při hře na zahradě rodičů napadli dva obrovští černí ptáci. Jeden z nich pak popadl dítě do svých pařátů a vznesl se s ním několik metrů do vzduchu. Asi po dvanácti metrech okřídlená obluda chlapce pustila a společně se svým druhem zmizela za obzorem.

Marlonovi rodiče Jake a Ruth Loewovi viděli sice společně se dvěma přáteli hochův zápas, ale doběhli mu na pomoc až ve chvíli, kdy se kopnutím zbavil svého opeřeného trapiče. Marlon byl naštěstí zraněn jenom lehce, horší to však bylo s jeho psychikou. Ubohého chlapce totiž po tomto přízračném zážitku ještě dlouhou dobu trápily děsivé noční můry. Podle popisu, který rodina dodala tisku, se příšery nápadně podobaly kondorům kalifornským s více než třímetrovým rozpětím. Tito obří ptáci však byli v té době už ve volné přírodě dávno vyhubeni. Nebo snad ne?

Věda nicméně zná ze zkamenělin vyhynulé dravé ptáky, kteří jsou téměř trojnásobně tak velcí jako kondoři. Kosterní pozůstatky zatím největšího létajícího ptáka o rozpětí křídel téměř osm metrů byly nalezeny v Argentině. Maximální hmotnost tohoto netvora mohla podle odhadů dosáhnout až 100 kilogramů. Vědci vypočítali, že letky jeho křídel byly přes 150 centimetrů dlouhé a dvacet centimetrů široké. Kdyby si z takových ptačích per vyrobil indiánský náčelník čelenku, měl by nepochybně co dělat, aby ho zvedající se vítr neodfoukl pěkně daleko. Létající monstrum, kterému to všechno patřilo, náleží k druhu Argentavis magnificus. Největší dnes žijící létající dravý pták je kondor obrovský, který dosahuje maximálního rozpětí něco přes tři metry při hmotnosti asi patnácti kilogramů. Není jistě bez zajímavosti, že je s argentavisem poměrně blízce příbuzný.

Stavba obrovské, šedesát centimetrů dlouhé lebky argentavise, zakončené hákovitým zobákem, nasvědčuje tomu, že byl hrozivým predátorem, před nímž neobstála ani větší zvířata. Stačí si jen připomenout, jakých výkonů jsou schopni dnešní, o mnoho menší, draví ptáci. Za prokázaný se například považuje případ z roku 1832, kdy obrovský orel mořský odnesl z farmy jejích rodičů čtyřletou norskou holčičku Svanhild Hansenovou. Nesl ji celých 1,6 kilometru, a pak ji pustil na úzkou římsu pod svým hnízdem. Kroužil pak nad ní do té doby, dokud nebyla nezraněná holčička zachráněna.

Nejsilnější draví ptáci na světě harpyje (Harpia harpya) z pralesů Jižní Ameriky jsou samozřejmě vědě velmi dlouho známi. Na impozantní zobák harpyje se ostatně můžete podívat na doprovodném snímku k tomuto článku. Slavný český zoolog Zdeněk Vogel po svém návratu z delty Orinoka (v první polovině sedmdesátých let dvacátého století) hovořil o misionáři ověřených únosech malých indiánů velkými harpyjemi. Dokonce tvrdil, že se setkal s mužem, jehož hlava byla pokryta strašlivými jizvami po napadení harpyjí. V samotné Amazonii se prý občas vykládají neuvěřitelné historky o jakémsi muži, který se snažil vybrat harpyjím hnízdo, a byl pak napaden. Rozběsněná samice mu údajně vrazila drápy do očních důlků a oslepila ho. Potom ho prý obrovskou silou odtrhla od stromu a bezmocné tělo chvíli držela ve vzduchu, aby pak ubožáka pustila z výšky na zem. Ať už těmto tvrzením a indiánským legendám věříme, nebo ne, skutečností zůstává, že se harpyje stala vítězem v pomyslné ptačí soutěži o nejtěžší zabitou a odtransportovanou kořist. Největší obětí, o které se prokazatelně ví, že ji v přírodě zabil a odnesl dravý pták, byl totiž sedmikilový samec vřešťana, kterého v peruánském národním parku Manu usmrtila a eskortovala právě harpyje.

 

Jihoameričtí indiáni o pralesní harpyji vyprávějí neuvěřitelné příběhy. Pravdou ovšem je, že jim občas unese malé dítě.

Jihoameričtí indiáni o pralesní harpyji vyprávějí neuvěřitelné příběhy. Pravdou ovšem je, že jim občas unese malé dítě.

Zdaleka nejšílenější příběh o dravém ptákovi přinesl do Evropy praotec všech velkých cestovatelů Marco Polo. Ve svém proslaveném díle nazvaném Milion píše o Ruchchovi proslulý cestovatel Marco Polo: „Vypravují pak tito lidé, že v jisté roční době přilétají z jihu jacísi podivuhodní ptáci, které nazývají Ruchch. Podobají se orlům, jsou však nesrovnatelně větší a jsou tak velcí a silní, že prý svými spáry uchopí slona, vynesou ho do výše a pustí, takže se slon zabije. Pak prý se snesou na jeho tělo a pasou se na něm. Ti pak, kdož viděli ty ptáky, popisují, že když rozevřou křídla, měří od jednoho konce ke druhému šestnáct stop – a jejich peří je prý dobře na osm stop dlouhé a tlusté podle toho.“ 

Zajímavě o ptáku Ruchchovi vypraví také Kniha tisíce a jedné noci: „Když zůstal Sindibád námořník opuštěn svými přáteli na jednom ostrově, spatřil v dálce velkou bílou kopuli a na sklonku dne mu náhle velký mrak zahalil slunce. Kopule byla jedním z vajec Ruchchových. Sindibád se pomocí turbanu přivázal k obřímu spáru ptáka, který vzlétl, nevěda o něm, a zanechal ho na vysoké hoře.“ Na jiném místě Kniha tisíce a jedné noci podotýká, že Ruchch krmí svá mláďata slony.“

Mýtus, nesmysl? Pokud se vrátíme do dávné minulosti, zjistíme, že by i tato vysoce nepravděpodobná legenda mohla mít reálné jádro. Nebudeme však spekulovat nad zvířaty, která by teoreticky mohla žít, ale obrátíme se přímo k fosilním pozůstatkům tvorů, kteří naši zemi kdysi skutečně obývali. Představte si argentavise s osmimetrovým rozpětím a trpasličího slona Elaphas falconeri o velikosti poníka. (Pozůstatky tohoto evropského miniaturního slona byly nalezeny na Sicíliii a Maltě.) Teď už jistě není představa monstrózního ptáka, odnášejícího do svého hnízda bránící se mládě droboučkého chobotnatce, tak úplně nereálná!

 

Vyhynulý trpasličí slon druhu Elaphas falconeri o velikosti poníka se mohl stát snadnou kořistí obřích pravěkých ptáků.

Vyhynulý trpasličí slon druhu Elaphas falconeri o velikosti poníka se mohl stát snadnou kořistí obřích pravěkých ptáků.

Za další příšerou se musíme vypravit na Nový Zéland. Poukai nebo také Te Hokioi je totiž děsivá nestvůra z maorského folklóru, která přepadávala a lovila lidi v horách a ve svých pařátech dokázala bez problémů unést i malé dítě. Není jistě bez zajímavosti, že na Novém Zélandu žil ještě v patnáctém století největší orel na světě, kterého jeho objevitel Julius von Haast pokřtil učeným jménem Hagapornis mooeri. Daleko známější je však pod jménem Haastův orel. V roce 2009 tento superdravec, který dosahoval hmotnosti až dvacet kilogramů při třímetrovém rozpětí křídel, doslova kraloval světovým médiím. V tomto roce totiž australští a novozélandští vědci provedli jeho rekonstrukci, jejíž počítačová vizualizace všechny šokovala. Haastův orel se zde totiž nejeví jako mrchožrout, ale jako jeden z nejmocnějších opeřených dravců světa, který lovil obří nelétavé ptáky rodu Dinornis, známější jako moa. Haastův orel číhal na tyto čtvrttunové a možná až čtyři metry vysoké giganty na vyvýšeném místě. Když nějakého nešťastného moa zahlédl, vzlétl ze svého posedu, v prudkém letu na něj dopadl a zaťal mu ostré drápy do zadní části těla. Nabroušené pařáty pronikly dovnitř těla a poškodily vnitřnosti. Nezřídka prorazily i kost. Moa pak zpravidla podlehl svým těžkým zraněním a Haastův orel mohl začít hodovat na obří mrtvole. Podle některých názorů má vymření gigantických orlů na svědomí právě vyhubení jeho monstrózní kořisti.

Další pozoruhodnou agenturní zprávu o obřích opeřencích přinesly ke konci roku 2002 snad všechny světové deníky.

„K malému letadlu přirovnávají vesničané dravce s údajným rozpětím křídel téměř 4,5 metru, který byl již několikrát spatřen na jihozápadě Aljašky. Obrovského okřídleného tvora, podobného vyhynulému ptakoještěru, spatřili v minulých dnech několikrát vesničané žijící na jihozápadě Aljašky. Lidé z okolí vesnic Togiak a Manoko tvrdí, že zahlédli zvláštního ptáka, který byl mnohem větší než všechno, co kdy v životě viděli,“ uvádí agenturní zpráva a pokračuje:

„Nejdříve jsem myslel, že je to jedno z těch starších malých letadel typu Twin Otter,“ řekl místním novinám Anchorage Daily News jeden ze svědků, Moses Coupchiak, na kterého se prý obrovský pták řítil, když ve svém traktoru pracoval na poli. „Namísto toho, aby to doletělo až ke mně, zatočilo to doleva a já jsem teprve tehdy rozpoznal, že to není letadlo.“ Pták podle Coupchiaka odletěl za kopec a tam zmizel. Farmář proto ihned rádiem varoval lidi ve vesnici Togiak, aby své děti raději nepouštěli ven. Vědci jsou zprávami o záhadném stvoření zmateni. Nepochybují, že lidé v oblasti okolo aljašského města Dillingham viděli obrovského okřídleného tvora, pravděpodobně dravce. Biologové a další znalci aljašské fauny se nicméně domnívají, že nemohl být tak velký, jak svědci tvrdí. Další z místních obyvatel, pilot John Bouker, nejdřív zprávám o záhadném ptákovi nevěřil, sám ho ale spatřil při jednom ze svých letů. „Viděli ho všichni lidé v letadle, je opravdu obrovský,“ řekl Bouker. Podle něj měl pták rozpětí křídel přibližně stejné jako jeho letadlo Cessna 207, což je téměř 4,5 metru. Jeden z cestujících na palubě letadla prohlásil, že tajemný pták vypadal jako orel a byl velký asi jako miniaturní dvoumístné letadlo Super Cub. Podle biologů nejde o nějakého zvláštního tvora, ale nejspíš o obrovského mořského orla, zvláštní druh s rozpětím až 2,5 metru, který žije v Asii a patří k největším orlům na světě. „Lidé, kteří spatří jen na malý okamžik určité zvíře, ne vždy správně odhadnou jeho velikost, ale v tomto případě je to velmi zvláštní, protože lidé žijící v této oblasti vědí přesně, jak orel vypadá,“ prohlásila bioložka Karen Laingová a dodala, že neví o existenci žádného ptáka, který by byl dvakrát větší než orel.

 

Jenom některé druhy létajících plazů pterosaurů (na snímku) trumfly osmimetrové rozpětí  největšího létajícího ptáka všech dob argentavise.

Jenom některé druhy létajících plazů pterosaurů (na snímku) trumfly osmimetrové rozpětí  největšího létajícího ptáka všech dob argentavise

A na závěr bych se s vámi rád rozloučil jednou skutečnou kryptozoologickou lahůdkou. Jakási podivná bezhlavá příšera vyděsila manžele Scaberryovy a jejich dva přátelé 15. listopadu roku 1966. Když se vůz Scaberryových přiblížil k bývalé továrně u Point Pleasant v Západní Virginii, povšimla si posádka auta děsivé, jakoby bezhlavé příšery s dvěma obrovskými křídly. Udivený řidič pak auto přibrzdil, aby si všichni obludu v klidu prohlédli, a v tom se začalo podivné monstrum s červenýma zářícíma očima pomaličku batolit k vozu. To však už bylo na nervy vyděšené posádky zřejmě příliš. Šofér dupl na plyn a hbitě otočil vůz. Bezhlavá obluda však s nimi zřejmě ještě neskončila. Rozepjala křídla a jala se nešťastníky pronásledovat. Aby toho nebylo málo, vydávala při tom ohlušující řev, při němž všem účastníkům honičky tuhla krev v žilách. Zřejmě nejreálnější vysvětlením tohoto okřídleného fenoménu bude nějaký větší exemplář výra virginského, který se, jak už ostatně jeho jméno napovídá, v oblasti vyskytuje. Zejména v letu musí tito mohutní výři působit velmi impozantním dojmem, neboť mají i mimořádně velké rozpětí křídel a jejich tlumené „hů-hů!“ se rozléhá do značné dálky. Občas se navíc výři ozývají i jakýmsi strašidelným řehtáním, které nemusí být nočním chodcům nebo vyděšeným automobilistům dvakrát příjemné. Pro tuto teorii by svědčila i skutečnost, že velké výří oči při nasvícení baterkou září jasně rudou barvou. Daleko zajímavějším řešením záhady s bezhlavým a ječícím strašidlem by však mohl být také nějaký doposud neznámý druh monstrózní sovy. Vítejte v podivném světě okřídlených záhad!

 

Vojtěch Alberto Sláma

Jihoameričtí indiáni o pralesní harpyji vyprávějí neuvěřitelné příběhy. Pravdou ovšem je, že jim občas unese malé dítě.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace