Jak počítat procenta v rasově korektní době. Komentář Štěpána Chába
komentář
25.06.2021
Foto: TV Channel 5
Popisek: Momentka ze seriálu Anna Boleynová
Britský miniseriál Anna Boleynová pojednává o britské královně z 16. století. Centrem je slabost mužů, v tomto případě krále, a síla ženy, tedy královny. Kontroverzí seriálu je skutečnost, že královnu si zahrála jamajská herečka tmavé pleti a že středověkou Británii seriál naplnil černochy na celé škále společnosti. Od šlechty, po dělníka.
Chápu úmysl tvůrců. Vytvořit ideologicky (ne)vyvážený paskvil, kterému se bude u politruků tleskat, mezi běžným lidem pak zapadne jako bolševický propagandistický film Botostroj z éry našeho budování ideologických paskvilů. Jen je škoda, že politrukům nedochází, že takhle to prostě nefunguje. Takovým způsobem se totiž buduje spíše rezignované ignorování a postupné nakrkávání. Ale čert vem celý seriál, já bych se zaměřil na mezinárodní filmovou databázi IMDb. Tam dochází ke kouzlům věru nevšedním.
Čarování s procenty
Seriál má na IMDb k dnešnímu dni hodnocení 6,9 z 10. Podle všeho je tedy silně nad průměrem. Sami diváci jej tak přece ohodnotili. Jenže když se prokliknete k jednotlivým hodnocením, dojdete ke kurióznímu zjištění. 17 572 diváků z celkového počtu 19 989 udělilo seriálu jednu hvězdičku z deseti. Tedy nejnižší možné ohodnocení. 1 660 diváků pak udělilo seriálu dvě hvězdičky z deseti. 433 diváků pak dalo seriálu tři hvězdičky z deset. To máme dohromady 19 665 tří nejnižších možných hodnocení z celkového počtu 19 989. Nejvyšší hodnocení udělilo seriálu jen 132 diváků. Přesto má seriál celkové hodnocení 6,9.

Seriál by podle běžného počítání procent skončil s hodnocením někde kolem 1,4 a začal by se vyjímat v žebříčku nejhorších seriálů na čelných místech. Ovšem filmová databáze IMDb použila inkluzivní výpočet procent, kde je nutné zahrnout do kalkulace i pojmy čistě nematematické. Rovnoprávnost, diverzita, rasa, pozitivní přínos pro uvědomělého diváka, agenda Black Lives Matter i #MeToo, aktivismus a trocha toho fanatismu. Výsledek je pak patrný. Z nejhoršího seriálu v žebříčku hodnocení se Anna Boleynová vyhoupla mezi ty nadprůměrné. Báječné. Úkol splněn a jdeme na další pětiletku. V mnohém to připomíná další krátké filmové dílo, které si s ideologicky zabarvenou matematikou také hraje.
Samozřejmě, že je v diváckých hodnoceních hlavně odpor k seriálovému kejklaření s historií a násilné počernošťování dějin, ale i to patří do hodnocení a postojů diváků. Podle ideologicky nezaujatých recenzí, které se věnovaly čistě hodnocení filmařiny, se jedná o seriál průměrný a nevybočující z řady.
Počty s režimem
Nedá se svítit, před třiceti lety jsme přestali počítat v matematice, za jak dlouho tři dělníci splní pětiletku. Nyní budeme přepočítávat v učebnicích pro základní školy počet černochů a homosexuálů při další pětiletce, protentokrát ideologicky nepraktické. Při předchozím režimu se alespoň počítalo, za jak dlouho rolník sklidí, tedy výpočet vlastně praktický a vycházející z reality. Nyní budeme v učebnicích přepočítávat černochy a homosexuály na demonstraci proti kapitalistické, tedy bílé, výrobě elektřiny. Dovolím si poznamenat, že jsem si na sklonku roku předplatil Netflix. Po dvou měsících jsem předplatné zhnuseně odhlásil, protože té převýchovy k lepšímu člověku tam bylo tolik, až se to nedalo vydržet.
Pliváním k lepším zítřkům
Jakmile se začne privilegovat určitá skupina lidí, začínáme si zahrávat s ohněm. Vždycky to vedlo ke krvi v ulicích. A Západ se snaží v rámci historické viny privilegovat dřívější oběti vlastní zvlčilosti. Jenže, jak už je u aktivismu zvykem, zrovnoprávnění nabere rychlost a přehoupne se na druhou stranu. Teď člověk získává ze západní rétoriky pocit, že černoch a homosexuál je víc než ti ostatní. Privilegované menšiny jsou upřednostňované, zbytek společnosti a její historie i kultura jsou poplivávané. Rovnoprávnost přece není o tom, že se na někoho začne plivat. Ale nevím, asi ano. Asi právě v tom je ta rovnoprávnost a rovnost všeobecně. Black Lives Matter. #MeToo. Plivání na všechny strany a snaha fanatickým křikem změnit společnost. Nešlo by to nějak mirumilovněji a bez plivání a křiku? Opravdu ty barikády potřebujeme naprosto u všeho?

Vložil: Štěpán Cháb