Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jsme Češi – nikdy se nevzdáme! Lidice v souvislostech až do dnešních dnů. Svět Tomáše Koloce

komentář 19.06.2021
Jsme Češi – nikdy se nevzdáme! Lidice v souvislostech až do dnešních dnů. Svět Tomáše Koloce

Foto: Památník Lidice

Popisek: Pomník lidickým dětem

Před 79 lety byl spáchán atentát na Heydricha, vyhlazeny Lidice a Ležáky. Shrnu pro vás, co se o souvislostech těchto dějů většinou neví, například: co předtím připravovala česká odbojová skupina Tři králové v Berlíně, jak se český odboj lišil od toho v Nizozemsku, proč parašutista poslaný do protektorátu Čechy a Morava mohl omylem skončit i v Maďarsku, kterého z odbojářů znali osobně Voskovec a Werich, kteří odbojáři odhalení gestapem byli ušetřeni a proč, co v den Heydrichovy smrti projednával Hitler ve Finsku, co slovo LIDICE rozpoutalo v New Yorku a v Latinské Americe...

Do jakého odbojového prostředí parašutisté šli? Na rozdíl od nizozemského odboje, do něhož se už na začátku okupace úspěšně infiltrovali nacističtí agenti a byl zcela pod vlivem Berlína, pražská odbojová skupina Tři králové (Mašín, Balabán, Morávek) dokázala odolávat absolutnímu aparátu Němců tři roky a ve spojení s agentem A 54 Thümmelem, který byl elitním členem Hitlerovy tajné služby (Abwehru) mj. postupně varovat před okupací všechny západoevropské země, včetně Británie, která možná právě díky tomuto varování okupaci odolala. Mašínův švagr Ctibor Novák měl matku Němku, dal se naoko k Němcům už ve 30. letech, stal se tlumočníkem v Heydrichově RSHA a v roce 1939 měl připraven výbuch berlínského Anhaltského nádraží právě ve chvíli, kdy tam měl se svým vlakem vjet Himmler. Himmler jel nakonec jinudy, nádraží ale vyletělo do povětří stejně jako předek budovy Ministerstva letectví. V době, kdy si Německo se SSSR dělily Polsko, tyto akce Němce překvapily a otřásly jimi - a navíc až do konce války Novákovi nic nedokázali. (Krk mu zlomil až ozbrojený odchod jeho synovců bratří Mašínů v 50. letech, který ho i s jeho sestrou, Mašínovou ženou, stál život.)

Samotná mise parašutistů v tehdejších podmínkách nebyla snadná ani po technické stránce: z rozhovoru s parašutistou Rudolfem Pernickým (1915 – 2005) z výsadku Tungsten, který sám po výsadku 100 km od cíle utrpěl omrzliny po týdenním nočním pochodu prosincovým sněhem, vím, že trefit místo výsadku se téměř nikdy nepovedlo, a byly případy, že namísto v Protektorátu byli parašutisté shozeni kupříkladu ve fašistickém Maďarsku, kde byli pro rozdílnost jazyka odsouzeni k rychlé smrti. Naproti tomu opakované klišé, že český prostor byl profízlovanější než jiné okupované země, nebyl pravdivý: Kupříkladu skupina, která byla namísto u Chrudimi shozena u 40 km vzdálených Poděbrad se hladce zachytila v Pardubicích a okolí. Semtěšský farář František Dobiáš dal parašutistům křestní listy zemřelých osob, na jejichž základě si mohli dát vystavit zcela pravé doklady, a majitel restaurace Veselka (kterou mimochodem koupil od prvního české letce Jana Kašpara a kde během svého hostování ve východních Čechách měli ve zvyku hodovat V+ W) Arnošt Košťál (ještě v roce 1960 se neobeznámený Voskovec ptal z New Yorku v dopise Wericha, co dělá ten skvělý Košťál – který v té době byl už 18 let mrtev) dokonce parašutistu Josefa Valčíka zaměstnal jako vrchního, kterého si oblíbili zejména místní gestapáci (!). Půl Pardubicka vědělo, že ti muži napojení na restauraci v centru Pardubic jsou britský výsadek. Šlo o skupinu Silver A (Bartoš, Valčík, Potůček), jehož vysílačka v hájovně v Ležácích byla v té době hlavním spojovacím kanálem mezi Protektorátem a Londýnem a sloužila jako komunikační prostředek i poslednímu ze Tří králů Václavu Morávkovi, napojenému na německého agenta A54 Paula Thümmela. Výsadek Silver A celého půl roku nikdo neprozradil - stejně jako ty desítky osob, které znaly atentátníky na Heydricha.

Zajímavou synchronicitou je, že v den Heydrichovy smrti, 4. června 1942, byl Hitler v Helsinkách navštívit vrchního velitele finské armády maršála Mannerheima a během této návštěvy byla skrytým mikrofonem nahrána jediná nahrávka jeho civilního hlasu, v níž mimo jiné prozradil, jakou obavu měl z rudé armády, na níž podle svých slov zaútočil hlavně proto, aby se před Stalinovým plánovaným útokem uchránil a dostal pod svůj přímý vliv rumunské zdroje ropy.

Následkem atentátu bylo vyhlazení zmíněných Ležáků na Pardubicku, ale před nimi ještě Lidic na Kladensku, které ve vedlejším Buštěhradu prožil a později ve svých Zlatých úhořích popsal i Ota Pavel. Obyvatelstvo obou obcí dopadlo následovně: muži od patnácti let výše byli zastřeleni, ženy poslány do koncentračních táborů s poznámkou 'zvláštní zacházení', odkud se jich vrátila jen hrstka, stejně jako dětí, z nichž se zachránily jen ty s 'prokazatelně árijskými rysy'. Jan Werich ve svých pamětech zaznamenal následující zážitek: tradiční newyorský průvod národů, kterým dnešní sídlo OSN odedávna slaví nový rok, viděl 1. ledna 1943 neuvěřitelný výjev: mezi bohatě zdobenými alegorickými vozy jel vůz s nápisem CZECHOSLOVAKIA zcela holý, jen s cedulí, na které bylo napsáno LIDICE. Nacistický tisk, který jinak zcela utajoval zprávy o životě v okupovaných zemích, se sám iniciativně postaral, aby se ve světě vědělo, jak potrestal úspěšný atentát na třetího muže Třetí říše, který byl hlavním architektem holocaustu, byl připravovaný pro protektorství Francie – a o němž se mluvilo i v souvislosti s nástupnictvím po Hitlerovi. Německá kampaň se však obrátila proti svému autorovi: Exilová československá vláda Edvarda Beneše, do té doby pokládaná Spojenci za spíše trpěnou (Beneš přece v roce 1938 dobrovolně rezignoval, načež Hácha 15. března 1939 de iure požádal Hitlera o okupaci sám) se po úspěšném odstranění Heydricha a po Lidicích a Ležácích stala klíčovým partnerem Winstona Churchilla, jíž bylo nasloucháno více, než kupříkladu exilové vládě polské.

A stalo se ještě něco: Ve svém textu Přátelství jsem popsal osudové pletivo, které po vyhlazení Lidic spojilo španělsko-baskickou ves Guernica a české Lidice: "...26. dubna 1937 poslal Adolf Hitler do Pyrenejí elitní bombardovací letku Luftwaffe, která smetla baskickou vesnici Gernika-Lumo z povrchu Země. Dřív než uplynul rok, vznikl slavný obraz Pabla Picassa Guernica a hra Karla Čapka Matka, která byla zakončena rozhlasovou zprávou o vybombardování horské vesnice. Latinský svět, plný emigrantů z Frankova Španělska, na Čapkovu hru, proti níž tehdy ostře protestoval německý tisk, nikdy nezapomněl, stejně jako nezapomněl na pomoc československých interbrigadistů. Když o pět let později Hitler podobným způsobem jako Guernicu srovnal se zemí jednu vesnici na Kladensku, byla jménem Lidice pojmenována města v Mexiku, Venezuele, Peru, Panamě a Brazílii, a toto slovo, podobné latinským jménům Candice či Felice, se ve Střední a Jižní Americe stalo oblíbeným ženským pojmenováním, které nese například ekvádorská operní pěvkyně Lídice Róbinson nebo kubánská sochařka Lidice Gonzáles Blanco..."

18. června 1942 byli v pražském pravoslavném Kostele Cyrila a Metoděje dopadeni atentátníci na Heydricha - ve chvíli, kdy už skoro prokopali tunel do kanalizace, jímž by uprchli. Protože proces svatořečení v pravoslaví je rychlý a rozhoduje o něm lokální československá církev, zdejší ukrývatelé atentátníků biskup Matěj Pavlík a kněz Vladimír Petřek (mimochodem domácí učitel pozdějšího spisovatele Pavla Kohouta) jsou už dnes svatí. Jelikož mám zvláštní dar poznat lidi, kteří byli u toho, musím říct, že jsem nejen vnuk babičky Boženy Kolocové (1923 – 2007), která, aniž o tom věděla, nosila parašutistům jídlo (chodila tehdy s jedním z jejich spolupracovníků, který jí namluvil, že v tom domě bydlí sestřenice), ale jeden z mých učitelů, Msgre. profesor Karel Vrána (1925 – 2004), který tehdy chodil na Pražské arcibiskupské gymnázium, byl u toho: jel tramvají, která jela kolem, ale byla odkloněna. V hrůze z toho, že jeho rodné vsi Staré Hlíně u Třeboně, kde se právě skrýval, se stane totéž co Lidicím, nakonec přímo na ústředí gestapa v Protektorátu v Petschkově paláci celou síť prozradil příslušník výsadku Out Distance (česky V předstihu) Karel Čurda.

Z parašutistů a jejich spolupracovníků nakonec nepřežil nikdo (přítel mojí babičky Jan Zelenka-Hajský byl zastřelen na útěku v šumavských lesích a má dnes v Praze svou ulici), a z jejich rodin (které většinou neměly o ničem tušení) přežil jen ten, komu gestapáci předvedli uříznuté hlavy parašutistů, a dotazovaný řekl, že žádnou z nich nepoznává. Smrti se vyhnula jen rodina Gabčíkova, která žila v samostatném Slovenském státě, a milenka velitele Silver A Alfréda Bartoše, nadějná filmová herečka Hana Krupková z Pardubic, která se zalíbila vyšetřovateli gestapa Wilhelmu Schultzemu, a ten 'za všechno' u K. H. Franka vyjednal milost pro ni i pro jejího manžela Václava, který skončil 'jen' v koncentráku a díky tomu válku přežil. Několik týdnů života navíc dostala vdaná sestra 'číšníka' Josefa Valčíka ze Silver A Františka Slívková, která byla těhotná a byla popravena až po porodu dítěte, které šlo do adopce a vyrostl z něho zřejmě nejznámější knihkupec mého dětství (který v 80. letech uváděl v televizi nové knihy) Vratislav Ebr (ten zase v dospělosti na vlastní oči viděl upálení Jana Palacha). Pak samozřejmě přežili ti členové sítě, na něž se nepřišlo: mezi nimi i herci Jindřich Plachta a Martin Růžek, částečně též německého původu...

Na závěr pár symbolických souvislostí: Kostel Cyrila a Metoděje, který poskytl atentátníkům azyl, byl pojmenován po bratřích, kteří našemu národu přinesli křesťanství z byzantského východu, za což si v Německu také užili svoje: biskup Metoděj byl na cestě z Říma, odkud si nesl povolení provozovat liturgii v lidu srozumitelném staroslovanském jazyce, zajat konkurenčními bavorskými biskupy, kteří ho dva roky drželi v jámě jako zvěř. Kostel stál v ulici pojmenované po Josefu Resslovi, jehož prvenství ve vynálezu lodního šroubu nebylo nikdy uznáno a on strávil celý život jako správce lesů c. a k. vojenského námořnictva v italsko-slovinsko-chorvatské oblasti zvané Rakouské Přímoří. Přesto byl (spolu například s Pavolem Jozefem Šafárikem, který strávil celý život v srbském Novém Sadě) jedním z průkopníků českého národního obrození mimo vlast: ačkoli se (cca deset kilometrů od Ležáků!) narodil jako syn české matky - a německého otce...

V letech, kdy je český tisk především plný reflexe českého udavačství v době protektorátu a pomníkoboreckých útoků na vítěze druhé světové války, stojí za to si připomenout výkřik parašutistů z krypty katedrály Svatého Cyrila a Metoděje: „Jsme Češi – nikdy se nevzdáme!“ Československu věrní Češi, syn slovenského otce a české matky (Gabčík), ale i Slovák Šafárik, synové z česko-německých rodin - Ressl, Novák, Růžek - i vzácní (pro)čeští Němci jako (Thümmel) se nikdy nevzdali – a jejich příklad je pro naši dnešní dobu stále aktuálnější…

 

Vložil: Tomáš Koloc