Mohli přežít draví dinosauři? Dobře utajené příšery - seriál Krajských listů, díl čtvrtý
13.06.2021
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Švéd Johansson prý v Kongu pozoroval obrovského plaza, jak požírá mrtvého nosorožce
Naše planeta je daleko tajemnější, než si myslíme. Mezi pralesními stromy se ještě dnes možná plíží vědě doposud neznámé velké šelmy a v měsíčných nocích se třepotají velcí vampýři s hrozivým rohem na čenichu, kteří patří k největším letounům světa. Domorodci však mluví o létajících tvorech daleko větších a krvežíznivějších. A co se teprve hemží pod hladinami tropických řek a jezer? Vítejte na stezkách oblud, kterými vás bude provádět spisovatel a kryptozoolog Vojtěch Alberto Sláma.
V tomto dílu se vydáme po stopách údajně přežívajících dravých dinosaurů. Začneme pátrat v Africe, pak se přesuneme do Asie a pátrání zakončíme v amazonských deštných pralesích.
Před mnoha lety přinesly noviny Rhodesian Herald pozoruhodnou zprávu, kterou jim vylíčil Švéd J. C. Johansson. Tento muž, který pracoval jako dozorce v konžské provincii Kasai, tvrdí, že během lovu na slony viděl dravé monstrum, a děsivé setkání vylíčil takto: „Asi padesát metrů od dvou sloních samců jsem uviděl něco neuvěřitelného, nestvůru asi patnáct metrů dlouhou, s ještěří hlavou a ocasem. Najednou nestvůra velkou rychlostí zmizela. Když se můj sluha vzpamatoval, pustili jsme se přes velký močál. Znovu jsme uviděli obrovského plaza, jak trhá kusy z mrtvého nosorožce. Zřetelně jsem slyšel praskání kostí – byl jsem od něho vzdálen necelých pětadvacet metrů. Potom se vrhl do hluboké vody. Největší dojem na mne udělala fenomenální rychlost jeho pohybu.“ Existuje dokonce dobový snímek údajného dinosauřího monstra, hodujícího na nosorožci, který je však jasnou fotomontáží.

Skrývají deštné pralesy dodnes poslední populace dravých dinosaurů?
Slavný zoolog a záhadolog Ivan T. Sanderson si velmi oblíbil mytologického babylonského draka jménem sirruš, o němž se domníval, že by mohl být nějakým přežívajícím dinosaurem.
„Před mnoha lety, když německý profesor Robert Koldewey odkryl v Babylonu slavnou Ištařinu bránu, ukázal se značný počet neobyčejně realistických reliéfů zvířete, podobajícího se draku a s podivnou směsicí jiných charakteristických znaků. Mělo tělo pokryté šupinami, dlouhý ocas a dlouhý krk, přední nohy jako kočkovitá šelma a na zadních ptačí drápy, podivnou hlavu, s jakou se setkáváme u plazů, na ní roh vzpřímený jako u nosorožce, pod krkem záhyby, hřebínek jako leguán a dlouhý rozeklaný jazyk. Původně tohoto fantastického tvora zařadili mezi okřídlené býky s lidskou tváří a další legendární příšery babylonské mytologie, ale další studie přivedly profesora Koldeweye ke zcela odlišnému závěru,“ píše Sanderson a pokračuje: „Tvor se jmenoval sirruš a kněží ho prý měli zavřeného v hlubinách chrámu. Na Ištařině chrámu byl mnohokrát zpodobněn s velkým zvířetem podobným býku, o němž nyní víme, že je to vyhynulý pratur. Když analyzujeme ony sirrušovy zvláštně promíchané znaky a bereme přitom v úvahu značnou uměleckou licenci, jeví se nám už méně bájný, než se zpočátku zdálo. Po dlouhých pochybách ve své opatrné vědecké duši se profesor Koldewey nakonec odvážil i písemně prohlásit, že toto zvíře je jedním z dinosaurů, kteří již tehdy byli vědecky rekonstruováni podle fosilních pozůstatků. Není vyloučeno, že se několik živých exemplářů podařilo starověkým obchodníkům odchytit (snad někde v Africe) a převézt domů, kde museli nepochybně vyvolat senzaci a stali se výlučným majetkem vládnoucích kněží. Jako posvátná zvířata mohli pak podnítit své detailní ztvárňování na význačných stavbách.“
Ať už se závěry kontroverzního vědce souhlasíme či ne, musíme uznat, že je to zajímavá hypotéza o přežívajícím babylonském či mezopotámském dinosaurovi!

Pokud by draví dinosauři nějakým zázrakem přežili na odlehlých místech naší planety, muselo by se jednat o drobnější druhy, jakými byli například velociraptoři (na snímku)
Za posledním dravým monstrem se vypravíme do pralesů Amazonie. Zprávy o masožravém dinosaurovi jménem stoa k nám přivezl nejslavnější český kryptozoolog Jaroslav Mareš. Netvor Stoa je prý velký jako kůň a dvakrát tak mohutný. Má obrovskou ropuší hlavu s dvěma trčícími rohy a tlamu, plnou ostrých zubů. V indiánské pověsti je také zdůrazněno jeho pestré zbarvení a silný ocas. Hlavní kořistí stoa jsou tapíři, ale je schopen zabít a sežrat i člověka.
Popis rohaté příšery nápadně připomíná dinosaura carnotaura (v překladu masožravého býka), který v Jižní Americe kdysi opravdu žil. Jak by ho ale indiáni mohli tak přesně popsat, když už přece dávno vyhynul? To je přece zajímavá konspirační otázka, co říkáte?

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma