Oslňující tyrkys jezera Tekapo aneb Jak se idylické focení může proměnit v noční můru. S cestovatelem Milošem Beranem pošesté na Nový Zéland
12.06.2021
Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Jezero Tekapo před západem slunce
FOTOREPORTÁŽ Lake Tekapo je ledovcové jezero na novozélandském Jižním ostrově v regionu Canterbury. Jde o druhé největší ze tří přibližně paralelních jezer, rozprostírajících se ze severu na jih podél severního okraje povodí Mackenzie, další jsou Lake Pukaki a Lake Ohau. Rozlohou pokrývá 82 až 87 km².
Hladina jezera se nachází v nadmořské výšce 713 m n. m., kvůli kolísání, způsobenému hydroelektrárnou, je to však často níže. Jediným ostrovem je Motuariki Island. Jezero je napájeno zejména divokou řekou Godley River, která pramení na sever v Jižních Alpách. Po příchodu na jižní ostrov se na ostrově Motuariki na jezeře Tekapo usídlil maorský kmen Rapuwai, bezpečně obklopen modrými vodami. Jezero Tekapo sloužilo vždy Maorům k získávání potravy. Lovili tu především vodní ptáky a úhoře.

Odkvétající lupiny u jezera Tekapo
V dnešní době se na jižním konci jezera nachází stejnojmenné město Lake Tekapo. Jezero je turistickou destinací, poblíž se nachází několik hotelů. Na sever od města a na jih od menšího jezera Lake Alexandrina se nachází astronomická observatoř Mount John University Observatory na hoře Mount John. Ledovcové jezero má naprosto úchvatnou tyrkysovou barvu, která je způsobena nanočásticemi hornin, vznikajících při pohybech ledovce a uvolňujících se do ledovcových řek. Tyto nanočástice absorbují nejkratší vlnové délky světla s fialovými a indigovými odstíny, zatímco voda absorbuje světlo delších vlnových délek se žlutými, oranžovými a červenými odstíny. Rozptýlené světlo, které potom registrují naše oči, již obsahuje hlavně odstíny modře a zeleně.

Jezero Tekapo
Kostel Dobrého pastýře
Na břehu jezera se nachází kostel Dobrého pastýře (Church of the Good Shepherd), jenž byl postaven a vysvěcen v roce 1935. Kostel je společně spravován anglikány a presbyteriány. Stavitelé měli instrukce, aby místo stavby nebylo narušeno, křoví okolo nebylo vykáceno, kameny, které ležely na hranicích zdi kostela, zde byly ponechány. Kameny, pocházející z blízkého okolí, nebyly štěpeny a byly ponechány ve své původní podobě.

Jezero ve večerním světle
Návrh kostela vychází z kreseb a modelů místní umělkyně Esther Hope, které byly pravděpodobně předány architektu jménem Richard S. D. Harman z Christchurche. Na břehu před kostelem kvetou v létě vlčí boby. Jelikož si vysloužil první příčku jako nejfotografovanější objekt v zemi, je jasné, že se tady dveře netrhnou.

Před západem slunce
Noční můra při nočním focení
Před odjezdem jsem si prostudoval zásady nočního focení a těšil jsem se, že nově nabyté znalosti uplatním na Novém Zélandu. Když jsem hledal inspiraci na internetu, narazil jsem na mnoho krásných nočních fotografií kostela Dobrého pastýře s rozzářenou noční oblohou. Když jsme dorazili na místo, zajásal jsem. Přes den se kostel fotí poněkud obtížně, protože je neustále v obležení turistů a koná se tu mnoho svateb. Mezi turisty převládají Číňané, Nový Zéland se stal velmi oblíbenou středních a vyšších vrstev čínského obyvatelstva.

Interiér kostela Dobrého pastýře
Moc jsem se těšil, že sem vyrazím s fotoaparátem a stativem na opuštěné místo uprostřed noci a krásně si to užiji. Pořídil jsem si k tomu láhev piva s vidinou klidné noční relaxace. K mému překvapení byl však kolem půlnoci kostel zcela obležen davem čínských fotografů, většinou se stativy, kteří kolem něj vytvořili téměř neprostupný kruh.

Pohled do interiéru kostela oknem
Neustále přijížděla nová auta, která rušila scénu svými reflektory. Museli je sem navigovat jejich průvodci s tím, že bez noční fotografie tohoto kostela se prostě nemůžete z návštěvy Nového Zélandu vrátit domů. Skřípaje zuby jsem si lokty musel vybojovat svoje místo v davu. Svoji fotku jsem nakonec tak jako tak udělal a dav kolegů na ní ani nakonec není vidět. Ale o klidné noční relaxaci opravdu řeč být nemohla.

Noční fotografie kostela Dobrého pastýře

Vložil: Miloš Beran