Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z olympiády přivezl bronz, vášeň ale byla silnější než hokej. Nakonec ji vlídný klaun zaplatil životem. Tajnosti slavných

04.06.2021
Z olympiády přivezl bronz, vášeň ale byla silnější než hokej. Nakonec ji vlídný klaun zaplatil životem. Tajnosti slavných

Foto: ČT (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: František Dibarbora jako Filip v televizním dramatu z roku 1969 o nevydařeném abiturientském setkání Pštrosí večírek

VIDEO Díky jižanskému charisma a mimořádnému smyslu pro humor dokázal zaplnit fotbalový stadion. Diváci zbožňovali jeho satiru, kolegové zase upřímnost a vstřícnost. Jenže když jednomu z nich poskytl azyl, svedl mu za to manželku.

„To se dělá, ty chuligán, tady čmárat po zdi? Nedávno jsme malovali?“ Už ho poznáváte? Přece ráčkujícího kata, který svým přízvukem dává jasně najevo, že si ho Jeho Veličenstvo král Dobromysl řečený Veselý určitě nechal importovat z Francie, proslulé pravými mistry tohoto smrtícího řemesla. Mimořádný slovenský herec měl na kontě více než dvě stovky filmových a televizních postav, ještě mnohem výraznější stopu ale zanechal ve slovenském divadle. Jméno František Dibarbora patřilo dlouhá desetiletí k těm, která spolehlivě lákala publikum do hlediště. Byl mistrem dramatu, ztvárnil ale také desítky rolí komických či tragikomických a všechny po svém přímo mistrovsky dotvářel.

 

Šíleně smutná princezna:

Komediant po předcích

Narodil se 19. listopadu 1916 v Bratislavě do rodiny železničáře jako nejmladší z osmi dětí. Jeho otec se jmenoval Giacomo Di Barbora, pocházel z benátského regionu a jeho syn později s oblibou říkával, že své komediantství zdědil právě po italských předcích. Od dětství byl vášnivým čtenářem, stejně tak ale miloval fotbalový míč, s nímž to dotáhl až do dorosteneckého týmu Športového klubu Bratislava. Později samozřejmě nemohl chybět jako levá spojka v Slovanu SND. Velkých úspěchů ale dosáhl i jako hokejový brankář, dokonce se přičinil v roce 1936 o bronz československého týmu na zimní olympiádě v německém Garmisch-Partenkirchenu. Coby vzorný a bezesporu nadaný potomek sice skvěle prospíval na gymnáziu, pošilhával ale i po herectví. A moudrý otec to spolehlivě odhalil, takže ho sám popostrčil k souběžnému studiu herectví na bratislavské Hudební a dramatické akademii. Jednoho dne se ho prý prostě zeptal: Nechceš být herec? A Fero mu odpověděl otázkou: Proč ne?

Odskočil si k operetě

Přijímačky udělal v roce 1934 a dostal se do třídy významného herce, režiséra a pedagoga Jána Borodáče, který je považován za zakladatele a tvůrce slovenského profesionálního divadla. Pod jeho taktovkou také vstoupil ještě před absolutoriem na jeviště Slovenského národního divadla, kde svoji kariéru odstartoval ztvárňováním mnohem starších postav, než ve skutečnosti byl. V roce 1938 se stal členem činoherního souboru SND, počátkem druhé světové války se ale nedokázal shodnout s některými režiséry, a tak zběhl k operetě. Od podzimu 1940 dvě sezóny hrál a zpíval v nejvýznamnějších představeních tohoto žánru po boku nejslavnějších operetních subret té doby. Někteří kolegové mu tehdy vyčítali, že se dal na tak podřadný žánr, on to ale bral jako velkou školu. Byl totiž přesvědčený, že pořádný herec musí umět nejen hrát, ale také tančit a zpívat. A tam někde se tenkrát zrodil nejslavnější slovenský kabaretiér Fero Dibarbora.

 

dibarbora

Se Stanislavou Seimlovou v komedii Dovolená s Andělem

Král estrád

Poté se na hlavní slovenskou divadelní scénu vrátil, aby z ní znovu odešel v roce 1946 na Novou scénu Národního divadla, kde se uplatnil především jako komik, což později významně využil v rozhlase. V roce 1951 se do Slovenského národního divadla znovu vrátil a celkem na jeho jevišti ztvárnil více než dvě stovky postav různých charakterů. Současně ale již od dob studií také režíroval programy v populární bratislavské kavárně Múzeumka a později je s Karlem Zacharem nabízeli v rozhlase. A bývaly prý jedinečné a neopakovatelné. Později projel se svými estrádami celé Slovensko, parodoval všechno, co bylo v každodenním životě otravné, a sklízel mimořádné ohlasy. Úspěšně plnil divadelní sály, amfiteátry i fotbalové stadiony. O svých estrádách kdysi v jednom rozhovoru prohlásil: „Dělat takové věci je fuška, tvrdá práce jako každé veřejné vystoupení. Ale lidé po takovém umění prahli, chtěli se pobavit, zasmát, chtěli, aby k nim někdo promluvil od srdce. Bavit v těch letech, kdy se nesmělo myslet nahlas, to přece stálo za to.“

Pohádkový kat

Před filmovou kamerou stanul poprvé již v roce 1938 v dramatu z prostředí první vojenské akademie Neporažená armáda, a přestože ztvárnil ve filmu as televizi více než dvě stovky postav, na hlavní role neměl štěstí. Když se ale k nějaké dostal, vždycky to stálo za to. Mimořádně zazářil například v roce 1948 ve válečném dramatu Vlčie diery. V době, kdy autoři zpravidla zobrazovali nacistické vojáky jako šílené idioty, pojal svého velitele Hermanna Thieleho úplně jinak. Jako inteligentního a citlivého muže, kterého promění v sadistické zvíře vlastní strach. A tato postava mu také vynesla v roce 1949 Národní filmovou cenu. Velmi rád spolupracoval i s českou kinematografií, mimo jiné si zahrál například horníka Štefana Palko v nesmrtelné komedii Bořivoje Zemana Dovolená s Andělem, souseda Vargu ve Zbabělcích či v roce 1968 svérázného kata v pohádkové hudební komedii Šíleně smutná princezna. A pak si dalších dvacet let v českém filmu nezahrál.

 

dibarbora

Kat, král (Bohuš Záhorský) a hospodský (Branislav Koreň) v hudební pohádce Šíleně smutná princezna

Záletný kamarád

Oženil se s půvabnou Aničkou Bottovou, která pocházela z velmi zámožné rodiny. Její otec byl za první republiky senátorem a psal básně pod pseudonymem Ivan Krasko. Jenže pak přibyla do souboru SND nová posila, herec a operní pěvec František Zvarík. Rodák z Vrútek, z okresu Žilina, neměl zpočátku v Bratislavě kde hlavu složit, a tak mu vstřícný Dibarbora nabídl přístřeší. Jenže jeho Anička se do notorického záletníka bláznivě zamilovala, a když se nevěra provalila, následoval rozvod. Podvedený manžel to sice nesl velmi těžce, přesto se ale zachoval jako gentleman. Sbalil si svých pět švestek a odstěhoval se do podnájmu. Anička se znovu vdala, porodila syna, přesto Zvarík začal i ji velmi brzy podvádět. Jeho zoufalá žena situaci psychicky nezvládla a necelé dva roky po svatbě spáchala sebevraždu. Spousta kolegů to Zvaríkovi nedokázala odpustit, někteří s ním dokonce odmítali hrát na jednom jevišti.

Vytoužený Miško

Dibarbora se začas znovu oženil s hudební dramaturgií Slovenského národního divadla Kvetou, s níž se mu splnil další velký sen – dočkal se konečně syna. František se na něj velmi těšil, ještě nebyl ani na světě, a už si s ním hrál jako s panenkou v jednom silvestrovském kabaretu. Už tenkrát ho vychovával podle svých představ a přes něj kritizoval nectnosti doby. Není divu, že pak dal svému synovi opravdu jméno Michal. Když se přestěhovali, postavil mu ve sklepě dokonce celou železnici. Buď si hráli s vláčky, nebo spolu rozebírali před domem auto. „To první auto, ve kterém nás vozil, nemělo sedadla,“ zavzpomínal kdysi jeho kolega Karol Machata. „Rád nás vozil, ale byly tam jen takové stoličky, takže jsme se v každé zatáčce objímali.“

 

dibarbora

Sir Hugh Evans v shakespearovské komedii Veselé panie z Windsoru

Osudová vášeň

S Karlem si také zahrál ve svém posledním představení, satirické komedii bulharského dramatika Jordana Radičkova Pokus o lietanie. Konalo se na počest hercových sedmdesátin a krátce před koncem ho prý museli přerušit, protože tolik gratulací jeho srdce málem neuneslo. O necelý rok později se mu stala osudnou jeho celoživotní láska k autům. Když v roce 1987 otvírali v Bratislavě do té doby nevídanou stavbu, monstrózní Prístavný most, nedokázal tak obrovskému pokušení odolat. Hned si ho jel otestovat ve svém milovaném autíčku a v místech, kde jsou prý dodnes havárie téměř na denním pořádku, bohužel nedal přednost v jízdě. S vážným pohmožděním hrudníku byl převezen do nemocnice, po několika dnech ale 4. září 1987 svůj boj o život prohrál.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace