Podvolení se? Nebo vytvoření protiváhy? EU a my jako zbytečná stafáž. Komentář Štěpána Chába
komentář
01.06.2021
Foto: Se svolením: Viktor Orbán
Popisek: Německá kancléřka Angela Merkelová a maďarský premiér Viktor Orbán
Zajímavý souboj idejí se odehrál přes listy slovenského magazínu Postoj, kterému dal rozhovor maďarský premiér Viktor Orbán. V rozhovoru stál za vybudováním pevné pozice Visegrádské čtyřky, která by tím vytvořila protiváhu Francii a Německu. Magazín Postoj se slovy Orbána konfrontoval slovenské politiky. Zajímavé odpovědi vypadly z bývalého premiéra Slovenska Mikuláše Dzurindy, který nyní vede think-tank Martens Centre evropských lidovců.
„Vytváření institucionální či cílené protiváhy německo-francouzské spolupráce považuji za kontraproduktivní, až škodlivé. Nepřispívalo by totiž ke zvyšování pocitu evropské sounáležitosti a vzájemné důvěry, spíš by ji oslabovalo," pravil Dzurinda a pokračoval vesele dál: „Německo a Francie mají také své zájmy a priority, řadu věcí vidí jinak a čas od času hledají pro prosazení svého pohledu spojence. Země V4 by v nich neměly vidět rivaly, ale země, které nesou největší zodpovědnost za kontinent," doplnil.
Kvůli vnitřní nejednotnosti, ‘národnímu egoismu‘ a neochotě učinit reformy podle Dzurindy EU ztrácí pozici na globální scéně. „Vzpomeňme si, jak Lavrov před dvěma měsíci zacvičil s Borrellem, jak se Erdogan před pár týdny choval k von der Leyenové anebo nedávno Trump k Angele Merkelové," připomenul bývalý premiér. „EU zoufale potřebuje vnitřní jednotu, reformy a pružné rozhodování, ne vybíjenou na vlastním hřišti," tvrdí. Také Orbánovi oponoval, že shoda nepanuje ani v rámci V4, například ohledně Vrbětic, deklarace porušování lidských práv v Číně, podmínění čerpání dotací dodržováním zásad právního státu.
Podle Dzurindy je Orbán jen jistý druh populisty, který si snaží upevnit svou pozici v Maďarsku. A to slova o protiváze západním zemím unie v Maďarsku rezonují. Podle Dzurindy je potřeba na Orbána vždy hledět hlavně touto optikou.
Jenže Orbán reagoval
Viktor Orbán ovšem reagoval i na reakci Dzurindy. „Důsledkem současného uspořádání vnitřního trhu je, že evropský trh občanovi Francie přinese dodatečný příjem 1074 eur, občanovi Německa 1046 eur, občanovi Slovenska 537 a občanovi Maďarska 408 eur. To jsou údaje z roku 2016," uvedl ve své reakci maďarský premiér. A porovnává také fondy přijaté z EU s tím, kolik ročně odteče na dividendách, a ani zde Slovensko nebo Maďarsko nevychází dobře. „V případě Maďarska představuje rozdíl 80 procent a v případě Slovenské republiky víc než 90 procent," uvádí maďarský premiér. V tomto tvrzení se shoduje s francouzským ekonomem Pikettym, který Česko popsal jako poražený národ, ze kterého odcházejí peníze.
„V případě programů přímo řízených z EU je disproporce nejen žalostná, ale ponižující (například Horizont 2020). Země, které vstoupily do EU po roce 2004, získaly 5,1 procenta z pomoci, přičemž jejich počet obyvatel tvoří více jak 20 % unie. Naše návrhy, které by tuto geografickou rovnováhu řešily, smetli," říká maďarský premiér. Dodává, že přeformulována byla také směrnice o vysílání pracovníků a usuzuje: „První balík opatření v oblasti mobility naše dopravce urážlivě a škodlivě znevýhodnil." Orbán zmínil i další negativní jevy jako odliv mozků, kvóty na migranty a dvojí metr.
„Milý Mikuláši, neměli bychom se konečně chovat jako rovnocenné státy k západním členským zemím? Není nejvyšší čas na to, abychom se zorganizovali a postavili se za vlastní zájmy? Proč bychom měli zůstávat těmi naivními v EU? Slováci a Maďaři si zaslouží víc," apeloval na bývalého slovenského premiéra.
Podvolení, nebo protiváha? Nebo spolupráce?
Nechat se unést Dzurindovým podvolením se (jeho slovy spoluprací), která nás má udělat jednotnými a sebevědomými? Z mého pohledu ale také nepřekážejícími vyšším zájmům? Nebyla by jednota daleko silnější, kdyby vznikla na základě vzájemné úcty a nikoliv druhořadosti? Pro příklad si vezměme právě Dzurindou vzpomenuté Vrbětice. Ruské diplomaty solidárně s námi vyhostili Slováci. Ostatní se spokojili s ostrými prohlášeními do mikrofonu nebo na sociálních sítích. Západ náš apel nevyslyšel. A stojí vůbec za povšimnutí následná lavina vyfabulovaných důvodů, které se vyvalily z našich hlásných trub Bruselu, že za to může naše špatná diplomacie, naše špatné načasování, nedostatečný tlak? Něco jako kdyby si přišel šikanovaný žák postěžovat k učiteli a on jen poznamenal – no jo, když jsi slabej a blbej, tak se nediv, vole. No, nedivme se. Druhořadý stát s minimálním vlivem. To je EU a naše členství v ní. A naše členství a ‘jednota‘ EU se otestuje právě na takových hraničních případech. Nikoliv při vyřizování lejstra na celní přirážku u čínského zboží. Tam si můžeme karfat do mikrofonu v Evropském parlamentu do zhloupnutí (limit dvě minuty na europoslance).
Na druhé straně je Orbánova z mého pohledu často až nesympatická snaha být hodnotově jinde než zbytek Evropy. Z hlediska domácí politiky fajn nástroj, to je Dzurindovi nutno dát za pravdu. Ale v unijní komunikaci na přítěž diplomacii. Jeho mediální obraz démona je zatěžující. Teď je otázkou, jestli Orbán je takový démon, nebo jestli je tak pouze hlásnými troubami vykreslovaný. Jeho praktická politika v rámci unie se často zdá rozumná. Ale dostatečná a na patřičně politické úrovni vedená? Sám Orbán se vlastně ukazuje jako pán dvojího slova. Sice zkonstatuje, že evropský trh dá občanovi Maďarska 408 eur, ale nedodá, že to může jít i na jeho účet, protože vládne v Maďarsku od roku 2010 a že bychom viděli nějaký rozkvět maďarského vytěžování výhod společného evropského trhu? Nevidíme. On je hlavou diplomacie Maďarska, on má Maďarsku dát šanci získat ze společného trhu co nejvíc. A to svou politikou. Je cesta neustálého kydání na unii tou správnou? Tvoří se takhle jednota? Ztuha.
Protistojný palec
Má smysl se stavět proti úzkému jádru unie a vystavět jednotu Visegrádské čtyřky, která by byla v případě nutnosti hrubou silou proti Německu a Francii? Přezíravost západních zemí vůči těm východním je očividná. V unii berou trochu vážně Polsko, zbytek je jen stafáž, kterou nikdo neposlouchá. Nebo jinak, poslouchá, ale nenaslouchá. A že bychom se stali vazaly nejen Bruselu, ale i Varšavy? No potěš Pánbu, poslouchat hysterického katolíka a k tomu poslouchat bruselského progresivistu, to bychom brzy mohli celou zahraniční politiku a diplomacii odevzdat na vrátnici v Bohnicích a jít dělat něco prospěšnějšího.
Jednota Evropské unie je utopie. Západ na východ bude vždy hledět přes brýle pohrdání a neúcty. A mělo by být rolí našich politiků, aby si ve svém jádru vypěstovali skutečné státníky, kteří naši důstojnou roli v Evropské unie prostě dokážou vyjednat. Ne vykřičet, postavit na vyhrůžkách vyvoláváním tlaků, které povedou k dalším a dalším tlakům. Nejde vzít politika vzoru Mikuláše Dzurindy a říct – vše z Bruselu je dobré – těch tu máme nepočítaně a všichni se derou o to, že zasednou ve Strakovce na premiérském postu a budou jen kývat na to, co přikráčí z Bruselu. Nejde ale ani vzít politiku vzoru Viktora Orbána a do důstojnosti se vyvzdorovat. Nemáme státníky, kteří by se politicky tak zapsali, že by před nimi i západní arogancí prodchnutí progresivisté secvakli půlky a začali naslouchat. Jenže my je nemáme. Nemáme je. Z jedné strany hysterie progresivismu, z druhé strany hysterie ponižovaných obětí, které neumí jednat, ale pouze křičet. Ani jedno nepovede k zářným zítřkům a silné, jednotné Evropské unii. Nutno zkonstatovat, že na Západě jim státníci také citelně chybí, ale do politického souboje uvnitř unie vstoupili s výhodami na vlastní straně. A je jen na nás, abychom je naučili tomu, co sami pořád kážou, tedy odmítnutí diskriminace. Diskriminace? Ale ano, proč ne. Přesto, kdyby došlo na tvrdá vyjádření, pevně a nezdolně (a s velkým kafráním) se postavím za Orbánovu myšlenku.


Vložil: Štěpán Cháb