Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Utajené archeologické nálezy, které Maorům nevoní. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté na Nový Zélenad

29.05.2021
Utajené archeologické nálezy, které Maorům nevoní. S cestovatelem Milošem Beranem počtvrté na Nový Zélenad

Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jezero Wakatipu u Queenstownu

FOTOREPORTÁŽ Dnes nahlédneme do nádherného divokého národního parku Mt Aspiring a vydáme se na výlet k jednomu z nejkrásnějších ledovců Nového Zélandu, pojmenovanému Rob Roy podle slavného skotského lidového hrdiny a psance z počátku 18. století, někdy také známého jako skotský Robin Hood. Na začátku série z Nového Zélandu jsem slíbil také nějaké pojednání o původních obyvatelích Nového Zélandu. Mnohá fakta a nálezy svědčí totiž o tom, že to nemuseli být Maoři, jak se obecně soudí. O tom se krátce zmíním v závěru tohoto dílu.

Národní park Mt Aspiring byl založen roku 1964 a nachází se na Seznamu světového přírodního dědictví. Je dokonale vyváženým koktejlem odlehlé divočiny, vysokých hor a nádherných říčních údolí. Skutečný ráj turistů a milovníků přírody. Zdejší výhledy a scenérie jsou pohlcující a nezapomenutelné. Se svými 3500 km2 je třetím největším národním parkem na území Nového Zélandu. Zahrnuje rozmanité typy krajiny a různá biologická prostředí – od ledovci pokrytých vrcholů a sněhových plání, kolmých skalních strží a horských luk po zalesněné rokle a klidné říční nivy.

Nejzapadlejší kouty zůstávají dosud nedotčeny lidskou přítomností. Nejvyšší horou národního parku Mt Asipiring je stejnojmenná, ledovci pokrytá třítisícovka. Maoři dobře věděli o existenci hory Mt Aspiring staletí před prvním příchodem Evropanů - znali ji pod jménem Titiea, tedy “třpytící se vrchol”. Byly to právě maorské stezky, které tehdy vedly nynějším parkem a které Maoři využívali při hledání cenného jadeitu, který byl ceněn jako materiál pro výrobu nástrojů, zbraní a ornamentů.

 

Jezero Wakatipu

Jezero Wakatipu

K ledovci Rob Roy vede vcelku krátký a jednoduchý trek, ale k výletu je potřeba započítat i dopravu z Wanaky do národního parku Mt Aspiring, kde se ledovec nachází. Cestou autem je nutné přebrodit devět potoků, které se za deštivého dne můžou změnit na hluboké řeky. Během sucha jsou naopak některé brody úplně vyschlé, takže výchozí parkoviště Raspberry Flat car park je dostupné i pro menší auta. Trek vede z parkoviště na louku a po chvíli se přechází ledovcová řeka Matukituki po vysutém mostu. Následně se vchází do lesa, kudy se jde podél potoka zbytek cesty. V lese jsou dvě vyhlídky na vodopády v dálce. Ke konci treku se vchází na alpskou louku, která se nachází pod ledovcem Rob Roy. Voda z ledovce přepadá přes ostrou skalní stěnu a následně se řítí do údolí v podobě 261 metrů dlouhého úzkého vodopádu, v jehož tříšti se objevuje krásná duha. Vítr, který fičí skrz údolí, je tak silný, že dokáže směr vodopád různě stáčet  a může ho otočit doslova i vzhůru nohama. Voda je potom mocnými poryvy větru strhávána a vynášena vzhůru k obloze.

Nový Zéland by za šest let už nemusel být Nový Zéland, ale Aotearoa. Podle Maorské strany, která s návrhem přišla před parlamentními volbami, by nový název lépe odrážel kulturu původních obyvatel. Reakce hlavních politických stran je zatím zdrženlivá. Jak jsem se zmínil již v úvodu, existují však různé dohady, že Maoři nemuseli ve skutečnosti zde být těmi nejpůvodnějšími lidskými obyvateli. Oficiálně se udává, že první polynéské kmeny osídlily Nový Zéland někdy koncem 10. století. Přítomnost Maorů je doložena až ze století čtrnáctého.

 

Ledovcová řeka Matukituki

Ledovcová řeka Matukituki

Na Novém Zélandu byla údajně nalezena řada archeologických nalezišť, vypovídajících o přítomnosti starší kultury, která na ostrovy přišla ještě před Maory. Maoři však údajně měli vytvořit na vládu velký nátlak, aby všechny tyto nálezy zůstaly utajeny. Díky pozici „původních obyvatel“ totiž požívají ze zákona mnoha výhod. Toto lobbování mělo být údajně překvapivě úspěšné a vláda Nového Zélandu měla vydat oficiální dokument, který zakazoval seznamovat širokou veřejnost s těmito archeologickými nálezy po dobu 75 let. Marc Doutré tvrdí, že se úřadům podařilo uvalit na archeologii informační embargo a z novozélandských muzeí zmizely exponáty dokládající, že před Maory ostrovy podle všeho obývaly ještě jiné kultury. Jakmile však zpráva o tomto dokumentu pronikla do médií, vláda jakékoli snahy o zamlčování okamžitě popřela. Mělo se například jednat o archeologické naleziště s megalitickými kamennými strukturami ve Waipoua Forest, vzorky vlasů indoevropského původu, které byly nalezeny v jeskyni poblíž Watakere a po mnoho let byly vystavovány v muzeu v Aucklandu, či obří kostra, nalezená u Mitimati.

 

Ledovcová řeka Matukituki

Ledovcová řeka Matukituki

Další zajímavý nález byl učiněn v první polovině roku 1997 jihovýchodně od města Taupo, ve vnitrozemí novozélandského Severního ostrova uprostřed kainawského lesa. Zde byla nalezena megalitická kamenná zeď. Je složena z přibližně pětitunových kamenných bloků a připomíná megalitické struktury, nalezené třeba v Peru či na Velikonočních ostrovech. Spatřit ji můžete na vlastní oči dodnes. Nutno dodat, že neexistuje jednoznačná shoda, zda se jedná o uměle vytvořenou, či přírodní strukturu (zdroj ZDE).  'Myslím, že lidé po Tichomoří cestovali a osídlovali je mnoho tisíc let,' prohlásil po objevu známý americký historik David Hatcher-Childress. Maorské legendy přímo mluví o lidech Turehu a Urukehu, kteří byli prvními obyvateli země, a byli to lidé bílé pleti, blond nebo rusých vlasů a modrých očí. Mezi černovlasými domorodci na Novém Zélandu se houževnatě drží typ se světlou pletí a zrzavými vlnitými vlasy dodnes, i když jen nepravidelně v některých rodinách. Sami Maoři však údajně v současné době o své prehistorii z výše uvedených důvodů odmítají mluvit.  Řada historiků, nutno říci, že mimo hlavní mainstreamovou skupinu, razí hypotézu o dávných skupinách bělochů, snad indoevropských, kteří na řadě tichomořských ostrovů vytvořili vlastní, relativně vyspělé kultury. Postupně se však většina z nich přece smísila s místními tmavšími populacemi a jejich kultury upadly. Nicméně i dnes se nám jejich existence a minulost připomíná ve zjevných zbytcích bílé krve mezi vyššími vrstvami místního obyvatelstva a zbytky jejich kultury a tradic (zdroj ZDE).

 

Ledovec Rob Roy

Ledovec Rob Roy

Sami Maoři původně mluvili o tangata whenua (původních obyvatelích). Mluví se o lidech Patupaiarehe, Tūrehu či Pakepakehā, hrajících na flétny, ale i o rudovlasých obrech. Měli žít zejména v hlubokých lesích či na mlžných vrcholcích hor. Vyskytovali se na Severním i Jižním ostrově a nosili rudé lněné ošacení a nepoužívali tetování. Občas měli unášet maorské ženy. O obyvatelích se světlou pletí a blonďatými či zrzavými vlasy údajně mluvil ještě kapitán Cook, když navštívil Nový Zéland v roce 1769, a další objevitelé, kteří prý byli překvapeni fenotypickou diversitou domorodců. Etnograf Elsdon Best (1856-1931) popisuje čtyři hlavní skupiny domorodců Nového Zélandu – polynéskou, melanéskou, mogolskou a Urukehu. Právě poslední skupina se vyznačovala světlou pletí a světlými vlasy a má evropské rysy.  V této souvislosti je zajímavé, že legendy o jakési prastaré bílé rase se objevují i v Jižní Americe a dodnes se zde vyskytují kmeny původních obyvatel s velmi světlou pletí. Byla zde nalezena i řada starověkých lebek se  zrzavými vlasy. Častá jsou zde vyobrazení a sochy mužů s mohutnými plnovousy a evropským vzhledem ještě z předkolumbovské doby. 

 

Ledovec Rob Roy

Ledovec Rob Roy

Určité světlo by mohlo vnést do výše uvedených dohadů použití moderních metod genetické analýzy úseků DNA, které se nemění křížením, tedy mitochondriální DNA (ženská linie)  a DNA y-chromosomu (mužská linie). Výzkumy v rámci Genografického projektu The Afrika to Aotearoa pod hlavičkou National Geographic nalezly překvapivě vysokou variabilitu mitochondriálních sekvencí obyvatel Polynésie. Potvrdily také původ Maorské populace ve východní Polynésii. Analýzou genetických haplotypů (spřízněných genetických skupin) lze teoreticky vysledovat migraci lidí z jihovýchodní Asie přes Oceánii do Polynésie. Nepodařilo se mi však najít žádné informace o genetické analýze, specificky zaměřené například na populační skupinu Urukehu. Obecně je genetických dat stále velmi málo pro nějaké definitivní závěry (zdroj ZDE).

 

Ledovcová řeka

Ledovcová řeka

Genetické průzkumy ukazují velmi rychlé osídlení mnoha polynéských ostrovů, které se muselo vyznačovat vysokou mírou organizovanosti (zdroj ZDE). Zajímavé je, že předkové dnešních Maorů mužského a ženského pohlaví pocházejí často z různých částí světa. Ukazuje se, že prapředci Maorů odešli, či spíše odpluli někdy před šesti tisíci lety z pevninské části jihovýchodní  Asie na Tchai-wan a postupně přes mnoho ostrovů dorazili někdy před 800 až 1000 lety na Nový Zéland. Cestou se k nim začali připojovat melanéští muži, což vytvořilo současný genetický mix. Výsledky genetických analýz dnešní populace Maorů prozatím v podstatě potvrzují legendu, že dorazili v této době jako relativně malá skupina na kánoích waka na Nový Zéland. (zdroj ZDE). Zajímavé je, že to potvrzují i genetické studie jejich psů, které si přivezli s sebou a kteří byli všichni mezi  sebou úzce příbuzní (zdroj ZDE).

 

Tůň v ledovcové řece

Tůň v ledovcové řece

Podle britského amatérského archeologa Cedrica Bella byli prvními novozélandskými kolonizátory dokonce Číňané, jejichž lodi prý k Novému Zélandu dopluly už někdy na počátku letopočtu. Doklady o přítomnosti dávných čínských mořeplavců prý Bell nalezl hned na třiceti místech. Na jedné z pláží Jižního ostrova také nalezl důkaz o další, pozdější přítomnosti Číňanů na Novém Zélandu zbytky čínské džunky, které radiouhlíková metoda datovala do roku 1422. Tento nález by snad mohl souviset s objevnými cestami, které z příkazu císaře Jung-lua z dynastie Ming podnikl čínský mořeplavec Che Čeng v první půli 15. století. Je tu totiž ještě jedna,  značně dobrodružná hypotéza o prapůvodním osídlení Nového Zélandu. Jako první sem prý kdysi dávno dopluli Keltové.  Zdá se však, že se jedná spíš o fantazie, než realitu. Každopádně se mi nepodařilo najít žádné hodnověrné zdroje (zdroj ZDE).

 

Miloš Beran

Vložil: Miloš Beran

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace