Stalo se to, protože jsem žena. MeToo po evropsku. Komentář Štěpána Chába

Foto: EU

Popisek: Předsedkyně Evropské komise Uršula von der Leyenová, které se v Turecku stal incident, zvaný sofagate

Na počátku dubna, pět dní po humorném prvním aprílu (a 361 dní před dalším aprílem), přispěchala před oči lidu evropského zpráva o setkání dvou špiček Evropské unie s vládcem Turecka Erdoganem. Jednání bylo velmi sebevědomé. Turecku jsme ukázali, zač je toho loket. A to hned v úvodu setkání, kdy se všichni tři nechali vyfotografovat a následně si pánové sedli do připravených dvou křesel a nebohou vedoucí Evropské komise nechali s rozpaky stát. Ta si následně sedla nesebevědomě na nedaleké sofa a dala tím vzniknout nové aféře, které se ujalo přízvisko sofagate.

Erdogan tak ukázal, co si myslí o ženě jako političce. „V Palestině se ženským slovům nepřikládá valný význam a jejich případná prohlášení jsou brána asi jako duševní obdoba menstruace,“ napsal spisovatel Eric Emmanuel Schmitt. Palestina není ideologicky Turecku příliš vzdálená, řekl bych. Četla-li by Leyenová Schmittovo dílo, vyřešila by si své trauma z návštěvy Turecka v cuku letu už tím, že by zkonstatovala, že Erdogan je prostě buran a odešla by, jako každá sebevědomá žena, středem. Namísto toho jsme svědky něčeho ohromného, takzvané vysoké politiky v praxi.

MeToo, soudružko Leyenová, MeToo

„Jsem si jista, že přesně víte, jak jsem se cítila,“ řekla v projevu, kde rozebírala incident u tureckého sultána, předsedkyně Evropské komise a z jejích slov byl cítit včerejší pláč do polštáře, který adresovala především ženám v Evropském parlamentu. Ale nejen jim, každé ženě, která chodí po katastrálním území všech členských zemí Evropské unie. Je potřeba bojovat, ukázat zoubky. „Cítila jsem se zraněna a osaměle, jako žena a Evropanka,“ řekla Evropanka Leyenová a div že nevztyčila ruku v pěsti.

Ale jsou tu i jiné záhyby Uršuly von der Leyenové. Stačí zabloudit do nabídky úvěrů třeba Moneta Bank. Ta nabízí skrze Evropský investiční fond zvýhodněné úvěry. Titulek to má moc pěkný: ‘Podpořte rozvoj svého podnikání zvýhodněným úvěrem v programu EaSI.‘ Evropský investiční fond je akciové společnosti, akcionáři jsou Evropská investiční banka (59,15 %), Evropská komise (30,00 %) a soukromé instituce (10,85 %). Proč blekotám o úvěrech a investičním fondu? Z jednoduchého důvodu. Cítím je stejně jako soudružka Leyenová. Zrazen, ponížen, pošlapán a po večerech mám chuť se vyplakat do duchen.

Rozhodující pro můj pláč do duchen jsou totiž dva body, které u zvýhodněného úvěru jsou. Ty zní následovně:

• Úvěr pro ženy podnikatelky, které podnikají jako OSVČ nebo právnické osoby

• Vlastnický podíl žen přesahuje 50 %

Mám napsat MeToo, soudružko Leyenová? Proč jen pro ženy podnikatelky? Jaká je v tom spravedlnost? Takhle si řešíte své komplexy vůči mužům, kteří vás nepustili sednout? Že si mohu vybrat jiný z programů, které nabízí Evropský investiční fond? Ale ne, soudružko, já chci tenhle. Jiný se mi nelíbí. Ale nejsem žena. Co mám dělat? Není to diskriminace na základě pohlaví? A nebojuje Evropská komise proti jakékoliv diskriminaci? A je diskriminací i upřednostňování určité skupiny lidí?

Psali jsme

Kadeřnictví. A rozvolňování se jen pomalu přelije do státní šmíry. Komentář Štěpána Chába

A to je problém (nejen) Uršuly vod der Leyenové. Snahou není umožnit trhu, aby se v něm rodili podnikatelé jako na běžícím pásu bez ohledu na pohlaví. My se k té prosperitě chceme prodotovat, prokvótovat, prodiktovat a proaktivistovat. A narazíme, nutně narazíme. Nejdřív na dokonalé (ne)pochopení třeba u Erdogana, který se rozhodl ponížit ženu u vesel, ale skončíme v tunelu privilegovaných, kde normální člověk bude kličkovat a kličkovat, jen aby jednu byrokratickou nechytil zprava a o futra pak druhou zleva. Takže, soudružko Leyenová, MeToo, MeToo.

Dovolím si malou doušku na závěr: Nejsme jako Evropská unie velmocí. Máme na vrcholu atkivistické ideology, kteří nejsou státníky, neumí být státníky. Jsou slabí, neschopní, neseběvědomí. A to je hrozné zjištění. Leyenová se nezachovala jako hlava Evropské komise, ale jako hysterická ženská. Zásadní je, že v politice, pokud tam nejsou silní státníci, vznikají takové paskvily, jako zmíněný úvěr přes Evropský investiční fond. Slabošští politici mají pocit, že mají vládnout a pod vládou si představují nikdy nekončící buzeraci a nátlak na nechápavé poddané. Státník ví a předestře před obyvatele, před svobodné obyvatele, svůj potenciál udělat je ještě svobodnějšími a zodpovědnějšími. Leyenová a s ní i celá Evropská komise plní jen agendu. Byrokraté nejsou státníci. Nejsou. To, co se odehrálo v Turecku, byla trapnost. Trapnost Erdoganova buranství, trapnost slabosti Leyenové, a neskutečná trapnost šéfa Evropské rady Charlese Michela. 

Vložil: Štěpán Cháb