Celý život šlapala jako hodinky, jen do jediné věci si vášnivá a temperamentní brunetka mluvit nenechala. Tajnosti slavných
28.04.2021
Foto: Royal Family (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Alžběta II. se svou fenkou Susan, kterou dostala od rodičů k osmnáctým narozeninám
FOTO / VIDEO Životního partnera si vybrala sama a svou volbou vzbudila velkou nevoli. Přesto zvolila dobře – manželství Její Výsosti Alžběty II. s ‘nevzdělaným neotesancem‘, princem Philipem, vydrželo přes sedmdesát let. V duchu dvorní etikety ale po celou dobu svůj vášnivý vztah před zraky poddaných pečlivě skrývali.
Mezi smrtelníky i ‘pomazanými hlavami‘ patří rozhodně k unikátům. Britská panovnice, Její Veličenstvo královna Alžběta II., z milosti Boží královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Jejích dalších říší a území, Hlava Commonwealthu a Ochránkyně Víry, oslavila loni na podzim už 73. výročí sňatku s princem Philipem. Svatební zvony historické katedrály ve Westminsteru se rozezněly na jejich počest 20. listopadu 1947 a od toho dne se od sebe nehnuli téměř ani na krok. Na rozdíl od většiny panovníků současných evropských monarchií si ale do výběru životního partnera nenechala Alžběta mluvit, což ovšem paradoxně nebyla později příliš ochotná dopřát svým potomkům.

S matkou Elizabeth Angelou Marguerite Bowes-Lyon
Princezna v uniformě
Její královská výsost princezna Elizabeth Alexandra Mary z Yorku se narodila 21. dubna 1926 a měla jediného sourozence, o čtyři roky mladší sestru Margaret. Obě byly vychovávány doma pod dohledem matky a guvernantky a výuka se soustředila na historii, jazyk, literaturu a hudbu. Aby se mohla princezna Alžběta stýkat s vrstevnicemi, byla otevřena dívčí škola, organizovaná Buckinghamským palácem, kde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vařit, pečovat o děti a vyšívat. Historii a ústavní právo ji soukromě vyučoval Henry Marten, profesor na chlapecké internátní střední škole Eton College, a problematiku anglikánského náboženství s ní osobně probíral arcibiskup canterburský. Učila se i moderní jazyky, takže mimo jiné dokonale ovládá francouzštinu. V únoru 1945 se připojila k Ženskému pozemnímu pomocnému sboru (Auxiliary Territorial Service, ATS) jako nižší důstojnice Alžběta Windsor. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla funkce mladší velitelky. V současnosti je jediným žijícím panovníkem na světě, který sloužil během druhé světové války v uniformě.
Alžběta válečnice:
Před svatbou hodně zlobili
Philippose Andreou von Schleswig-Holstein-Sonderberg-Glücksburg, prince řeckého a dánského, potkala poprvé v roce 1934 na svatbě Philipovy sestřenice, řecké princezny Mariny, podruhé v roce 1939 při návštěvě námořní akademie. Bylo jí tehdy teprve třináct, takže zpečetili přátelství limonádou a zázvorovými sušenkami na tenisovém kurtu, a pak jí Philip předvedl svou skvělou fyzickou kondici skákáním přes síť. Začali si dopisovat, znovu se ale mohli sejít až poté, co skončila druhá světová válka. Následnický pár býval před svatbou tak rozverný, že by to do nich sotva někdo řekl. Tak například když spolu ještě randili, měli rádi píseň Lidé řeknou, že jsme zamilovaní ze slavného muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina Oklahoma!. Na schůzkách s přáteli hrávali salonní hru na vraha, a když zhasla světla, končívali v tmavých zákoutích. A jednou se dokonce vypravili na maškarní bál, převlečení za číšníka a služku.
People Will Say We're In Love:
Slavný hit z muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II.
Oklahoma! v podání Franka Sinatry z roku 1943
Skopčáka do rodiny nechtěli
Philip se sice narodil jako řecký princ, měl ale dánské, ruské, německé a anglické předky, takže to při ucházení o ruku následnice britského trůnu neměl jednoduché. Svatbu s Alžbětou mu jako cizinci povolily zkostnatělé londýnské úřady až po třech letech pobytu ve Velké Británii. Nejdřív se ale musel zříci dědičného královského titulu a přijmout po svém strýci, prapravnukovi královny Victorie, jméno Mountbatten. Alžbětina volba životního partnera nevyvolala vlnu nadšení ani v Buckinghamském paláci. Tajemník jejího otce Jiřího VI. mluvil veřejně o Philipovi jako o nevzdělaném neotesanci, který nedokáže být věrný. Královna matka mu kvůli německým předkům neřekla nikdy jinak než skopčák. A Philipovy sestry se nemohly ani oficiálně zúčastnit svatby, protože byly provdány za německé důstojníky, takže se dostavily inkognito. Otřesné zážitky z druhé světové války byly tehdy ještě příliš čerstvé, než aby Britové dokázali přítomnost poražených nepřátel akceptovat, a na první oficiální návštěvu Německa se manželé vypravili až dvacet let po válce.

Alžběta a Philip v roce 1947
Philip se praštil přes kapsu
Alžběta nikdy neprozradila, kdy a jak ji Philip požádal o ruku. Zásnubní prsten ale navrhl sám a na jeho výrobu věnoval diamanty, které zdědil po své matce Alici. V době svatebních příprav platil ještě v Británii válečný přídělový systém, a tak si Alžběta musela na svatební šaty nastřádat ‘body‘. Model od slavného módního návrháře Normana Hartnella ji přišel v přepočtu na zhruba padesát tisíc korun. Kvůli přídělům nastal problém i se čtyřpatrovým svatebním dortem, nakonec ale dostali vznešení snoubenci většinu ingrediencí jako dar od australských skautek. V den obřadu ztratil komorník kytici nevěsty, čelenka jí praskla přímo na hlavě a princ Philip prohlásil: „Nevím, jestli jsem tak statečný, nebo tak bláznivý.“ Jako svatební darvěnoval své novomanželce stříbrnou pudřenku, kterou královna nosí ve své taštičce dodnes, a na jejínátlak skoncoval v den svatby definitivně s kouřením.
Oficiální reportáž ze svatby:
Na svatební cestu jel i pes
Novomanželé dostali zhruba dva a půl tisíce svatebních darů. Našlo se mezi nimi leccos, mimo jiné i 131 párů nylonových punčoch, které byly tehdy nedostatkovým zbožím, či 500 plechovek ananasu. Zatímco ženich si sbalil na líbánky pouze dva kufry, nevěsta jich měla patnáct. Navíc ještě vezla s sebou i svého čtyřnohého miláčka plemene welsh corgi, fenku Susan, kterou dostala od rodičů k osmnáctinám. Konec konců tuhle psí rasu miluje Alžběta dosud. Během života jí prošlo náručí kolem šedesáti pejsků, každý měl vlastní postýlku a královna je každé ráno rozmazlovala zbytky toustů s marmeládou. Každý den úderem páté hodiny odpolední (ani o minutu později!) jim služebnictvo servírovalo vybrané steaky a lahodná kuřecí prsíčka. Měli vždy nejen vlastního kuchaře, ale i sluhu, který jim masíčko poléval omáčkou, aby jim chutnalo.
(Pokračování v pátek 30. dubna)

Vložil: Adina Janovská