V Dánsku začali boj s ghetty. Nastartovali tím, že je přestali nazývat ghetty. Dobrý krok. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.03.2021
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Lidé 'nezápadního původu'
V Dánsku do toho šlápnou se vší vervou. Tamní paralelní společnosti, tak se teď má říkat vyloučeným lokalitám s migranty, pro které se ustálil nekorektní pojem ghetto, se rozhodla vláda rozprášit, srovnat se zemí a zatočit tak s integrací ve smyslu integrace jako takové.
Pověstné no-go zóny, které mediálně nikde nejsou, nesmí být, budou rozprášeny a lidé s migračním pozadím se musí rozstěhovat na nová místa, do útrob původní dánské společnosti. Smísit se a fakticky se integrovat. To, že to prostě nefunguje, by se mohli Dánové přijet poučit třeba na naše Ústecko. Nepřijedou, stále chtějí mít naději, že rok 2030, který si vytyčili jako klíčový, pro ně bude rokem společně sdílené lásky všech ke všem a se všemi. A ono to tak nebude.
Podle tamního plánu se musí společnost přetrasovat tak, aby v žádné obci ani městské čtvrti nebylo více než 30 % lidí ‘nezápadního původu‘ (další zásadní novotvar), který říká, že je potřeba zcela pragmaticky a rasisticky, tedy na základě rasy (ale pšššt, nikomu ani slovo), rozehnat koncentraci lidí z Blízkého východu a Afriky a vytvořit jim nové byty uvnitř společenství původního obyvatelstva. V tomto případě tedy obyvatelstva západního původu, předpokládám.
Integrace ve světle reality
V Dánsku nyní žije 14 % lidí ‘nezápadního původu‘, kteří vytvářejí ve společnosti skutečná ghetta, nepracují, nemají snahu se integrovat. Žijí tak, jak žili ve svých zemích. Jediný bonus u toho je, že jim funguje MHD, mají elektřinu a přijímají štědré dávky sociální politiky Dánska. Ochota prospět Dánsku a pracovat na jeho rozkvětu je naprosto minimální. Zkrátka paralelní společnost, která jen s nataženou rukou čeká, že bude živena. V ghettech je 40% nezaměstnanost, výdělky jsou hluboce pod regionálním průměrem a kriminalita v tamních oblastech je oproti zbytku společnosti až trojnásobná. Rodiče neposílají své děti do škol a ty neumí ani řeč svého hostitelského státu.
Nic nepojmenovat a vyhýbat se
„Příliš dlouho jsme zavírali oči před tím, co se tady dělo, a začali jsme jednat až poté, co problémy s integrací byly příliš velké,“ prohlásil dánský ministr vnitra Kaare Dybvad Bek. On si to myslí prakticky každý, kdo si nenechal proprat soudnost přes čakry, pránu nebo rozpočty neziskovek, ale nikdo to příliš neříká. Je to, stále ještě, kariérní rozsudek smrti. Máme tu přece totalitu korektnosti, která má vést k uznání lásky mezi bližními i za cenu celospolečenského rozkladu. Hlavně nic nenazvat, na nic neukázat, nic neříct, ale pokusit se přesto říct všechno, neurazit u toho nikoho, nedotknout se nikoho a, pro boha, nenechat se chytit neziskovkami, které jsou neustále připraveny někoho zlikvidovat. Ať už mediálně, nebo přes ochotnou justici.
Aneb jak řešit problém, který se nesmí pojmenovat. Něco na způsob Voldemorta a strachu z toho jen vyslovit jeho jméno. Vy víte kdo mluví, vy víte, o čem a chce to řešit, vy víte jak (mrknutí, mrknutí, povyskočení, půldřep a rozpažení). Krásný nový svět v podání trochu překvapené lásky k bližnímu, který se té lásky zúčastňuje s poněkud větší horlivostí a odlišnými postupy a výsledky, než jaké jsme předpokládali.
Rok 2030 bude klíčový
Rok 2030 si Dánsko vytyčilo jako klíčový. V té době budou rozprášená všechna ghetta, lidé ‘nezápadního původu‘ budou rozstrkaní po celém Dánsku a podle nynější tamní vlády budou sekat dobrotu. Jenže ono to tak prostě nebude. Politika se v tomto případě snaží nastrkat novotvary i do evoluční psychologie lidstva, kde platí, a ještě dlouho platit bude, že jsme stádní. Rádi se houfujeme. Je to naše vnitřní potřeba, pud, nepřekonatelná touha. A u takového houfování bude vždy platit svůj k svému. Rozstěhováním lidí ‘nezápadního původu‘, tedy migrantů, se problém nevyřeší, pouze se rozprostře v prostoru a čase. A tím naroste do ještě větších rozměrů.
Vložil: Štěpán Cháb