Vadí barva kůže, vadí vzdělání. Nové ‘rasové zákony‘ v Německu. Komentář Štěpána Chába
komentář
18.03.2021
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Dvě volejbalistky tmavé kůže, jedna s nevhodnou barvou kůže, snad jsou poměry správně
„Devět z deseti národních hráčů má maturitu a téměř všichni jsou bílí. Německému volejbalu chybí rozmanitost - na mnoha úrovních. Tento sport se naléhavě potřebuje více otevřít,“ píše pro německý deník Der Spiegel sportovní komentátor a publicista Jakob Schönhagen. Volejbal by měl být diverzifikovanější, multikulturnější a uvědomělejší. Po vzoru fotbalistů hezky před kamerami klekat na kolena a vzdávat poctu politickému aktivismu.
Jakob Schönhagen tak vyklouzl ze své role sportovního novináře a dal se na boj za společenskou spravedlnost. Přestal jej zajímat výkon v atletice, ale jestli jej provedl ten správně barevný a správně nevzdělaný člověk. Přestala ho zajímat kopaná, ale barva pleti a výkaz o počtu pokleknutí před tou správnou agendou. Je to v pořádku? „Devět z deseti národních hráčů má maturitu a téměř všichni jsou bílí.“ To je strašné, pane Schönhagene. Volejbal by se měl více otevřít. I politické básni před zápasem. I během něho. I po něm.
Uvědomělý sport
A vůbec, kvalifikace na zápasy už by měla probíhat pouze inkluzivně. Do tabulky se dostanou jen týmy, které podporují veřejně politický nezisk, chodí do vývařoven pro chudé a jejich jednotliví hráči dostatečně uvědoměle křičí na svých sociálních sítích. Koho by zajímal nějaký sport, že. Nejde přece o to, hrát skvěle volejbal, ale hlavně o to, správně u toho myslet. Nejsem moc bílá? Nejsem moc neekologická? Nejsem moc vlastenecká? Nejsem moc vzdělaná? Tohle jsou otázky, které by si německé volejbalistky měly klást v první řadě.
Kvóty na tým
Schönhagenův povzdech vede k jedinému. K uznání kvót. Nejméně 30 % volejbalistek s migračním pozadím. Ovšem ne ledajakým, ale správě barevným. Poté hrábnout hezky hluboko mezi absolventy zvláštních škol. Také 30 %. Zbylých 40 % si mohou rozdat skutečné volejbalistky s vlohami pro volejbal. A když přijde na konkurz skutečně talentovaná volejbalistka, ovšem s handicapem bílé pleti a vyššího vzdělání, nebude pro ni místo. Nebude zapadat do inkluzivního konceptu týmu.
Otázkou nakonec je, jestli se v Německu najde dost volejbalistek s tou správnou barvou kůže. Troufám si předpokládat, že tamní trenéři po nocích nevzývají Hitlera a zašlou slávu Třetí říše, takže když jim pod ruku přijde talentovaná dívka, poznají to a budou ji chtít do týmu, i kdyby měla sebevíc vhodnou či nevhodnou barvu kůže. A právě o tom to snad má i být. Nebo se mýlím?
A tak si tady žijeme. Na pokraji šílenství do absurdit dovedené rovnosti. Už to není jen v pokrokových USA, už to je i za hranicemi. Znevýhodňování na základě nevhodné bílé kůže i nevhodného pohlaví nebo sexuální orientace. Prim musí hrát menšiny, protože jsou prostě menšinami.
Budoucnost českého sportu
A jelikož naše republika nebyla zatím silně zasažena migračními toky, začínám mít obavu o náš sport. Obstojí v konkurenci těch inkluzivních zahraničních? Ne že by sportovci s tmavou kůží byli tolik lepší, ale nebudou naši sportovci vypadat v té krémově čokoládové záplavě jako vytetovaný výkřik Sieg Heil na tváři sportu samotného? Nebude to samo o sobě glejtem pro vyloučení ze soutěží? Poznámka, nad kterou bychom se měli zamyslet. Než se začnou zamýšlet jiní.

Vložil: Štěpán Cháb