Geniální fyzik v hledáčku nacistů i FBI. V USA ho nechtěli, snaživí agenti o něm sepsali 1427 stránek. Tajnosti slavných
08.03.2021
Foto: repro youtube.com
Popisek: Duchovní otec teorie relativity Albert Einstein
O životě mimořádného génia a duchovního otce teorie relativity, jeho zvycích i zlozvycích koluje spousta leckdy až těžko uvěřitelných historek i fám. Řadu skutečných perliček ale prozradila až jeho služebná.
Léta se tradovalo, že geniální držitel Nobelovy ceny, který lidstvo obohatil o teorii relativity či společně s kolegou vynalezl nový typ chladničky, ve škole dokonce propadal z matematiky a spousta slabších studentů se snažila touto historkou uchlácholit naštvané rodiče, když přinesli domů nepříliš reprezentativní vysvědčení. Ve skutečnosti to ale bylo úplně jinak. Geniální fyzik a jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob Albert Einstein totiž chodil do školy, v níž se tenkrát známkovalo po ruském způsobu – tedy obráceně.
Bez maturity na vysokou?
Narodil se 14. března 1879 v německém Ulmu do židovské rodiny, jeho otec Hermann byl obchodník a později pracoval jako elektrochemik. Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na matčino naléhání se začal velmi brzy učit hrát na housle. U když mu bylo pět, otec mu ukázal kapesní kompas a synek poznal, že něco v ‘prázdném‘ prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. A začal se bavit tím, že stavěl fyzikální modely a různá mechanická zařízení. V roce 1894 zkrachovala otcova firma, a tak se rodina přestěhovala do italské Pavie. Kvůli tomu Albert nedokončil střední školu, přesto se o rok později, v pouhých šestnácti letech, přihlásil k přijímacím zkouškám na vysokou technickou školu ve švýcarském Curychu.
Drzý a arogantní suverén
Ve fyzice a matematice sice uspěl na výbornou, nezvládl ale obecnou část, a tak mu bylo doporučeno dokončitnejprve střední školu, a pak to zkusit znovu. Začal proto studovat na Kantonální škole v Aarau, kde v roce 1896 odmaturoval s výborným prospěchem. Při druhém pokusu už byl na curyšskou polytechniku přijat. Téhož roku se zřekl německého občanství a zůstal bez státní příslušnosti. Studia dokončil o čtyři roky později a v roce 1901 se stal švýcarským občanem. O jeho studijních problémech kolují celé legendy. Už za jeho života o něm vycházely články s bulvárními titulky, jako Největší žijící matematik propadal z matematiky. Einstein se jim smál, ale zároveň se je snažil vyvracet. Mýtus o jeho „pětkách z matematiky“ vznikl neporozuměním systému známkování na švýcarských a německých školách. Tenkrát se tam totiž dávaly známky od jedničky do šestky s tím, že šestka byla nejlepší a jednička nejhorší. No a Albert měl z matematiky i fyziky šestky.
S učiteli na kordy
Je ovšem pravda, že měl velké problémy se způsobem výuky i učiteli. Nevyhovovalo mu tupé memorování, vadilo mu, že pokusy se mají dělat podle předem připravených návodů. Po jednom učiteli prý dokonce hodil židli. Na oplátku ho někteří učitelé hodnotili jako průměrného. Podle některých byl nedůvtipný, protože odmítal odpovídat na jednoduché otázky. Profesor fyziky Jean Pernet mu dokonce řekl: „Jste nadšený, ale pro fyziku beznadějný. Věnujte se pro vaše vlastní dobro právu nebo medicíně.“ Slavný matematik Hermann Minkowski o něm zase prohlásil: „Einstein byl ve škole vždycky líný pes.“
Duchovní otec moderní fyziky
Po studiích nemohl najít vysokoškolské učitelské místo, protože svou mladickou drzostí popuzoval většinu profesorů. Nakonec mu v roce 1902 otec jednoho ze spolužáků pomohl získat práci technického asistenta ve Švýcarském patentovém úřadu, kde posuzoval význam vynálezů, přihlášených k udělení patentů, u nichž byla nutná znalost fyziky. Také se učil rozeznávat podstatu přihlášek navzdory jejich občasnému nedostatečnému popisu a přitom někdy i opravoval chyby. Až po dvou letech se konečně dočkal dlouhodobé smlouvy. V roce 1905 získal doktorát na Spolkové vysoké technické škole v Curychu za svou práci O novém určení molekulárních rozměrů a v tomto roce napsal čtyři články, které se staly základem moderní fyziky. Dokázal to, aniž by se odkazoval na odbornou literaturu a aniž své teorie diskutoval s vědeckými kolegy. V tom je kousek ironie, protože dnes je mnohem známější díky teorii relativity. V článcích ale odvážně převzal myšlenky teoretické fyziky, dovedl je do logických důsledků a dokázal na jejich základě objasnit výsledky experimentů, které po desetiletí vědce zneklidňovaly.
Génius v děravých botách
Celé legendy se tradovaly i o jeho soukromí, řadu tajemství však až po letech poodhalila jeho bývalá hospodyně Herta Waldowowa. V knize Einstein et Home, která je od začátku až do konce jedním velkým rozhovorem, prozradila i zajímavé detaily. Například že celý život snídal dvě smažená vejce a kávu pil zásadně bez kofeinu. Když si dal steak, tak jedině dobře propečený, a až třikrát denně dokázal jíst houby, které nadevše miloval. Vyloženě špatně se mu nikdy nedařilo, přesto byl vyhlášený škudlil. Chodil v děravých botách, protože zakoupení nových považoval za zbytečnost, a své manželce odmítal platit kadeřníka. A co bylo podle paní Herty nejhorší – po bytě chodil nahý. „Bylo to pro mě velmi trapné. Herr profesor se ani neobtěžoval obléci si župan. Nebo byl natolik pohroužen do svých myšlenek, že si ho prostě zapomněl obléci.“ Příčinou ale byl spíš Aspergerův syndrom, který způsobuje potíže s komunikací a sníženou emoční a sociální inteligenci.
Ideální partnerka
Už během studií ve Švýcarsku se v roce 1898 seznámil se srbskou studentkou Milevou Marićovou, přítelkyní geniálního vynálezce Nikoly Tesly. V roce 1902 se jim narodila nemanželská dcera Lieserl, o jejímž osudu není nic známo. Podle některých zdrojů zemřela krátce po narození na záškrt, podle jiných byla dána k adopci. V lednu 1903 se Albert s Milevou oženil a byli i intelektuálními partnery. Mileva byla totiž matematička a Albert ji popisoval zamilovaně jako „bytost, která je mi rovná a která je tak silná a nezávislá, jako jsem já“. V květnu 1914 se jim narodil syn Hans Albert, pozdější uznávaný vědec v oboru hydrauliky a transportu sedimentů. O šest let mladší Eduard studoval psychiatrii, ve dvaceti letech u něj ale propukla schizofrenie a později musel být hospitalizován na psychiatrické klinice v Curychu, kde v říjnu 1965 zemřel na infarkt. V roce 1919 se Albert rozvedl a vzápětí se znovu oženil se svou o tři roky starší sestřenicí Elsou, která mu pomohla uzdravit se po částečném nervovém kolapsu, kombinovaném s žaludečními obtížemi.
Příliš slavný Žid
V roce 1911 se stal řádným profesorem na pražské německé univerzitě, na níž působil tři semestry. Do Prahy přijel 3. dubna a od 1. září bydlel s Milevou v Třebízského ulici číslo 1215 na Smíchově (dnes Lesnická 7). V roce se usadil v Berlíně, kde byl profesorem na tamní univerzitě a členem Pruské akademie věd. Kvůli svému pacifismu a židovskému původu se ale brzy stal trnem v oku německých nacionalistů, kteří mu navíc záviděli slávu, takže byl poprvé terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie. V letech1917 až 1933 byl ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma (Wilhelma) v Berlíně a během této doby obdržel Nobelovu cenu a učinil objevy, které nejvíc otřásly světem. Když v roce 1933 převzal v Německu moc Adolf Hitler, nenávist k Einsteinovi dosáhla nového rozměru. Byl národně-socialistickým režimem nařčen z tvoření „židovské fyziky“ proti „německé, árijské fyzice“.
Pod dozorem FBI
Nacisté pokračovali v pokusech zdiskreditovat jeho teorie a politicky zakázat německé fyziky, kteří je vyučovali. V té době už legendární fyzik raději uprchl do USA, nebylo to ale snadné, protože FBI měla o jeho aktivitách složku, čítající 1427 stran, a doporučila, aby mu bylo zamezeno přistěhování podle zákona o vyloučení cizinců. Albert přesto nakonec získal povolení k trvalému pobytu, FBI ho ale nespouštěla z očí a prohledávala mu i koš na odpadky. Americké občanství konečně získal v roce 1940, současně si ale ponechal i švýcarské. Zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu, aniž stačil dokončit zobecněnou teorii gravitace. Ještě týž den se konala kremace a jeho popel byl rozptýlen na utajeném místě. Nejvýznamnější fyzik všech dob Albert Einstein neúnavně lobboval za jaderné odzbrojení a s oblibou říkával: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

Vložil: Adina Janovská