Obávaní sikhští bojovníci nihangové opět v plné zbroji. S cestovatelem Milošem Beranem podeváté do Indie
06.03.2021
Foto: Miloš Beran (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Rada Sarbat Khalsa
FOTOREPORTÁŽ Nedávno jsem si po opětovném zhlédnutí výborného životopisného filmu Gándhí uvědomil, jaké úžasné a hluboké příběhy se musí skrývat za zvěstmi o sikhských (nejenom) guruech. Muselo se jednat o fascinující osobnosti. Byli to, podobně jako Gándhí, často skuteční sociální reformátoři s velkou duchovní silou a reputací. Sikhové museli začít svou víru bránit s mečem v ruce. Postupem času se z nich stali výborní, a hlavně oddaní válečníci.
Boj o přežití sikhy pronásledoval dlouhou dobu. Hlavní militarizace sikhské komunity proběhla v době Guru Hargobinda (1595-1644), kdy sikhská komunita musela čelit velkému vnějšímu tlaku. Nějakou dobu potom žili Sikhové v relativní stabilitě až do příchodu mogulského císaře Aurangzeba, který zajal a nechal popravit 9. gurua Tegha Bahadura v roce 1675. Dne 13. dubna 1699 svolal 10. guru Gobind Singh svůj lid do malé vesničky Anandpur Sáhib, ležící v indickém státě Paňdžáb, v rámci sikhského festivalu doby úrody Vaisakhi.

Modrá barva symbolizuje odvahu a patriotismus
Guru předstoupil před davy se vztyčeným mečem a prohlásil, že každému velkému činu musí předcházet stejně velká oběť. Požádal, aby každý, kdo je ochoten zemřít pro svoji víru, předstoupil. Ale byl to test. Podle tradice mělo těchto 'pět milovaných' vypít připravený nápoj nesmrtelnosti, který pro ně guru připravil, a potvrdit tím postoj k bratrství khalsy. Dobrovolníci přísahali ve víru v jednoho boha a v rovnost před bohem bez ohledu na kastu a náboženství. Po vypití nápoje, amritu, také přijali nové jméno, aby byli jako příslušníci sikhismu rozeznatelní od hinduistů. Muži, kteří vstoupili do khalsy, získali jméno Singh (lev) a ženy Kaur (princezna). Do té doby guru Góvind Rái přijal jméno Góvind Singh. Guru svým členům předepsal také jistá pravidla, která je budou charakterizovat zvnějšku. Takto vznikla sikhská armáda Khalsa.

Žlutá barva symbolizuje oběť
Když jsem se potuloval kolem Zlatého chrámu před svátkem Diválí, potkával jsem mnoho vousatých mužů se zbraněmi v typických modrých rouchách a s modrožlutě zbarvenými, často obřími turbany. Teprve nedávno, při přípravě tohoto článku, se mi podařilo objevit něco o jejich historii. Jedná se o součást Khalsy, která je nazývávána Nihang nebo také Akali (nesmrtelní), jejíž počátky spadají pravděpodobně již do doby Guru Hargobinda. Právě Nihangové se proslavili v mnoha bitvách, kdy byli schopni odolávat velkým přesilám protivníka. Tvořili údajně nepravidelné gerilové jednotky Khalsy.

Turban sloužil také jako přilba
Na snímcích vidíte členy skupiny Nihang v tradiční ústroji Khalsa Swarupa a zbroji. Pro tyto válečníky byly typické právě jejich vysoké turbany, kam vkládali ï některé zbraně, trojzubce a čakramy, což jsou zbraně v podobě házecích kovových kruhů. V dnešní době v nich nosí Nihangové miniatury pěti tradičních zbraní – čakran, meč khanda, meč kirpan, dýku karud a šíp. Přestože mají některé specifické zvyky, těší se u Sikhů velké autoritě. Žlutá barva symbolizuje oběť, zatímco modrá odvahu a patriotismus. Některé skupiny Nihangů konzumují nápoj shaheedi degh, který kromě mandlí, nedrceného černého pepře, hřebíčku, kardamomu a melounových semen obsahuje také listy konopí a používal se také v bitvách.

Sikhský turban může vážit i několik desítek kilogramů
Po dlouhou dobu spravovali Zlatý chrám a považovali se vždy za nezávislé na jiných sikhských vládcích. Pořádají velké rady Sarbat Khalsa, jejichž výsledkem je společné prohlášení. Později je britské úřady nahradily jmenovaným správcem chrámu. Je zajímavé, že se někteří Nihangové zapojili i do bojů proti sikhským teroristům v rámci operace Modrá hvězda v roce 1984. V současné době tvoří Nihangové malou komunitu. Jedná se asi o tucet skupin s vlastním vůdcem jathedarem. Prominentními skupinami jsou Budha Dal a Taruna Dal s velmi volnou organizací.

Sikhské princezny Kaur
Právě nihangové byli mistry shastar vidya, umění zbraní. Jenže pokoření sikhského státu Britskou Indií v roce 1849 s dějinami bojového umění zamíchalo. Zákaz nošení zlověstných modrých turbanů byl symbolickým opatřením, nihangové byli úřady jako organizovaná sekta rozmetáváni. Zapovězeno bylo nošení zbraní, výuka a udržování shastar vidya musely zmizet do podzemí sikhských komunit. Represe ho vytěsnila na utajovaná odlehlá venkovská místa, kde tradice postupně odumírala. Místo něj nastoupila jeho moderní, mnohem měkčí forma bojového umění, zvaná gatka. Britové ji sikhům povolili jako odměnu za jejich loajalitu, kterou sikhové prokázali, když se v roce 1857 nepřidali k indickému povstání, a naopak ho kolonialistům pomáhali potlačit. Gatka byla základem výuky boje muž proti muži Britské indické armády.

Zlatý chrám je středobodem Sikhů
Během dvou světových válek zemřelo pod britskou vlajkou 90 000 Sikhů na bojištích v Evropě, severní Africe a Tichomoří. Ve Velké Británii žijí tři až čtyři miliony sikhů. Soužití Britů se sikhy je prozatím víceméně bezproblémové, čas od času je však třeba řešit nestandardní požadavky jejich víry. Britům se to však prozatím docela daří. A tak se třeba mohli mezi strážci královských klenotů v Toweru objevit dva sikhové. Namísto huňatých čepic, které strážci britské národní gardy tradičně nosí, si mohli ponechat své turbany. Stejně tak kanadská armáda povoluje sikhům, aby si nechávali své turbany a plnovousy. Armádní nařízení dokonce určuje, jaké barvy se mohou v té které armádní složce nosit. Turbany povoluje i kanadská jízdní policie.

Sikhští lvi Nihangové
Oproti tomu větší problémy mají sikhové například v americké armádě. Dříve mohli nosit turbany, ale v osmdesátých letech armáda přijala přísnější pravidla, která regulují nošení náboženských symbolů, což může působit některým sikhům značné dilema. Největší počet sikhů stále žije v Indii. Sikhové patří k nejloajálnějším indickým občanům. Ač jde o náboženskou minoritu, jsou skutečnou páteří indického státu. Sikhové jsou výrazně zastoupeni v indické společenské, politické i intelektuální elitě a tvoří velmi respektovanou náboženskou komunitu. 22. května 2002 se Manmohan Singh stal prvním sikhem, který usedl do křesla premiéra Indie.
(Použité zdroje ZDE a ZDE)

Vložil: Miloš Beran