Zde brutální (a tupý) generál Dyer zmasakroval poklidnou demonstraci a možná tak pohřbil britskou Indii. S cestovatelem Milošem Beranem poosmé do Indie
27.02.2021
Foto: Miloš Beran
Popisek: Díry po kulkách v parku Džallijáanválá Bagh jsou připomínkou masakru nevinných obyvatel
FOTOREPORTÁŽ V tomto díle si můžete prohlédnout fotografie, zachycující hinduistické obyvatele či poutníky v Amritsaru a zároveň se budu věnovat jedné z dalších temných kapitol z historie tohoto města. Při procházkách Amritsarem narazíte nedaleko od Zlatého chrámu na krásný, rozlehlý park jménem Džallijáanválá Bagh. Právě zde se v roce 1919 odehrál brutální masakr, při kterém zemřelo vice než 1500 nevinných neozbrojených mužů, žen a dětí.
Ale vezměme to popořádku. V roce 1799 sjednotil Paňdžáb maháradža Randžít Singh (1780-1839), zvaný Lev z Paňdžábu, který se stal zakladatelem a prvním vládcem Sikhské říše. Od věku deseti let se účastnil bitev, a když brzy poté zemřel jeho otec, postavil se Randžít Singh do čela jeho armády a bojoval proti Afgháncům pronikajícím na území Paňdžábu. Sjednotil pod svým vedením doposud znesvářená sikhská území a ve věku 21 let byl prohlášen ´mahárádžou Paňdžábu´. Během jeho vlády se mu podařilo odrazit veškeré nájezdy.
Hinduističtí poutníci v Amritsaru
Zároveň jeho vláda znamenala období prosperity a modernizace v regionu. Přestože byl maháradža zdatným válečníkem a pravověrným Sikhem, proslul i svojí tolerancí. Kromě toho, že nechal restaurovat Zlatý chrám v Amritsaru a další sikhské gurudváry, stal se také patronem řady hinduistických chrámů, muslimských mešit či sufijských svatyň. Dokonce i jeho hinduistické a muslimské manželky mohly volně praktikovat jejich víru.
Baba
Financoval pozlacení hinduistického chrámu Vishwanath ve Váránasí a zakázal i porážku pro hinduisty posvátných krav. Kromě jiného proslul také tím, že vlastnil slavný diamant Koh-i-Noor. Maháradža Randžít Singh se snažil udržovat dobré vztahy i s Brity. Po jeho smrti se území Paňdžábu začalo opět drolit, poškozované vnitřními spory a bitvami o moc. Toho využili Britové, kteří porazili sikhské armády v letech 1845-6. Sikhové povstali proti britské nadvládě ještě jednou v roce 1849, ale byli definitivně Brity poraženi. Nakonec se Paňdžáb stal součástí britského Rádže, neboli Britské Indie, který byl oficiálně ustanoven v roce 1858. Zabíral takřka celé území dnešní Indie, Bangladéše, Pákistánu a do 1. dubna 1937 i Barmy.
Hinduistický poutník
Vztahy Sikhů s Brity byly po jejich definitivní porážce relativně dobré. Sikhové velmi úspěšně i oddaně sloužili v britské armádě. Když v roce 1918 skončila první světová válka, mnozí Indové věřili, že se jejich postavení ve vlasti, která byla přes půlstoletí britskou kolonií, konečně změní. Doufali v odměnu za lidskou, materiální a finanční podporu, kterou vydatně přispěli k britskému válečnému úsilí a k vítězství dohodových mocností.
Stavební práce
Velmi brzy po skončení války však Indové zjistili, že to se změnou britské koloniální politiky nebude tak žhavé. Naopak, britská koloniální správa v Indii přijala represivní Rowlattův zákon, který ještě více posílil bezprecedentní pravomoci bezpečnostních složek z dob války. S indickými vojáky bylo po návratu z bojišť zacházeno už ne jako se spojenci, ale jako s bezcennými domorodci. Urážlivé Rowlattovy zákony, které byly namířeny proti svobodě tisku a umožňovaly uvalovat vazbu na podezřelé osoby bez soudního rozhodnutí a soudit je bez přítomnosti poroty, vyvolaly velkou vlnu nespokojenosti a řadu místních nepokojů, v jejichž čele stanul Mahátma Gándhí.
Sadhu
Protesty a demonstrace se konaly po celé Indii. Gándhího vize byla v severozápadní provincii Paňdžáb, odkud pocházela více než polovina vojáků nasazených v zámoří, velmi silně sdílena. V Amritsaru došlo k nepokojům, při kterých zahynulo několik Britů a byly vypáleny vládní budovy. Situaci měl vrátit pod kontrolu brigádní generál Reginald Dyer. Ten ihned zakázal jakékoliv shromažďování. O zákazu shromažďování zatím věděl málokdo, proto se v neděli 13. dubna 1919 sešlo k poklidnému protestu na amritsarském prostranství Džalijánválá bágh 10 až 20 tisíc mužů, žen a dětí z řad sikhů, hinduistů i muslimů. Kromě toho zde v tento den probíhala Baisakhi, jedna z největších sikhských náboženských slavností. Během této doby se lidé shromažďují na náboženských a společenských veletrzích a slaví.
Pečení placek čapátí
Krátce po poledni na místo oslav dorazil i generál Dyer a jeho 50členná ghurská jednotka. Generál vydal příkaz střílet do neozbrojeného davu kulomety. Většina vchodů byla trvale uzamčena. Hlavní vchod, který byl jedinou únikovou cestou, střežili vojáci krytí obrněnými vozidly. Nebylo kam uniknout. Následky byly děsivé. Mnoho lidí nezemřelo na následky střelby, ale ve snaze se zachránit. Někteří například naskákali do hluboké studny, ze které bylo později vytaženo 120 mrtvých těl. Oficiálně Britové přiznali pouze 379 zastřelených a asi 1200 raněných a 1650 vystřelených nábojů.
Na návštěvě u správce chrámu (na snímku i autor Miloš Beran)
Indické údaje jsou ale více než trojnásobné a ani ty mezi mrtvé nepočítají oběti smrtelných zranění, které jim podlehly později. Tento masakr byl znázorněn i ve filmu ´Gándhí´, v originální verzi jsou dokonce i původní černobílé záběry. 15. dubna vyhlásil místoguvernér O'Dwyer v Paňdžábu stanné právo, Indové byli hromadně zatýkáni, veřejně bičováni a umísťováni do klecí na veřejných místech. Proti obyvatelstvu bylo nasazeno i válečné letectvo, které bombardovalo a kulomety ostřelovalo civilní cíle podle libovůle pilotů. Tento akt násilí trvale poškodil britsko-indické vztahy. Miliony umírněných Indů odsoudilo britskou správu a proměnili se v přesvědčené nacionalisty. Za rok vyhlásil Indický národní kongres celoindickou kampaň nespolupráce, která přispěla k vyhlášení nezávislé Indie. Reginald Dyer před vyšetřujícím soudem prohlásil, že palbu zastavil, protože mu již došla munice a že jeho zákrok měl sloužit k vyvolání ´morálního a všeobecného účinku´. Byl za to zbaven velení, ale nijak nebyl potrestán. V Británii byl mnohými vnímán jako hrdina a veřejná sbírka mu zde dokonce vynesla 26 tisíc liber.

Vložil: Miloš Beran