EU v nezáviděníhodné pozici mrtvého brouka. Komentář Štěpána Chába
komentář
18.02.2021
Foto: mid.ru
Popisek: Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov (vpravo) vyprášil kožich unijnímu šéfovi diplomacie Josepu Borrellovi
Šéf unijní diplomacie Josep Borrell byl na návštěvě v Moskvě a zcela nediplomaticky si od tamního ministra zahraničí Sergeje Lavrova nechal vymlátit blechy z kožichu při bedlivé pozornosti kamer. Se staženým ocasem pak odjel zpět do Bruselu, aby se odtamtud ozvala výzva od desítek europoslanců předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, aby Borrella zbavila funkce. Že je tam jen pro ostudu.
Předsedkyně Leyenová se za Borrella postavila, ač i pod ní se povážlivě kymácí seslička, protože její role za uplynulý rok je přinejmenším komická a hodnotu Evropské unie v očích zbytku světa spíše snižuje, než co jiného. Ovšem právě na Borrellovi je možné poukázat na nesnadnou úlohu unie. A tou je roztříštěnost jednotlivých zemí unie. Maďarsko nakupuje ruskou vakcínu, Estonci by se nechali radši popravit, než do sebe nechat vpravit Sputnik V. Německo dál vesele spolu s Ruskem staví Nord Stream 2, ač Francie nebo Polsko na plynařský kšeft století koukají přinejmenším nevraživě. Unie by se ráda vyzbrojila a vytvořila svou stálou armádu, ale kam ji pak poslat? Poláci s Estonci by ji poslali na Rusko, což by se nelíbilo Německu, Řekové by armádu poslali na Turecko. A tak dále a tak podobně. A teď mezi tím vším stojí Borrell, vedle něho si z celé té frašky dělá nevhodné vtípky Lavrov, a má zaujmout pevný diplomatický postoj. Ale jistě, nakonec ho zaujal. Když se vrátil do Bruselu, umístil na Twitter pár bojovných vět. Což ve výsledku vyznělo, alespoň po moskevském vyprášení kožichu, úsměvně.
Pandemické očkování ve slevě
Přesto z Bruselu stále zaznívají oslavná slova o tom, že jsme světovým lídrem v tom, jak věci řešit. Situace kolem pandemie mluví spíše o opaku. Nejsme spíš příkladem toho, jak to nedělat? Schvalování vakcín pomalé, jejich nákup zpackaný. Ale ano, je to vlastně pochopitelné. Bohaté státy by nakoupily vakcíny hned a za plnou cenu. Jenže ne všechny státy na takovou parádu mají. A tak se unie snažila vyhovět všem najednou. I těm, kteří na nákupu chtějí co nejvíc ušetřit. Jako vyrazit do Pařížské (nákupní ulice v Praze, kde své skrovné výdělky utrácejí nejbohatší jedinci republiky) s igelitkou z Tesca a dožadovat se masivní slevy u nedostatkového zboží, po kterém baží všichni okolo. Není to dobrá strategie. Kdyby šlo o kabelky z krokodýlí kůže, prosím, ale u očkování?
Zpátky ke spoušti
Ale vraťme se k vojenskému dobrodružství Evropské unie. Pamatujete ještě začátek minulého roku? Téma dne – Turecko dost nevybíravě popichovalo Řecko, zajíždělo do jeho vod a chystalo se na mořském dně těžit, na hranicích Turecka a Řecka se pak div neschylovalo k válce. Oba státy už tam na sebe hrozily zbraněmi. Naštěstí přišel covid a hry na vojáky uklidnil (co my víme, nebýt covidu, tak jsme teď třeba v třetí světové válce). Jenže jaký byl postoj Německa? Rozpačitý, nevěřícný. Stejně jako Evropské unie. Co dělat, tvářit se, že Řecko není v Evropě, ale někde na Měsíci, takže s tím vším nemáme nic společného? Nic. Snad jen Emmanuel Macron, francouzský prezident, se za Řeky postavil.
Zase, problém, konflikt uvnitř unie. Německo by nerado do konfliktu s Tureckem, Řecko vyslalo armádu na hranice, Francie startovala stíhačky. Kde v tom vzít ten určující středobod, který by státy sjednotil? Vztah k Turecku je vůbec zajímavý. Turecko zaútočilo na syrské město Aleppo, z unie se ozvalo ohlušující ticho. Konflikt mezi Arménií a Azerbájdžánem, kde Azerbájdžán byl vojensky podporovaný Tureckem. Z unie se valilo opět diplomatické ticho. Proč? Německo a jeho politika vůči Turecku. Ta je velmi opatrná a velmi bojácná.
Ekoterorismus v podání Bruselu
K tomu nutno uvést i přinejmenším problematickou zelenou politiku EU. Evropská unie se rozhodla jménem všech států zadlužit kvůli covidu. Morbidní dluh přes jeden bilion eur pak rozdělila tak, že více než polovina vypůjčených peněz půjde na zelenou politiku. Něco jako nechat se vyhodit z práce, u toho vyhořet (ekonomika všech členských států za poslední rok utržila skutečně obrovské ztráty), a přesto dát polovinu svých na dluh získaných peněz na dovolenou (na zelenou politiku). Kdyby to udělal normální člověk s normálním rozpočtem a za normálních okolností, do několika měsíců na něj začne zpoza každého rohu bafat exekutor. Což je zabíjení potenciálu jednotlivých členských států i lidí v nich v přímém přenosu.
Pozice chcíplého brouka
Jak s něčím takovým prosazovat takové plány, jako je společná evropská armáda nebo diplomacie? Nemožné. Evropská unie se tak stala sama neschopnou pohybu, protože ji brzdí rozličné zájmy jednotlivých států. Mělo zůstat u obchodní unie, kde by se státy otevřely trhu, sjednotily trh, ale u toho to mělo také zhasnout. Politicky se stala unie pro okolní svět směšnou, protože nemá žádnou sílu udržet jednotnou linii vlastní politiky. Řešením je federalizace, ale k tomu jakživo žádný ze států nedá svolení. Mělo zůstat u sjednocení trhu, dál jsme chodit neměli.

Vložil: Štěpán Cháb