Obávaný hromotluk si servítky nikdy nebral. Energii ale rozdával, i když sám jel nadoraz. Tajnosti slavných
05.02.2021
Foto: Facebook
Popisek: Populární slovenský herec Andrej Hryc na plakátu z roku 2019, když kandidoval na europoslance za stranu Korektúra
VIDEO K zkrocení nezbedných dítek mu stačil jediný pohled, během vteřiny si dokázal získat respekt i u těch nejbujnějších frajerů. Za image drsňáka, který by se kvůli ‘svým‘ porval třeba s celým světem, se ale skrýval mimořádně citlivý muž s úžasným smyslem pro humor.
Při pohledu na jeho tvář si ho určitě vybavíte jako vedoucího garáží Bureše z obou dílů nestárnoucí kriminálky Jaroslava Soukupa Kamarád do deště, primitivního majora ‘Terazky‘ Halušku z Černých baronů či starostu Jana Hartla ve válečném dramatu Juraje Herze Habermannův mlýn. Milovníci seriálů ale mají slovenského herce Andreje Hryce zařazeného především coby hlučného exota Borise, který ‘naskočil‘ koncem roku 2008 do nekonečného projektu televize Nova Ulice. Diváci ho zpravidla vnímali kontroverzně, protože vzhledem ke své fyziognomii ztvárňoval velmi často negativní postavy. Za vizáží hromotluka se ale skrýval upřímný a milující chlap se srdcem na dlani.
Černí baroni:
Černá ovce školy
Narodil se 30. listopadu 1949 v Bratislavě, a jak s oblibou říkával, světlo světa spatřil jako výsledek frustrace rodičů, protože otec přišel během znárodnění o firmu, takže Vojtech a Mária najednou neměli co na práci. Jeho otec pocházel z Podkarpatské Rusi a udržoval kontakty s ruskými emigranty, což se mu po nástupu komunistického režimu vymstilo. Po vykonstruovaném procesu si odseděl sedm let a Andrej dostal nálepku syna zločince a černé ovce školy. Přesto se mu nakonec podařilo dostat na střední školu a po maturitě byl přijat ke studiu herectví na Divadelní fakultě bratislavské VŠMU. Vystudoval pod vedením Ladislava Chudíka, legendárního doktora Sovy z Nemocnice na kraji města, a profesora Josefa Budského, který významně přispěl k zvýšení úrovně slovenského profesionálního divadla. Už během studií dostal v roce 1970 první bezejmennou roli v televizním zpracování stejnojmenné renesanční povídky Miguela de Cervantese Žiarlivý extremadurčan, čímž odstartoval pravidelnou spolupráci s bratislavským studiem Československé televize.
Rivers of Babylon:
Krkolomné začátky
Po absolutoriu v roce 1971 nastoupil nejprve do souboru Státního divadla v Košicích a velmi brzy se stal v bratislavském televizním studiu téměř inventářem, přestože začátky nebyly snadné. Dostával jen malé vedlejší role, takže vyplacený honorář leckdy sotva uhradil cestování kvůli natáčení přes celé Slovensko. Kvůli vzdálenému angažmá se mu také téměř vyhýbaly filmové nabídky, takže nakonec odešel v roce 1978 raději na volnou nohu. Vrátil se do rodné Bratislavy a hned si v jediném roce zahrál ve třinácti televizních inscenacích, jednom seriálu a v romantickém dramatu režiséra Martina Ťapáka Pustý dvor. Byl známý tím, že si nikdy nebral servítky. Několikrát dostal i dočasný zákaz účinkování a jednou ho dokonce vyhodili na rok z televize, protože odmítl podepsat smlouvu, která se mu nelíbila. A když bylo nejhůř, byl vždy připraven při hájení pravdy použít třeba i pěsti. „Pravda, někdy se mě bojí i režiséři,“ připustil v rozhovoru pro novinky.cz. „Mate je má vizáž. Ale když to lidi se mnou risknou, jsou překvapení, jak disciplinovaný a pokorný jsem.“ V roce 1981 se stal posilou činoherního souboru bratislavské Nové scény, kde v letech 2002-2004 působil i jako generální ředitel.
Starý klaun:
Nejtěžší ztráta
S manželkou Veronikou, která pracovala pro aerolinie, se seznámil v letadle a brali se v Ubľe, odkud pochází a kde je hraniční přechod na Ukrajinu. Z Bratislavy vyrazilo včetně Andreje deset lidí a svatba byla na tamní poměry jen ‘malá‘, běžná východoslovenská – pouze 290 lidí. V roce 1978 se jim narodila dcera Wanda, která pracuje jako produkční a má tři syny – Artema, Vadima a Nazara. Až o osm let později přibyl do rodiny ještě syn Hugo, který studoval diplomacii v Moskvě, byl výborný student a rodičům dělala vrásky na čelech jenom jeho záliba v rychlé jízdě ve ‘vytuněných‘ autech. Pak se ale náhle objevil mnohem vážnější problém. Byl mu diagnostikován zhoubný nádor varlat v pokročilejším stadiu, musel rychle na operaci a absolvoval sérii chemoterapií. Dne 22. prosince 2008 dostal výsledky krevních testů, byly výborné, a tak chtěl dobrou zprávu náležitě oslavit. Na závěr bujarého večírku se rozhodl s kamarádem Petrem završit návrat mezi zdravé jízdou v závodnicky vylepšené Hondě. Oba zahynuli při těžké autonehodě, takže Andrej místo do Prahy na natáčení seriálu odjel do Bratislavy identifikovat tělo svého syna. A pak spěchal za svou ženou, aby jí strašnou zprávu stihl říci dřív, než se ji dozví od bulvárních novinářů.
Šaškové počmáraní:
Šlapal vládě na paty
Po listopadu 1989 se začal angažovat v politice, stal se součástí hnutí Verejnosť proti násiliu, což byla slovenská obdoba českého Občanského fóra. Postupně se z něj vydělilo několik politických stran a Hryc stál u zrodu HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko) Vladimíra Mečiara, což později označil za svůj grandiózní omyl. Po svém odchodu založil v roce 1993 soukromé rádio Twist, stal se jeho generálním ředitelem a podařilo se mu s jeho týmem proměnit malé lokální rádio v celoplošný vysílač, kterého se podle jeho slov bála celá tehdejší slovenská vláda. „Chtěli jsme konkurovat Slovenskému rozhlasu, a to se nám povedlo. Do té doby tady existovala velká cenzura. A pak se děly docela šílené věci: sledovala mě tajná služba, odposlouchávali mi telefon, musel jsem u sebe stále nosit zbraň,“ prozradil o dvacet let později v rozvoru pro rozhlas.cz.
Čára:
Dělal jen to, co ho bavilo
Během působení vlády Vladimíra Mečiara byl Twist symbolem nemanipulovaného zpravodajství a protipólem veřejnoprávních médií, Andrej Hryc coby jeho generální ředitel se stal organizátorem řady veřejných aktivit ve prospěch dětských domovů a dobročinných organizací, například Červeného kříže, Ligy proti rakovině či nadace Twist kontra AIDS. V čele rádia stál až do konce roku 2004. Mezitím se ještě stihl v roce 1998 stát honorárním konzulem Seychelské republiky na Slovensku. „Měl jsem kamaráda, který takhle byl honorárním konzulem Finska. Mně se to moc líbilo. Na dovolené na Seychelách mě osud zavedl až za jejich ministrem zahraničí, slovo dalo slovo a nějak z toho vyšel můj post,“ zavzpomínal a zdůraznil, že jde o čestný úřad, takže veškerý provoz hradí ze své kapsy a musí být k dispozici Seychelanům, kteří na Slovensku přijdou do nesnází.
Policejní akademie:
Bouře v slovenském showbyznysu
Během kariéry si zahrál ve více než padesáti filmech, dvou stovkách televizních inscenací a seriálů, osmdesáti divadelních představeních a propůjčil svůj hlas více než dvěma tisícovkám postav v dabingu. V roce 1985 získal Cenu Literárního fondu a v roce 1999 byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli v hořké komedii Rivers of Babylon. V letech 1999 – 2002 pracoval jako poradce slovenského ministra kultury a v roce 2013 vyšla jeho autobiografická kniha s názvem Inventúra, která pořádně rozbouřila hladiny slovenského uměleckého rybníku, protože v ní kriticky bilancoval nejen svůj život, ale také chování a činy lidí, s nimiž se setkal. V roce 2015 se začal znovu politicky angažovat, tentokrát v hnutí Váš kraj, které v roce 2018 přejmenoval na Korektúra – Andrej Hryc (KAH) a v květnu 2019 kandidoval za toto uskupení ve volbách do Evropského parlamentu. Po neúspěchu se ale rozhodl vedení strany opustit.
Hodinový manžel:
Agresivní útok
S nepřítelem se vždy uměl vypořádat jako lev, loni v dubnu si ho ale vzal na mušku agresor, nad nímž neměl šanci zvítězit. Lékaři u něj diagnostikovali akutní leukémii, během léčby zhubl třicet kilogramů, rodina ale nepřestávala věřit, že se s nemocí úspěšně vypořádá. Během nouzového stavu byl v nemocnici, takže šedesát dní, které prožil sám, prý trávil sledováním politických událostí v televizi. Po chemoterapii a transfúzi potřeboval i transplantaci kostní dřeně, a v té chvíli vstoupila na scénu jeho sestra Bohdana, s níž dlouhá léta neměl právě nejvřelejší vztah kvůli rádiu Twist, v němž spolupracoval i její manžel. „Neváhala jsem ani vteřinu, a to z úcty k rodičům a z úcty k životu jako takovému. Nelíbila se mi představa, že má zemřít,” řekla časopisu Slovenka. Ani poté, co mu darovala kostní dřeň, se jejich vztahy příliš nevylepšily, Andrej jí ale veřejně poděkoval. Jenže ani náročná léčba mu život nezachránila. Úspěšný slovenský herec, diplomat a podnikatel Andrej Hryc zemřel 31. ledna 2021.

Vložil: Adina Janovská